Melisandra a Stannis
Jaký je váš vztah k Melisandře? Téhle rudovlasé ďáblici z východu? Je pro Západozemí spásou či hrozbou?
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Jaký je váš vztah k Melisandře? Téhle rudovlasé ďáblici z východu? Je pro Západozemí spásou či hrozbou?
Vypadá to, že zde ještě nevlastníš účet. Pokud se chceš zapojit do diskuze, klikni na jedno ze dvou tlačítek níže.
Komentáře
Jarla: Áno, Slovensko je papierovo katolícke...
A že se někdo chová dobře jen kvůli víře a ne výchově mi přijde zvláštní, protože k té víře dotyčného musel někdo vychovat ;)
to Krisaklub: Přemýšlivá četba Knihy knih ukáže, že ke spáse není třeba kostela. Dokonce ani organizované církve ne - i když, po hodně dlouhou dobu byl kostel vynikajícím místem, kde svádět děvčata/ mládence, kde vytáčet sousedky/ sousedy, které nemáme rádi a kde ukazovat, jaké je vaše společenské postavení a bohatství.
Předně děkuju Jarle za pěkná slova, jsem skoro na rozpacích :)
Za druhý. Ad Chrochta:
O tom, jakej je rozdíl mezi vírou coby aktivním činitelem a neexistencí důkazu jsem už mluvil poměrně obsáhle, tudíž jen dodávám, že víra znamená předpoklad něčeho, činění závěru, který nemá být zkoumán. Nikolivěk, ateismus není víra (aneb Poslouchejte dobře, nebudu to víckrát opakovat).
Pokud jde o "zpracovávání křesťanstvím": proč by něco přes tisíc let mělo mít větší vliv než principy existující v lidské populaci statisíce let (při existenci druhu homo sapiens sapiens něco přes 100 000 let), nadto vycházející z ještě starších návyků a strategií. Stačí drobná komparatistika: něco jako nezabiješ je pravidlo uznávané prakticky v jakékoli lidské společnosti, i té, která neměla s křesťanstvím a judaismem společného nic.
Základem morálky skutečně věřícího musí být jeho víra (jinak de facto věřícím není, jen mu to nikdo neřekl), tedy jedná tak, jak mu jeho víra přikazuje, protože je s tím spojená buď odměna nebo alespoň absence trestu (někdo se pomodlí a je odměněn lepším zdravím, nebo nehřeší a nepřijde do pekla). Paradoxně tak přestože se o víře mluví jako o vnitřní záležitosti jde o předpoklad vnějšího elementu určujícího pravidla, nikoli o vnitřní vítězství morálky. Zajímalo by mě, když sem hypoteticky najednou sestoupí bůh s hromy a blesky a řekne a víte co, já měnim pravidla, bude to tak a tak, kolik jeho oveček by se bez odporu přizpůsobilo :)
BTW v nábožeství, zvlátě v pojetí všemocnýho jedinýho boha jako je ve svaté trojici judaismus, křesťanství, islám, je zakutejch ještě pár pěknejch logickejch rozporů. Ze všech nejvíc mi na mysl přichází, jestli bůh všemocný a vševědoucí je vlastně v rozhodování svobodný. Jestli může rozhodnout jinak než rozhodl (BTW neni to až tak ze mě, na stejnou otázku už přede mnou přišel jistý A. Einstein).
Jo, tu knihu knih s velkym K nemyslíš vážně že ne :)
Řidič taky nejezdí slušně proto, aby nikoho nezabil, ale aby nedostal pokutu. A přitom to může být člověk, co v životě neukradl ani MP3.
Tudíž ideální způsob, jak tu chátru držet na uzdě je víra i zákony. Nám morálnějším stačí jenom jedna sada pravidel. :-P
Na rozdíl od mnohých psychologů se přikláním nečekaně k názoru biologů, že člověk je z podstatně větší části určován geny a to i co se týká té tzv. morálky. Myslím, že se to potvrdilo i při různých gemelilogických výzkumech. Já osobně jsem ty testy ale nedělal. Takže tomu prostě věřím.
Náboženství rozhodně neudělá člověka lepším, podle mě ho ale neudělá ani horším. Já osobně respektuji víru v Boha, pokud je založena na dobru a rozhodně se na věřící lidi nekoukám přes prsty. Stejně jsme nakonec všichni věřící. Někteří se ohánějí rozumem a důkazy, ale ve skutečnosti uvěří tomu, co si kde přečtou nebo jim někdo předloží (vznik Země, evoluce atd.) Prostě to zapadá do jejich vidění světa. Život je příliš krátký, naše schopnosti omezené než abychom si všechno ověřovali a testovali. Nakonec je možná důležitější, že věci fungujou než proč tomu tak je.
Takže víra je dobrá, tvoří pilíře našeho života.....naděje nezbytná a láska žádoucí:-)
ad 2: Základním úhelným kamenem skoro všech náboženství je neuvědomovaný předpoklad
"Bůh/ bohové jsou dlaeko a vysoko,a rozhodně se s nimi nedostanete do jiného kontaktu než jsou tyto následující" (sny, zázraky, zjevení typu Lourdes). Zjevení boha by znamenalo děsivý chaos, a NIKDO (a nejméně biskupové, muslimší znalci práva a rabíni) o něj nestojí. Kristovi by se asi rychle stala nehoda :)
ad 3: Šlo o reakci na výše se nacházející reakci. Že se u většiny náboženství nesmí
"vevnitř" příliš šťourat je norma (vynikající znalec aztéckého náboženství napsal:
Nechápal jsem aztécké náboženství, dokud jsemsi neuvedomil, že "Coatlicue" je matkou
své vlastní babičky.). U křstanství je ten malér, že má rozsáhlou teologii a honosí se "racionalitou".
to Beltris: Ale i tak tomu musí člověk věřit, mít to tak hluboko v sobě, že to samovolně určuje tvé chování.
to Gepeto: já zase dodržuju pravidla proto, že to prostě jsou pravidla. Ale možná jsem .ůl ...
Ale vyjdu ti vstříc. Melisandra je v Tanci sympatičtější než předtím a Stannis je pořád ten samej sebelítostnej degen, posedlej vlastní jedinečností.....
Já rudou kněžku zrovna v lásce nemám, protože mě nechává chladnou i s tím, jak temné a důležité kousky provádí. Ale nemůžu jí upřít tajemnost a vnitřní "oheň" pro její věc.
Ovšem v kombinaci se Stannisem ( - There is no creature on earth half so terrifying as a truly just man -) je to lahůdka. Nevím, kolik obliby si Stannis vysloužil mezi čtenáři (v Západozemí to moc slavné nebylo), ale mně rozhodně přijde jako výborná postava. Vždycky ve mně dokázal probudit zvědavost - jaké budou jeho další kroky, jak všem zatopí, nebo jak bude zatopeno jemu... Postava, která jak radikálně, až fanaticky věrná pravdě a spravedlnosti, musí být zajímavá, protože je zcela neskutečná :D
Děti se rodí sobecké - máme je kolem sebe a vidíme to. Jak rostou a rozšiřují se jim obzory, tak nabývají empatie, soucitu a morálky - kteréžto jsou v různé míře vrozené a u některých se rozvinou více a u některých méně - proto je tolik druhů lidí. Jen si povšimněte, jak si někteří volí třeba postavy za které budou hrát v dračáku nebo ve hrách....někteří hrajou silné válečníky, jiní moudré čaroděje, další ušlechtilé škrobené elfy hraničáře nebo poťouchlé koboldí zloděje.....a těžko se z těchto archetypů vymaňují. Kupříkladu nedokážu hrát zloděje ani zákonné postavy, dokonce ani jinou rasu. Ať jsou předsevzetí jakákoliv, tak končím vždycky u člověka válečníka se dvěma sekerkama pro boj mano a mano :-D
Lidi těžko překračují svůj stín.
Stannis je postava, kterou opravdu nemám rád. Nesnáším tu jeho sebelítost a ukňouranost.
ad ad 1: A valná většina jich zároveň obsahuje možnosti, jak to absolutní pravidlo obejít, Mojžíš sice zvěstoval desatero, ale kázal pobít madianské (a ponechat si jejich panny). Ať už je to pro vidinu ráje, šíření slova božího ohněm a mečem, nebo i jen pro celkem pochopitelný trest, snaživý teolog nalezne skoro vždy to co se hodí.
ad ad 2: Ano, kdyby si každý věřící mohl s bohem popovídat a dokonce si to nahrát, to by byla mela. Že ale ten bůh/bohové za sebe pořád nechá kecat jiné... :)
ad ad3: Takže taková Hodina pravdy je vlastně ideální evangelium. :)
Co se týče pravidel pro pravidla, pamatuju, jak nám vykládal ředitel, když byl v jedný americký knihovně, tam měli pravidlo, že u jednoho počítače mohli bejt jen dva lidi. Byli tam tři kluci, chovali se naprosto normálně, nikomu nevadili (poloprázdno), ale knihovnice nesmlouvavě uhodila "only two persons" - "Why?" - "That's a rule." Tak se sebrali všichni tři a odešli... To mám úplně stejný, akorát mám většinou dvouručák :)
Stejně jako vždy volím zbraně na blízko, protože zbraně na dálku mi přijdou nečestné. Hrozné, když si takto sobecký bezvěrec komplikuje život, když nemusí :-p