Prolog

„Viděli jste někdo kvést Čarostrom?“, zeptal se maester Sam černých bratrů shromážděných v síni Štítů.

Touto, poněkud překvapivou větou, jsem byl rozhodnut začít povídku třetího kola a dostál jsem tomuto rozhodnutí, byť poněkud kostrbatým způsobem.

Vůbec jsem si však nebyl jist, jak osvětlit, že Sama tituluji maestrem, či jaké reakce tato řečnická otázka vyvolá a úplně největší záhadou mi bylo, jak tuto otázku vtěsnat do vymezených témat. Proto jsem se rozhodl vrátit se ke zdroji a řešit, jak vlastně Sam na tuto otázku přišel a samozřejmě kniha byla ideálním němým společníkem.

A nešlo o jakoukoli knihu. Šlo o brožuru sepsanou na destičky ze dřeva Čarostromu krátce po Dlouhé noci jazykem prvních lidí jedním z těch, které nyní nazýváme dětmi lesa. Autor se podepsal prostě jako „Ten, který byl předurčen sepsat historii Dlouhé noci“ a své dílo pojmenoval „Rukověť bohů, neštěstí Úpadku a historie Vzkříšení bohů a jejich zabíjení za Dlouhé noci“. Jednalo se o dar nově vzniklé Noční hlídce. Aby historie byla zaznamenána, bylo na ni pamatováno a již nikdy nedošlo k tomu, že by nějakým zvláštním hnutím osudu byla opakována.

Samozřejmě jsem měl připraven i popis vzhledu knihy, něco jako „ Tato brožura je nepochybně jednou z nejstarších svého druhu. Vzhledem připomíná jen štůsek tenkých bílých destiček posetých sytě fialovými klikyháky. Pravděpodobně proto, že přesně tím je. Hřbetem prochází trojice děr protažená koženými řemínky. Stejná kůže je použita i na přebal této brožury, což ovšem o původu této kůže nevypovídá nic. Která kůže vydrží stovky let? A která tisíce? A nešlo jen o perfektní vzhled kožených komponent, ale fascinující byla i bělost dřeva či ostrost kontur písma.“, ale nakonec mi jako lepší řešení přišlo vzhled knihy co nejlépe zrekonstruovat…

Čarostom přece nekvete, to přece ví každé malé dítě v Západozemí…

https://dl.dropbox.com/u/3307724/upload/Old%20book%20Final.doc