Co jiného číst?

upraveno 3. ledna 2011 v Literatura
Mých posledních snad 20 knih bylo všechno možné (Martinovy povíky, Irving, G.G.Marquéz, Vonnegut Jr.) jen ne kniha z fantasy ságy. Chápu, že nic tak dobrého jako icefire na trhu není, ale něco co by stálo alespoň za přečtení. Doporučte něco

PS: Nepište Feista ani Sapkowskiho. Něco nového (rok vydání 2006,07), co třeba zatím nevyšlo celé, ale autor to již ukončil.
1246788

Komentáře

  • upraveno 28. listopadu 2007
    Četla jsem Martinův Sen Ockerwee. Není to taková pecka jako Píseň, ale slušný průměr žánru.
    Tyna: Ty myslíš, že jsou zvlášť knížky pro chlapy a pro ženský? :-)
  • upraveno 28. listopadu 2007
    píše:
    Tyna: Ty myslíš, že jsou zvlášť knížky pro chlapy a pro ženský? :-)
    Není to sice otázka na mě, ale co vím (a snad se Tyna nebude zlobit, když to prozradim) ona právě knížky pro ženy píše. Takže nejen, že si to myslí, ona ten "příkop" přímo tvoří. ;) Nicméně vím i o mužích (respektive abych nekecal o jednom), co tuto literaturu čtou. A to je důkaz, že vlastně žádný příkop neexistuje a tvoří ho spíš autoři a prodejci, ne čtenáři.
  • flanker.27flanker.27 Příslušník pražské hospody :)
    upraveno 28. listopadu 2007
    A já hlupák myslel, že rozdíly mezi muži a ženami (tedy i v literatuře) si vymyslely generace šovinistických mužů bojících se silných a sebevědomých žen.:)))
  • upraveno 29. listopadu 2007
    Pokud čtete časopisy jako Marianne a podobně, pak žádný rozdíl neexistuje.
  • upraveno 2. prosince 2007
    píše:
    Ty myslíš, že jsou zvlášť knížky pro chlapy a pro ženský? :-)
    Těžká otázka. Obecně nemám takové rozlišování moc ráda, protože nahrává flustrovaným jedincům z obou táborů, kteří budou tvrdit, že "ženský čtou jenom bláboly o vztazích, kosmetice a nevímčem, podané způsobem, který idealizuje a zjednodušuje svět, v němž žijí"/"chlapi jsou pologramotní idioti, kteří potřebují mít hodně obrázků a málo textu, aby vůbec něco přečetli a ani tak se nedostanou přes stanu tři." :-)
    Osobně v tomhle směr věřím Teorii užití a uspokojení (která navzory svému názvu nemá v podstatě nic společného se sexem:-)). Vychází z toho, že lidé mají různé potřeby, které uspokojují prostřednictvím konzumace mediálních obsahů. (příklad: Někomu třeba chybí citové naplnění, takže si čte romantické knížky. Ale taky je někdo zamilovaný a prostřednictvím romantických příběhů si příjemné pocity zintenzivňuje.) Tyhle potřeby jsou dané řekněme strukurou osobnosti, která je daná dílem biologickými dispozicemi, dílem výchovou a dílem osobní situací.
    Takže se dá říct, že existují mediální obsahy, u kterých je větší pravděpodobnosti, že se budou líbit spíše (některým) ženám/mužům. Já osobně například neznám žádnou holku, které by se líbila válečná literatura (případně filmy), (což ale neznamená, že takové někde neexistují.) Můžete si to vykládat tím, že holky nejsou dostatečně agresivní, jsou příliš ustrašené, případně tím, že je nikdo nevychovával ke hře "na vojáčky" a nevysvětlil jim, co je to skutečný hrdina, nebo třeba tím, že mají rozum a války je nijak neokouzlují :-)
    Pozor neplést s příběhy, které se odehrávají za války. Ráda jsem četla Remarqua nebo se dívala na MASH.
    Zrovna u toho Temného tance si nedovedu představit jakoukoliv situaci, kdy by si nějaký chlap chtěl číst o pocitech matky nosící a později vychovávající nechtěné dítě a potýkající se s obecně nastavenou představou o tom, jak se má matka chovat - i když okořeněnou hororovými prvky. Ale to je výjimka.
  • upraveno 2. prosince 2007
    Myslím si, že nějaké čtení primárně určené mužům (či ženám)existuje pouze v případě, kdy se pro to autor rozhodně. Viz červená knihovna. Jestli píše něco jen tak, z rozedraného nitra své duše, nemůže přece dopředu uvažovat o svém potencionálním čtenáři. Čímž se dostávám k samé podstatě tvorby. Zastávám "teorii naštvanosti". Proč vůbec někdo píše? Jedním ze základních důvodů, které vedou ke psaní, je - kromě obvyklých příčin - i nenávist. Znáte to, něco si přečtete a říkáte si, jaký je ten autor hovado, a jak vy byste to napsali líp. A pokud máte i další předpoklady (třeba jste gramotní), tak to uděláte. A někdy se může stát, že i uspějete. A pak si to někdo přečte a řekne si, že by to zvládl líp. Atakdále. Na začátku musí být touha někoho/něco pobít. Klasiky. Bestsellerčíky. Jinak by to ani nemělo cenu. To říkával už i taťka Hem, to míní i guru Pavlovský :-). Takže já tvrdím, že když někdo začne něco psát, obvykle je to v žánru, který on sám rád čte a chtěl by jeho úroveň jaksi pozvednout k výšinám a předat mu něco ze svého. Nedovedu si představit, že by někdo spáchal něco v žánru, který ho ani tak moc nezajímá, a který nemá doopravdy rád. Takže co kdo pro koho píše (pro ženy/pro muže), je vlastně určeno jaksi dopředu, neboť autor sám už si na základě osobní volby určil žánr, který ho baví, a nyní jen pokračuje v onom řetězci. Uch. Nejsem dlouhej? :-)
  • upraveno 2. prosince 2007
    píše:
    Nedovedu si představit, že by někdo spáchal něco v žánru, který ho ani tak moc nezajímá, a který nemá doopravdy rád.
    Ale jo, když mu nabídnou peníze :-) Já bych mnohenm radši psala horory, ale ty by mi asi nikdo nevydal. I když v nečem máš pravdu, nepíšu tak úplně čisté dívčí románky - a proto teď musím přepisovat, prý málo romantické. Dobře mi tak ;-)Přidám pár západů slunce...
  • upraveno 2. prosince 2007
    Už dlouho jsem nečetl dobrý romantický horror. :-) To je všechno věc rozhodnutí. Kinga taky všichni dlouho odmítali.
  • flanker.27flanker.27 Příslušník pražské hospody :)
    upraveno 2. prosince 2007
    Romantický horor jsem zatím jenom viděl.
    Teď čtu Potomky lidí. Zajímavá věc o lidech bez naděje. Pokud Vám někdo v souvislosti s filmem říkal, že to u nás předtím nevyšlo, není to pravda. Vyšlo to už v roce 1994 ve stejném překladu jako nyní, jen pod názvem Země prázdných domů. BTW zajímavé mimo jiné i tím, jak autorka, v době napsání asi 70letá, otevřeně přistupuje k sexu.
  • upraveno 2. prosince 2007
    Kde? U sebe doma? :-))
  • flanker.27flanker.27 Příslušník pražské hospody :)
    upraveno 2. prosince 2007
    Doma se mi naštěstí nikdo v upíra nemění :))
  • upraveno 2. prosince 2007
    Já mám od P.D.Jamesové radši Dalglieshe. Film byl.. zvláštní.
  • flanker.27flanker.27 Příslušník pražské hospody :)
    upraveno 2. prosince 2007
    Film byl také ve vztahu ke knize velmi... volný.
  • upraveno 2. prosince 2007
    Já teď čtu Mlhy Avalonu. Ženský pohled na artušovskou legendu. Zajímalo mě to, abych mohl posoudit, jestli je Cornwell lepší. Taky dostanu od Ježíška naděleno Král bývalý a král budoucí, další artušovština, prý kultovní. Tak se nechám překvapit. Začíná se ze mně stávat odborník na toto téma. Do obýváku už jsem si nechal přivést dokonce kulatý stůl pro 50 lidí. :-)
  • upraveno 2. prosince 2007
    Hmm, Mlhy Avalonu? Dobrou harlekýnku zlousknu jako nic :))), ale tohle sem se prostě nedonutil dočíst. Už si nepamatuju přesně proč, je to dlouho.. nějak mi to vadilo a zároveň moc nezaujalo. Tak nevím, zda je to ženský pohled na věc, nebo je to jen mizerně napsaný. Dej pls vědět, jestli se na ten konec dostaneš :)
    Ad diskuze o něco níž - na webu těsně vedle jsme zrovna romantický psaní a cítění dívek a dam rozebírali nedávno (diskuze k: Dnd romanticky). Že by už působily vánoce? Nebo jen obyč. shoda okolností.. :)
  • upraveno 2. prosince 2007
    Jestli ono se to neoživí vždycky tam, kde se ocitne žena? Tady to vždy zaplní všechna témata, když se tu Týnienta mihne. A vedle to zas oživuje Sathel. ;)
    ad Mlhy...nebylo to zfilmovaný? Něco takovýho jsem myslim viděl, bylo to o kněžce z Avalonu. Jinak, heade, když jsi takový arthurián, znáš Krále Artuše od Stewartové? To mi kdysi pučil Rytíř a nebylo to špatný, zas takovej trochu jinej pohled na celou zprofanovanou legendu.
  • upraveno 2. prosince 2007
    Možná proto, že to je šílená bichle (dá se použít i jako zbraň!), 800 stran hustě popsaného líčení rozzářených pohledů a "vznášející se jemné aury hladu,touhy a přání" vznášející se téměř mezi všemi postavami? Anebo jsi došel až k "artušovské trojce"? :-) V podstatě je to jednoduché: Morgaine miluje Lancelota. Lancelot miluje Gwenhwyfar (Guinevru). Artuš miluje Morgaine. Gwenhwyfar miluje Artuše i Lancelota, (ale toho víc). Gwenhwyfar nenávidí Morgaine. Artuš miluje Lancelota. (fakt!) Bohužel, popis sexuálních scén je spíše implicitní, uvítal bych větší explicitnost. :-)
  • upraveno 2. prosince 2007
    Alek) Ne, to nemám, naval to!;) Jo, v tom filmu hrála i naše Klára Issová, mám dojem. Sathel? (to zní jako jméno nějakého démona). Řekni, znám ho? :-)
  • upraveno 2. prosince 2007
    Svým způsobem ďábelská musí být (samozřejmě za andělskou tváří ;)), když se odváží do té tlupy desítek (vlastně už stovek) RPG hráčů. ;)
    Uff, tak ten popis Mlh, to bude slušná harlekýnka. ;)
  • upraveno 2. prosince 2007
    Ah! Faux pas! (jako obvykle) Asi je to tak. Co bychom byli bez žen? Potomci lidí?
  • upraveno 3. prosince 2007
    Mlhy Avalonu byly děsná nuda.
    Potud můj ženský pohled.
    Teď čtu Putování za svatým grálem v nějaké středověké verzi, nedávno vydané.
  • upraveno 11. prosince 2007
    Mlhy Avalonu jsem nedočetla (blé), a to dočtu prakticky cokoliv. Takže jsem se ani nedozvěděla, zda-li byl i v knize posunut milostný trojúhelník do roviny Lancelot miluje Artuše i Guinevru, Guinevra miluje Lancelota i Artuše a Artuš světe div se, miluje Lancelota i Guinevru, takže se realizují sexem ve trojce.
    Jinak jsem si teď koupila nového Davida Wisharta, což je autor píšící detektivky ze starověkého Říma. Normálně mě historické detektivky neberou, ale Wishart je fakt dobrý. Sice už to nejlepší vystřílel a recykluje, ale i tak pořád baví. Pokud by ho někdo chtěl číst, doporučuju začít první knihou Ovidius. Je nejlepší ze všech hledisek.
  • upraveno 11. prosince 2007
    Tyna: Díky za tip. Mám rád Řím i detektivky. Musím na to mrknout...
  • upraveno 11. prosince 2007
    Heavy_head: Kde přesně jsem skončil si vůbec nepamatuju, jen vím, že se mi tam zdály dost divné právě ty vztahy a že byly pořád divnější.. a přitom se řešily nějak hlavně jen ony. Jo a Guinevra byla strašná, ukázková kachna. Dámy prominou :)
    Tyna: Takys to nedočetla? Joj, díky díky! Už si nepřipadám tak blbě.. ;)
  • upraveno 14. prosince 2007
    Nuda, říkáte. A dokonce Tyna! Tak s tím už se nedá nic dělat. S tím už nepohnu. ("Nuda. Co je nuda? Masařka jenom zlatá," zarecitoval by svým nezaměnitelným projevem L. Pešek alias Čuřil," která bzučí tak dlouho a tak monotónně a únavně, až už chceme, aby odletěla radši bzučet někam pryč.") Já to taky přečetl celé až napodruhé. Jasně, všichni tu legendu známe a víme, jak skončí. Pravda, četl jsem už lepší věci, ale i mnohem horší. Pro někoho však můžou být Mlhy Avalonu velký román. Je Vojna a mír nuda? Jistěže. Co na ní ale potom Hemingway (resp. Sapkowski) teda vidí? Bradleová prostě vyprávěla příběh, který všichni znají tak, jak to cítila ve svém srdci. A já jí uvěřil. Kdyby ta knížka měla jen 400 stránek... jó, to by už prostě nebyla ta kniha, ale něco docela jiného. Dal bych asi 7/10 (za tu posedlost až úmornost, s jakou pitvá duše hlavních postav, a za šíři a komplexnost záběru - vítězství křesťanství nad pohanskými bohy a kouzly, což je podle mně hlavní myšlenka knihy). Jo, a Gwenhwyfar začala kachnovatět, teprve až když pochopila, že nedokáže dát Artušovi potomka a dědice trůnu. (Ovšem superpodlé od ní bylo, jak přiměla Artuše citovým vydíráním (to jest pláčem), aby se vzdal svého draka a bojoval pod zástavou Panenky Marie. On nechce, nesnese, aby byla nešťastná. A tak místo toho učiní nešťastným jeho. Pozná to. Je jí to jasné. A je jí to jedno.)
    Ale četl jsem i lepší věci o Artušovi. Michel Rio spáchal útlou knížečku Merlin. Byl jsem nadšený jeho úsporností a melancholickým, poetickým stylem. Výborná zábava na jeden večer, ke které se ale budete čas od času vracet, tak jako já. ("S tebou se nebojím, Merline. Měj mě rád. Měj mě navždycky rád a já nikdy neumřu.") 9/10.
    To nejlepší nakonec. Bernard Cornwell: Zimní král, Ostrov mrtvých, Nepřítel boha, Excalibur. Paráda. A je tam humor! (Sláva!) A vysoká závrať. A ne jednou! A jsou tam nejlepší popisy soubojů a nejlepší popis bitvy, jaký jsem kdy četl, strašlivá krása nelítostné bitvy, kdy se strach a úzkost ze smrti, který vás svírá, náhle rozplyne, a vy prolomíte štítovou hradbu protivníka a víte, že tenhle den, tato chvíle patří vám, a že neprohrajete. A je tam nejlepší Artuš, jakého jsem kdy poznal. A Lancelot je slizký zbabělec (!) a Guinevera je nádherná mrcha a Artuš je spravedlivý (a ješitný) a Merlin je báječně potrhlý a neustále peskuje a tropí si posměch z Derfela Cadarna, a to není jen tak někdo, ale válečný velitel Dumnonie a obávaný vojevůdce, který celý příběh vypráví, a který přišel kvůli Ceinwyně o ruku. Je to strhující a nervydrásající a dojemný (nesmějte se) příběh, plný nečekaných zvratů, pravé vypravěčské orgie. Někde na straně 106 jsem inkasoval poprvé zásah přímo na komoru, a od té chvíle mě měl Cornwell v kapse. Kdo nečetl a nezná, neví nic, jak by řekla Ygritte Ohněm políbená Jonu Sněhovi. Sežeňte si to. A neprohloupíte. Jestli víte, co je to láska a odvaha a slabost a zoufalství, bude se vám to líbit.
    Sakra, zase jsem se rozjel. :-)
  • upraveno 14. prosince 2007
    Sice dlouhej, ale přesvědčivej! Mě jsi rozhodně zaujal, bratře. ;)
  • upraveno 18. prosince 2007
    ďakujem za tipy. ja by som vám odporučil Zlatý kompas (všetky tri diely), ak ste ešte nečítali. Viem je to detská literatúra (ale nie tak úplne), ale podľa mňa je to výborné.
  • upraveno 29. prosince 2007
    Ejhle, dobrotivý sere z Těžké Hlavy! Je to náhoda, nebo osud, že jsme opět takto nadšeni ze stejné literární série? Kroniku válečníkovu (Toť Zimní král a jeho přidružené knihovstvo) jsem četl za nocí v osamělém listopadu. A teď vidím zde, jak ona díla chválíš! A tvůj popis je mocný, mocnější než Gregorovo stehno! Zcela jsi mě teď navrátil do těch míst, kde se ze špíny, ze zápachu a ze saského ohrožení rodí legendy. Jak úžasně dokázal Cornwell spojit skutečnou historii s některými mýtickými-nemýtickými prvky! Někdy si říkám, že se tam ten chlap musel narodit, že ho jen zlomyslná Merlinova hříčka přenesla do dnešní doby.
    Nuž, nemám, co bych k tvým slovům dodal, vystihl jsi podstatu a ducha nadmíru bystrookým způsobem! Snad jen jediné: nezmínil jsi Nimue! Krásnou Nimue, ošklivou Nimue, špinavou, nahou, zohyzděnou, úžasnou, fascinující Nimue! Jak já jen tu dívku miloval! A miluji! Vystupovala při čtení ze stránek coby Venuše z vln, skutečně. To má společné Bernard Cornwell se Starým mistrem Martinem: dokáže vykreslit postavy natolik půvabně, že je ve svých myšlenkách neopustíte ani v případě, kdy se chovají "špatně" - tedy jinak, než byste si přáli. Nebudu více prozrazovat, abych nikomu zde nezkazil požitek a počitek, jen řeknu: čtěte! Čtěte! Čtěne! Čtěte jen, čtěte!
    Ach. Později jsem, jsa ovládnut vzedmutou vlnou cornwellovského nadšení, hladově spolykal ještě další série, jednu jakožto příběh Alfreda Velikého, druhou jako Hledání svatého grálu za Stoleté války. Obě jsem přečetl jedním dechem, byť se jim nepodařilo překonat vysoko nasazenou laťku Kronik válečníkových. Leč všemožné souboje, bitvy a boje - nejen u Kresčaku - tam autor dobře a krvavě vylíčil! A též romantika tam je, aby roby bečely, jak by rázovitě prohlásil jeden ze Sapkowského trpaslíků. Již nevím, zdali se jednalo o Yarpen
    Tento podzim jsem víceméně věnoval četbě historických románů (ne, že bych neotevřel jinou knihu, ale na kilogramy literatury ono dějepravectví zkrátka vítězí). Druhým autorem, který mě kromě Zrnostudničného zaujal, byl význačný francouzský klasik Maurice Druon. Co se týče vztahu k historii, je autor přesný jako robotický chirurg. Seznam použitých zdrojů je málem delší než příběh samotný. Přes to všechno si zachoval čtivost a mravní čistotu. Podle jeho historické fresky Prokletí králové, již vám právě tímto elaborátem doporučuji, byl dokonce natočen seriál. Avšak neviděl jsem ho, nemohu tedy posloužit širším kritickým úhlem pohledu, poslechu, počuchu a ohryzání.
    Četbě zdar!
  • upraveno 30. prosince 2007
    Šálí mne snad zrak? Jeho Elokvence ser Léto Chlupatý! (že mu ta huba ale jede, což? :-)) Ani za ta Léta, co jsme se neviděli, neztratil svůj dobrý vkus, zkus a čich, zdá se. Na Nimue jsem samozřejmě zapomněl, ale to i na Sagramora, Sansuma, Cuneglase a krále Aelleho a dalších asi třicet postav, které se mi nesmazatelně zapsaly do paměti. Hledání svatého grálu mne zas až tolik neuchvátilo, ale Uhtred byl už zase dobrý - Pány severu už mám zdárně za sebou.
    Lovu zdar!
  • upraveno 31. prosince 2007
    U nás na Severu máme takové přísloví, které si říkáme za temných zimních nocí, kdy za okny kopuluje blizard s vichřicí: "Léto a Smrt určitě přijdou. Otázkou je, co dřív." Nu, a v tomto případě došlo k situaci, že jako první dorazil Léto. Hossana!
    Cit pro knihy vskutku neztrácím. Kroniky válečníkovy jsem objevil úplně náhodou, bez jakéhokoliv doporučení: jednoduše jsem přišel do knihkupectví, otočil se za zlovlčicí, vrazil do regálu a vybral jsem si tu knihu, která mi padla do oka (od té doby mi mimochodem říkají Euron - už chápu, proč je praktické mít tři světla, pozdravuji vránu).
    Ale neodbočujme. Faktem prostě je, že mi ta teplá, mokrá, nenechavá věc, co ji mám zaraženou mezi očima (pro anatomické neznalce: jedná se o čenich!) stále slouží velmi dobře. Na literaturu mám čuch!
    Co se týče postav, má Heavenly-heady Creature samozřejmě pravdu, zajímavých postav stojících za zmínku obsahuje Kronika mnoho a v žádném případě zde není možné vyjmenovat všechny. Ale tu Nimue jsem z nějakého důvodu vypíchnout musel. Z mého pohledu se jedná asi o nejlepší příklad "šedé" postavy, ani dobré, ani zlé. Celou knihu nevíte, zdali jí máte fandit, nebo ji proklínat. Je tajemná a nevyzpytatelná. Já jsem si ji oblíbil. V souvislosti s tím zmiňme další ubohý, zbabělý a naprosto perfektní literární trik: postavit dvě oblíbené postavy proti sobě. Čtenář si rve chlupy, kritik zařezaně mlčí, autor se chechtá. Jednoho dne bych chtěl též něco podobného dokázat.
    Uhtred byl fajn, ale tak nějak nedokončený - mám dojem, že přijdou ještě další díly. Do Sharpeho cyklu jsem naproti tomu neměl dosud odvahu se pustit - vida na internetu vydané díly, zalekl jsem se. Ta série je dlouhá jako dobře krmená tasemnice.
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.