Hodnocení povídek 3. kola

Vyhlášení vítězů 3. kola povídkové soutěže.

  1. Povídka č. 16 ::: 37 bodů ::: heavy-head
  2. Povídka č.   2 ::: 33 bodů ::: flanker.27
  3. Povídka č.   6 ::: 23 bodů ::: Montezuma3
  4. Povídka č.   8 ::: 18 bodů ::: Vlcacka
  5. Povídka č. 13 ::: 17 bodů ::: Lena247 a Povídka č. 14 ::: 17 bodů ::: heavy-head
  6. Povídka č.   3 ::: 16 bodů ::: Vlcacka
  7. Povídka č. 15 ::: 14 bodů ::: Hildegarda

Všechny povídky najdete na http://www.icefire.cz/komunita/povidky/3-kolo/

PDF | MOBI

Komentáře

Povídka č. 1 – komentář

Velmi hezká povídka, zajímavý nápad, jen škoda těch chybějících odstavců…

 

Povídka č. 2 – komentář

Tohle je sice klasika, hlavní hrdiny mají všichni rádi, ale já asi nejsem ten pravý dobrodruh, nebo co, ale dlouhosáhlý boj s Jinými a minimum romantiky se mi tak strašně nelíbilo. Body dávám za vymakané detaily a velmi čtivou formu.

Delší povídka, ale přesto plynula svižně a nenudila ani minutu. Ke dvou sympatickým hrdinům z minula se přidal třetí, snad ještě sympatičtější:-) Škoda, že se nedožil konce.

Další putování Brandona Manderlyho a další hodnotný skalp do jeho sbírky. Tentokrát mě to bavilo o něco více než minule. Asi díky prostředí a místo zabíjení draků přišli dobře vychlazení zombíci. Už se těším na příští quest a vyvrcholení trilogie. I když se bojím, že s každým dalším pokračování, se snižuje šance na šťastný konec.

Dobře napsaný příběh, kde nechybí dobrodružství, boj i láska. Mám jedinou výtku na hlavního hrdinu, který kosí nemrtvé a Jiné v počtech, na které nemá celá divize Noční hlídky. Běžného „jižana“ by asi taky nenapadlo pálit mrtvolu zvířete jenom kvůli instinktu.

„Bláznivě nenadchne, ale vřele potěší. Stále to není přímo můj šálek čaje, ale vidím tu (snad i pro další kola) kvalitativní jistotu po všech stránkách.
· pěkná rčení („Boty si zouvej až u brodu,“)
· velmi psí pes („“Svardrupa, který byl pro něj něco jako moc velký pes.““)
· stejně si nejsem jistá, že by šel Jiný zabít obyčejnou ocelí a meč chladem nepukl 😉
Velmi dobré. Velmi velmi dobré. :-)“
Dle mého názoru nejlepší povídka. Příběh o lásce a přátelství, který je psán velmi čtivě a působivě.

„Jeden z mála případů, kdy je sequel minimálně stejně kvalitní jako první díl.
Líbí se mi, že je povídka poměrně věrná Martinovu světu, ale autor si už od minule drží svůj vlastní styl – řekla bych takový mix dobrodružství, napětí a romantiky.“

Oceňuji autorovu snahu vyrovnat se autoterapicky s minulostí literární formou.
Hodně povedené pokračování s příběhů se sympatickými postavami. Ale chtělo by to trochu zkrátit.

„Plnokrvny pribeh s plnokrvnym hrdinom a prislo aj na neme tvare!
Uz bolo menej Alisie, nabuduce poprosim bez nej.“

 

Povídka č. 3 – komentář

Nejlepší dílo ze všech! Konečně se někdo odhodlal k něčemu jinému, než je próza. Sice je to docela krátké (na průměrnou povídku)

Body uděluji za zvolený žánr a kvalitu.
Nede, Nede, pozdní poezie, škoda že jsi tak nezarecitoval do královského ucha. S takovým krásným vyjadřováním by Robert naštípal Lannistery na dříví na zimu co se blíží. Nejsem sice zrovnamilovník poezie, ale každé pravidlo má svou výjimku. Když se k tomu přidá výstižný popis pocitů i situace, v níž se Seveřan nalézá, nezbývá než hodnotit vysoko kladně.

„· Chudák Zmije, schytat Roberta… 🙁 😉 A která?! 😮
Pomalu jsem se začínala bát experimentů s formou- k básni jsem přistupovala skepticky. Výsledek kupodivu zdařilý až na pár drobných mikrodetailů („“Obloustlý lord Varys, oddaný Daenerys…““ mi stále nezní dobře.) prakticky bez zádrhelů.“

Konečně se někdo odvážil vrhnout ze stoických vod prózy do rozbouřených bystřin poezie! Kéž by takových odvážlivců bylo více!

 

Povídka č. 4 – komentář

Autor využil svoji bohatou fantazii, povídka byla promyšlená a mě to bavilo.

Síla některých seriálů je mocná. Dokáže změnit i celou osobnost autora. Ten se pak vydává dosud neprošlapanými cestami, zkouší jiný styl psaní, hledá sám sebe, parketu, která mu nejvíc sedí. Moudré hlavy míní, že téma určuje styl. Já si však myslím, že styl je podmíněn autorem, a ten si témata vybírá. Témata, ve kterých se cítí jako doma, a které mají jeho čtenáři nejradši.

Mix, který nemám ráda, ale chci ocenit nápad a autorovu snahu, kterou si dal s propojením příběhů.

 

Povídka č. 5 – komentář

Já nevím, vlastně to byla jen jedna věta, ale přišlo mi to boží a hlavně strašně vtipné – prolog i to jak jsem otevřela dokument. Při pohledu na Webdings jsem dostala takový záchvat jak už dlouho ne, Autore, děkuji moc.

 

Povídka č. 6 – komentář

No tak tohle je podle jasný vítěz! Sice mě moc nepotěšila Sansina smrt, ale na druhou stranu ji autor ukázal jako chytrou holku a ne tu slepici, kterou známe z Hry (doufám, že Everett byl spokojen). Celé je to napsáno velmi čtivě a líbí se mi to moc a moc 🙂

Výborná zápletka, skvělý hořkosladký konec a moc hezký styl. Škoda těch gramatických chyb, ale ty se dají pro jednou odpustit – příště nechat zkontrolovat;-)

„Skvělá povídka se silným koncem. Chtěla bych pokračování (nebo alespoň vysvětlení neřečeného).
K úplné dokonalosti chybí korektura :)“

„Wow. Tak tuhle povídku jsem slupla jak malinu.
Velmi sympatická Alayne/Sansa… Pěkně to graduje, a na konci, kdy se střídá POV Sansy a Arye, mi skoro běhal mráz po zádech.
Jen škoda těch pravopisných chyb, protože někdy jsou až rušivé. Mám teď na mysli hlavně í/ý v přídavných jménech.“

Arya na své tajné vražedné misi mění identity jako na běžícím páse, zabíjí nevědomky svou sestru a následně toho lituje. Ne vše je dovysvětleno, ne vše je objasněno, ale celkový dojem je mocný. Citlivě napsáno. Autor/ka má dar vyprávět poutavé příběhy, které si čtenáře omotají kolem prstu.

Hezké s hořkým koncem. To nejde neocenit.

Krasna poviedka so sympatickymi hrdinami. Skoda tych chyb.

 

Povídka č. 7 – komentář

Je to dobře napsané, ve stylu GRRM. Jako útržky kapitol to nemá chybu, ale kdyby to byla plnohodnotná povídka s dějem, dala bych víc bodů.

 

Povídka č. 8 – komentář

Originální nápad, hezké zpracování a pěkná čeština. V jednoduchosti je krása…
Dobrý nápad. Svěží krátká povídka. Psiska nejsou moje oblíbená zvířátka, ale tohle mě bavilo.

Líbí se mi nápad vzniku zlovlků. Jsou tu lepší slohové kreace, ale dobře vypointovaný příběh, který zaujme, má větší cenu.

Správná zvířecí povídka, která mi v mysli utkvěla vůbec nejvíc z celého třetího kola. Dobrý vnor do zvířecí mysli. V jednoduchosti je síla, má to atmosféru a mrazivý konec.

Skvělý nápad popsání vzniku zlovlků. Zábavné a zajímavé.

Povídka-jednohubka, která ovšem nepůsobí nedotaženě nebo nedokončeně. Vyprávění v první osobě mi tu vůbec nevadí, naopak je to příjemná změna po všech er-formách, z pohledu (zlo?)vlka navíc docela originální. Má to opravdu mrazivou atmosféru.

Nevím jak jinak to okomentovat, než se mi povídka líbila. Hodně líbila.

Citit velku az profesionalnu zaujatost. Este dosial nepreskumana poda priniesla vcelku dobre citanie.

 

Povídka č. 9 – komentář

Forma byla super, nebyly v tom chyby, četlo se mi to samo, ale zase tam nebyl žádný příběh, kterého bych se chytla. Toť asi vše k této povídce.

No nepřidává tato povídka nic nového. Jen převypráví známí příběh z pohledu jiné osoby. Ale já mám tyhle pohledy z druhé strany barikády moc rád.

Tato povídka mi pomohla vžít se do těžkého údělu sera Ilyna, který mi dosud nedocházel.

Talentovaně napsané. Už samotné téma povídky je vtipné – Ilyn Payne, mlčenlivý společník. Autor/ka měl evidentně strach, aby nevybočil z tématu do alternativní reality a proto nic nového a překvapujícího do vyprávění nepřidal. Jaká škoda! Pořád jsem čekal, až NĚCO BUDE JINAK, ale závěrečná pointa se nakonec nekonala. I tak jsem si ale vyprávění náramně užil, cynické úvahy neměly chybu.

 

Povídka č. 10 – komentář 

Chválím originálně zvolené téma a dobré hlášky.

To je ale nesympatická hlavní postava. Mno však to taky nakonec dostala pěkné sežrat. Ale povídka je dobře napsaná. Zábavné dialogy. Jo, a mým snem je také pracovat v Daenerys 😀

Literárně patří mezi nejkvalitnější, ale hlavní hrdinka mi byla těžce nesympatická. Pak hodnocení raď.

„Nápad moc dobrý, Daenerys a Cersei Lannister pobavily.
Dokud hlavní postava mluvila o pentoštině a valyristice, tak jsem se s ní dokázala ztotožnit.
Ale pak… no sympatická mi tedy moc nebyla. Na můj vkus moc racionální a chladná…“

 

Povídka č. 11 – komentář

Škoda, že si autor trochu víc neutřídil myšlenky, místy je to dost chaotické a nepřehledné.

Proč jen Jon Ducha neposlechl :(.

Je v tom laskavost a naděje v dobré konce. Je v tom láska ke zvířatům i lidem. Je v tom rozum i cit. Líbilo se mi to moc. Autor by měl občas zkusit něco napsat i bez toho přemlouvání. 🙂

Duch jako hlavní hrdina, to nelze neocenit.

 

Povídka č. 12 – komentář

Velice hezky napsané… Šlo poznat, že si autor dal záležet na detailech.

Pro mne sympatická hlavní dvojce. (v originále) Tady jsem se trošku zděsil tím, jak jsou,.. ehm jak to říct, mno zaslepeni láskou, nejspíš 🙂 Každopádně mi přijde trochu nedokončené. Jak to dopadlo mezi Adamem a Sandorem.

Sandore, Sandore, co to z tebe udělali. Ale co, má to být alternativa. Oceňuji romantickou linku.

Krásný příběh se smutným koncem. Jen ten Ohař nemusel být taková sviňucha.

Ať žije romantika! Téma tragické lásky je magnetizující, je silné, je věčné. Špatné konce mohou někdy být ty nejlepší.

Povídka s neveselým koncem, i tady to musím ocenit.

Ten styl, ta nevinnost, drama a rozpravka v jednom! A este k tomu absencia chyb pri porovnani s inymi!

 

Povídka č. 13 – komentář

Haldy sněhu, jeskyně a bílý draci. To je moje gusto. Taky mě to bavilo číst už jen kvůli těm odkazům na ostatní uživatele 😀 Jen ten Jon mě moc nebavil. Na neznámé prostředí si navykl nějak rychle a říkat zrzce gorila, no fuj.

Černý zachránce Westerosu z naší reality. Tohle si zaslouží obodovat, i když moje přezdívka nebyla použita. 🙂

„Jon černochem, hozen mezi primitivy bůhvíkam… 😀 Na co zdejší osazenstvo ještě nepřijde!
Hlavně odkazy dle očekávání velmi pobavily. Jediná věc, co mne také trochu zarazilo, bylo nespálení mamuta před nocí.
P.S.: Já chci taky mamuta!!! Klidně i modrookého.“

Svižné, zábavné, vtipné. V Jonovi jsem se dost viděla a Gerilla/Ygritte škodolibě potěšila.

Ze začátku jsem se bála, že to na mě bude moc „divoké“. V druhé půlce ale ubylo nelogičností a přibyl zajímavý příběh, lehce okořeněný humorem. Takže za mě palec nahoru!

Pekne, svizne a v hlavnej ulohe sympaticky cernoch! Kazdy si tu najde svoje. A zaver sa cital jednym dychom.

 

Povídka č. 14 – komentář

Hravé a vtipné to bylo, nemám co dodat, jen to mohlo být trošililinku delší.

Jednoduše výborné:-) Odkazy na jiná díla, zajímavá myšlenka, tajemný konec…

Tady si někdo dal práci skloubit dohromady tři kultovní záležitosti. A povedlo se to. Jedna z mála povídek, u kterých mi bylo líto, že už končí.

„Hustě! Lyanna na drogách, Rhaegar bi-dealer. Plus za detaily- zlatá dvojčata, Rhaegarův pánský fanklub, podobná jména…
Twin Peaks neznám, ale i jen jako zpracování tématu ála kombinace Písně a BH jasná špička tohoto kola.“

Vtipná ujeťárna, která pobavila. Akorát si snad radši ani nechci představit Neda v modelech ze seriálu BH90210.

„Nevěřila bych, že Beverly Hills může být i vtipné. Škoda že to působí tak nedokončeně, já bych tam nějak zapojila i to vyšetřování…
Autorovi se podařilo propojit tři světy, z nichž důvěrně znám jen jeden (a přesto mě to nesmírně bavilo!).“

Podobným mixům neholduji, ale tady musím ocenit kombinaci vybraných realit a šikovně poskládaných jmen.

Lutujem, ze mi usli nejake tie vtipky, kedze tie serialy nemam velmi zmaknuti. Ale inak turbo 🙂

 

Povídka č. 15 – komentář 

Líbí se mi, že si autorka vybírá taková zvláštní témata… Povídka měla úžasně mrazivou a melancholickou atmosféru.

Velmi dobře vypointovaná krátká povídka, kde si naší hrdinové zachovali své osudy, ale žijí je v jiném světě. Psychologický skvost.

S touhle povídkou mám trochu podobný problém jako u desítky. Je do dobře napsané, docela slušně psychologicky zvládnuté, ale hlavní postava nesklízí sympatie. Já vím, alternativa, ale tahle Cat podle mě nezvládala být ani manželka ani matka a své chyby pak „napravuje“ bojem za spravedlnost. Krom toho se v poměru k rozsahu nějak příliš zabývá vzhledem karotky Brienne. Nicméně v celku se rozhodně jedná o nadprůměr.

„Deprimující. Detektivky nečtu, ale takhle nějak si představuji, že by ty „“temnější““ měly vypadat.
AsylaT byl vynikající vtípek a „“na zatváranie všetkých tých rýb a rybiek““ v souvislosti s Catelyn pobavilo snad ještě víc.“
„Jízda po spodní hraně deprese. Catelyn není zlá, je jen zoufalá; ať dělá co dělá, neustále ztrácí své děti. A má zbraň. Tušíme, že to nemůže skončit dobře, protože naštvané a zoufalé ženy se zbraní v šuplíku jen zřídkakdy skončí dobře. Catelyn má zbraň a pomsta patří jí. Noir záležitost, deštivá a uplakaná, příběh černější než krtci, který končí v okamžiku, kdy by měl doopravdy začít. Zbraň je ukázána, avšak nevystřelí.
Text je prošpikován zajímavými drobnými nápady, které mne velmi bavily.“

 

Povídka č. 16 – komentář

Povahy vlků dokonale odpovídaly povahám Starčat, bylo to super a dobře se to četlo.

Úžasně milá povídka s dojemným koncem.

Toto je pro mne vítězná povídka. Moc mě to bavilo a měl jsem po přečtení chuť financovat pokračování. Vidět Stárčata zase pohromadě a ještě k tomu vtipnou zlovlčí formou. To je prostě skvělé. Jo a taky je to první povídka, kterou jsem si s chutí přečetl znova. 🙂
Je to milé, dojemné a vtipné. Jako bych se ocitla na schůzi vlastníků bytových jednotek nebo něčem podobném, až na ten konec. 🙂 Autorovi dialogy jdou.

A druhé plné hodnocení. Zlovlků není nikdy dost, zvláště když tak pěkně schůzují.

„Výborně vystižené charaktery jednotlivých vlčat. Vtipné, milé. („“Připadal jsem si jako ve sklenici. Jen já a ten zadek. Málem jsem se neovládl.““ :D)
Krásné, vřelé zakončení.“

Moc se mi líbily povahy zlovlků, které korespondovaly jejich majitelům.

„Ach, tohle bylo pohlazení po duši…
Výborný nápad, dobře napsané, k tomu snad není co dodat. Jen: piš dál, autore! ;)“

Hezká povídka s sladkým závěrem. Kouzelný návrat na Zimohrad v době, kdy Starkové a jejich zlovlci byli ještě jedna velká šťastná rodina.

Mile a vtipne. Krasna rozpravka, az nehodiaca sa do sveta GRRM. Ale ja milujem rozpravky vseho druhu 🙂