WESTEROSKÁ STŘEDNÍ
(Noční můra všech fanoušků Písně ledu a ohně, městečka Twin Peaks a Beverly Hills 90210…)
ED JE NERVÓZNÍ
Ed seděl v autě před domem a nervózně poklepával prsty do volantu.
Tohle měl být první den v nové škole, on se přestěhovat ze severu na jih, z „chladné a provinciální Minnesoty do snobského a horoucího kotle boháčů King’s Hills“ nechtěl, navíc zaspal, pořádně se nenasnídal, zapomněl včera natankovat benzín a zpoždění se zvyšovalo, díky jeho milované sestřičce, která se ještě ráno minutu před odjezdem musela nalíčit.
Vyklonil se z okýnka a netrpělivě zavolal: „Lauro! Už jsi? Dělej, nebo přijedeme pozdě!“
Přijít pozdě hned první den v cizím městě, do nové třídy, kde nikoho nezná, poměrně přesně splňovalo scénář jeho nejhorší noční můry. Ed byl odjakživa uzavřený a opatrný a těžko navazoval přátelství. Děsil se toho, že si tu bude muset najít nějaké přátele. V Minnesotě měl Boba a to mu stačilo. Navíc Bob byl rozený vůdce, takže to ve škole bylo o to snazší. Kéž by tu byl Bob s ním.
Ed krátce zatroubil.
„Lauro! No tak!“
„Počkej! Vždyť už jdu!“
Ozvalo se odněkud z hloubi jejich domu.
Ed zhluboka vzdychl a vrhl zoufalý pohled na hodinky.
Problémy se sestrou, s autem, s vlastním sexuálním životem. Problémy.
Vytáhl z palubní přihrádky balíček winterfreshek bez cukru, jednu si roztržitě strčil do pusy a začal zuřivě žvýkat.
Dospělost se blíží.
LAURA JE SJETÁ
Dívka, která se na sebe dívala do zrcadla, měla do konce svého života 7 dnů, a nevěděla o tom.
Sklopila pohled na umyvadlo, kde se bělela cestička z bílého prášku. Už jdu, už pospíchám…
Zvenku se ozvalo zatroubení. Sakra. „Lauro! No tak! Už jsi?“
„Počkej, už jdu!“ zakřičela. Sklonila se a vdechla kokain do nosní dírky. Potřásla hlavou a zkontrolovala se ještě jednou v zrcadle. Zamrkala a upravila si účes.
Už jsem.
Všechno je v pořádku. Všechno mám pod kontrolou. Půjdu tam a užiju si tenhle zatracený den tak nejlíp, jak jen to půjde.
Naposledy omrkla koupelnu, jestli po sobě nezanechala nějaké stopy, vyběhla na chodbu, zamkla vchodové dveře, přeběhla štěrkovou cestičku, nasedla do auta, žuchla do sedačky a usmála se na bratra.
„Můžeme.“ Ještě se naoko roztržitě prohlížela v zrcátku, aby od sebe odvedla pozornost.
Ed jen cosi rezignovaně zabručel, nastartoval a vyrazil.
„Je tady objížďka, sakra. Budu se muset sjet z toho kopce oklikou,“ zavrčel jako vlk po chvíli jízdy.
Laura se uchichtla.
Ed na ni krátce nechápavě pohlédl. „Co je?“
Laura se rozesmála ještě víc.
„Ale nic.“
ZLATÉ PORSCHE
Na křižovatce zastavili na červenou, která ještě víc prohlubovala Edovo zoufalství z toho, že přijdou pozdě. Vtom vedle nich zastavil ohromující sporťák porsche Boxter Spyder v zlaté metalíze. Řidič za volantem byl blonďák s dlouhými vlasy, stejnými jako měla jeho spolujezdkyně, dívka v luxusním značkovém oblečení od hlavy až k patě. Vypadali jako jednovaječná dvojčata. Oba měli černé brýle. Hoch si je nadzvedl a posměšně zhodnotil Edův zánovní vůz.
„Slušná kára, vole. Nechceš si dát závod?“
„Já nezávodím, když o nic nejde,“ ucedil Ed hrdě skrze zaťaté zuby. Tyhle frajírky přímo nesnášel. Slyšel, že King’s Hills je jich plné.
„Proč? Bojíš se, že bys prohrál?“ zasmál se chlapec provokativně.
„Kašli na něj, Jamesi,“ protáhla znuděně dívka po jeho boku. „To budou nějací chudáci ze střední vrstvy.“
„Trhni si, krávo!“ zavolala na ni Laura rozjařeně a ukázala jí vztyčený prostředníček.
James se pobaveně zasmál. „Ta má kuráž, Sereno.“ Pak promluvil opět na Eda. „Tak někdy jindy, příteli.“ Zatůroval jako šílenec a vystřelil jako střela ještě pořád na červenou.
„Pitomci,“ ulevil si Ed znechuceně.
„Zlatá mládež King’s Hills,“ uzavřela Laura. „Vítejte.“
HOCH S DRAČÍM TETOVÁNÍM, KTERÝ SI HRÁL S OHNĚM
Samozřejmě to nestihli. Než Ed zaparkoval a vešli do školní budovy, slyšeli, jak právě zazvonilo. Všimli si i zlatého porsche, které parkovalo na místě vyhrazeném pro personál.
„No tě pic. Doufám, že nebudem chodit do stejné třídy. To by mě asi zabilo.“
Ed chytil Lauru za ruku.
„Tak jo, ségra. Drž se.“
„Ty taky, brácho.“
„Víš, kde máš třídu?“
„Netuším.“
„Já taky ne.“
Chvíli se na sebe dívali, dva páry stejných šedých očí, vyděšeně a na pokraji naprosté paniky, a pak se oba rozesmáli.
Po chodbách ještě pobíhalo pár posledních opozdilců. Kolem prošli David Lynch a George R.R. Martin, o čemsi se dohadovali a rozkládali přitom rukama.
„Hej! Zabloudila jsi?“
Laura se ohlédla. Po schodech za ní vybíhal vysoký štíhlý kluk v černém tričku s rudým nápisem Death Is The Road To Awe. V černých vlasech měl stříbrný melír.
„Tak trochu. Jsem z prváku. Béčko.“
„Na druhák ses mi zdála trochu mladá… Tak pojď, ukážu ti, kde to je.“
Ale nešli, jen stáli a dívali se na sebe, jako by se odhadovali. Jako zvířata na stezce. Ostražitě a plaše.
„Já jsem Garry.“
Zaváhala. „Laura.“
Pod rukávem trička mu cosi vyčuhovalo. Všiml si, že se na to dívá.
„To je tetování. Drak.“
Nekomentovala to. Nezašklebil se, pronesl to unaveně, jako by to řekl už tisíckrát.
„Ty jsi tu nová, ne? Ještě jsem tě tu neviděl.“
„Jo,“ připustila Laura.
Jeho pohled na ní spočíval o něco déle, než aby si to mohla vyložit jako zdvořilou zvědavost.
„Co.“
„Jsi krásná,“ konstatoval hoch naprosto zřejmý fakt, nezúčastněně a bez náznaku flirtování.
Laura se na něho zamračila. „Hm. A co ještě?“ naježila se.
„A jsi sjetá,“ dodal klidně.
Otočil se a vydal se směrem, kde se dala tušit její třída, takže zmatené Lauře nezbývalo nic jiného, než ho nasupeně následovat.
SEDNI SI SE MNOU
Otevřel dveře do své třídy a nakoukl, jestli už je tam učitel. Ještě ne, takže panovala volná zábava.Když vešel, všichni jako by trochu ztichli. Prohlíželo si ho dvaadvacet párů zvědavých očí. Ed cítil, jak se mu stahuje žaludek. Toužil zmizet a utéct.
Jakýsi střapatý kluk ze zadní lavice u okna na něj mával.
„HEJ! Tady. Držím ti fleka.“
Ed na něho udiveně pohlédl. Neznal ho. Málem se ohlédl za sebe. Doufal, že to není nějaký třídní lůzr. I když – proč by mu to mělo vadit? Ježíši, to jsou vlasy. Prošel uličkou a sedl si k němu.
Kluk mu podával kus chleba, zřejmě část své svačiny, kterou pod lavicí potají ukusoval. „Na – dej si. Máš hlad?“
Edovi zakručelo v břiše. Kývl a opatrně si z krajíce kousl.
„Já jsem Red,“ šklebil se kluk. „Ty jsi tu novej, co?“
Ed nepřítomně přikývl.
„To toho moc nenakecáš, co?“ zachechtal se Red nakažlivým smíchem. „No jo, tichá voda břehy mele.“
Ed znovu kývl a cítil, že se začíná navzdory své vůli uvolněně usmívat.
V BÉČKU
„Tak a jsi doma,“ řekl jí před její třídou hoch se stříbrným melírem a dračím tetováním, který dokázal poznat, že si ráno dala jednu náladovku.
„Já chodím vedle do áčka, ale musím si tu něco zařídit,“ prohodil přes rameno a zamířil k první lavici, kde políbil útlou dívku, která se na něj zářivě usmívala. O něčem se spolu začali bavit a drželi se za ruce.
Učitel ve třídě ještě nebyl, všichni byli plni dojmů z prázdnin. Nikdo si jí nevšímal, byla vetřelec, o kterého nikdo nestál. Laura sklesle hledala pohledem nějaké volné místo, kde by se mohla tiše a nikým nerušena schovat.
„Ty se znáš s Garry Ryanem?“ ozvalo se za ní.
Laura se otočila a dívala se do tváře té nejkrásnější dívky, jakou kdy potkala. Takové se vyskytují pouze na obálkách časopisů nebo ve filmech, ne v reálném životě. Nicméně, jedna taková stála přímo vedle ní. Nejvíc jí zaujaly její oči. Byly temně fialové. Byly neuvěřitelné.
„Já?“ vypadlo z Laury hloupě. „Mluvíš se mnou?“
„Ano. Andrea mluvit s tebou,“ řekla robotickým hlasem.
Něco jako je smysl pro humor by u tak étericky krásné bytosti Laura rozhodně nehledala a proto byla příjemně šokovaná.
„Pojď si sednout, je tu řev jak v opičárně,“ zamířila dívka do lavice vzadu.
Laura ji následovala jako ve snu.
Kousek od nich hráli Jason Priestley, Shannon Doherty a Sheryl Lee mariáš. Laura je pro jistotu ignorovala a všímala si jen Andrey.
„Jak to, že sedíš sama?“ vypadlo z ní jako první.
„Holky mě nemají rády, protože jsem moc krásná, což představuje nebezpečí,“ řekla Andrea ironicky. „No a kluci se mě bojí.“
Vytáhla odkudsi obrovské jablko a s chutí se do něj zakousla, až Lauru postříkala sladkou šťávou. „A přitom nekoušu.“
„Ne, neznám ho,“ navázala Laura na úvodní otázku. „Dneska jsem ho viděla poprvé.“
„Buď ráda,“ pronesla Andrea s despektem. „Ten hoch si rád hraje s ohněm. Jako s drogama. A navíc…“
„Co?“
„Je to syn ředitele. Smrtící kombinace, co?“
„To jako fakt?“
„A navíc…víš, on je…“
„Co?“ položila Laura svou oblíbenou otázku znovu. „Na kluky?“ střelila od pasu.
„Tak napůl. Jemu je to tak trochu jedno, jestli víš, co tím myslím. Momentálně chodí sice oficiálně s Ellen, to je holka, se kterou se teď líbají. Ale nemiluje ji. Ne doopravdy, ani náhodou, tohle holky jako já poznají. Ale má i svý tajný obdivovatele. Mrkni třeba na támhletoho kluka, to je John. A další je támhle, Artie. Nechodí sem, jsou to třeťáci, jen se přišli podívat, protože věděli, že Garry tu bude. Všimni si, jaké je stojí úsilí nesvíjet se žárlivostí, když si myslí, že se na ně nikdo nedívá.“
„Páni. Dva buzíci ve třídě?“
„Taky napůl. Mimochodem – Artie je můj brácha.“
Laura na ni vytřeštila oči.
„Taky mám bráchu.“
„Taky buzík?“
„Ne. Aspoň doufám. Mimochodem – já jsem Laura.“
KDO JE BOB
„Takže?“
„Může být tvůj.“
„Jestli o něj budu stát.“
„Přesně tak.“
„Ale já mám kluka.“
„Fakt, jo? Nekecej. A kde?“
„V Minnesotě. Tam u nás. Vlastně se známe už odmala. Je to Edův nejlepší kamarád.“
„A jé. Láska od mateřské školky. Jak se jmenuje?“
„Bob.“
„A?“
„No, je fajn a mám ho ráda.“
„Ale?“
„Jak říkám…“
„Ale není to ono, co? To znám.“
„O víkendu za mnou přijede.“
„Máš v úmyslu se s ním rozejít?“
„Ne, to ne. Jen jsem si myslela, když jsme od sebe teď tak daleko…“
„Dáte si pauzu!“
„No…“
OHNI A KRVI SE MNOU POJĎ
Za pár dnů ji našli mrtvou.
Do městečka přijede zvláštní agent FBI Dale Cooper a začne vyšetřovat záhadnou smrt pohledné středoškolačky obestřené závojem tajemství.
Kdo jí má na svědomí? Byla unesena? Znásilněna? Byla to sebevražda? Vražda? Nešťastná náhoda? Drogy? Bizarní sexuální hrátky, které se vymkly kontrole? Neznámý maniak? Žárlivý přítel? Tajný milenec? Šílený ředitel? Pochybný spolužák? Závistivá spolužačka? Její bratr? Nebo někdo Jiný?
Co myslíte?