Vzpomněla jsem si, jak se nás před maturitou naše profesorka na ZSV zeptala: je tu někdo buddhista? Pochopitelně se nikdo nepřihlásil. A ona vytáhla takovou tu kýčovitou sošku Buddhy a řekla: "můžete si mu sáhnout na bříško pro štěstí. Pochopitelně nemusíte, ale za tu dobu, co učím, ještě nikdo neodmítnul..." Ani u nás nikdo neodmítnul :-)
Velmi zajímavou debatu jste tu rozvinuli, to se musí nechat. Také jsem ateistka, ale jako malé nám rodiče koupili na čtení Bibli pro děti. A dobře udělali. Poutavé příběhy, nádherné ilustrace a co naplat, některé z těch příběhů mají velmi silné morální ponaučení. Dokonce si již dlouho plánuji, že si seženu klasickou Bibli a přečtu si ji. Proč, když nejsem věřící? No protože bych ráda, pokud budu něco kritizovat, opravdu věděla, co kritizuji. U lidí mne nezajímá, zdali jsou malí, velcí, tlustí, tencí, homosexuálové, Romové nebo věřící, ale JACÍ jsou to lidé. Nevěřím v Boha, spíš v nějaký život za vesmírným rohem, dobré lidi a rodinu. Víra mi nevadí, fanatismus ano. Ale dokážu pochopit lidi, kteří nemají rodinu a příbuzné nebo jsou jenom sami doma, že si potřebují opřít svůj strach, bolest či radost o nějakou vyšší instanci.
Je tak těžké se odloučit od stáda :) Samozřejmě soukromě si jedinec může praktivat ledasco, je však problém, když podle toho začne soudit ostatní (ty obvyklý představy blouznivců posedlejch náboženstvím, že ateista nemá morálku, případně pokusy trapně fundamentálně vykládat nějakou tu svojí pohádku).
Flankere to je ten fanatismus, ale na druhou stranu je nefér i domněnka, že každý věřící musí být nesnášenlivé prase. A já se od stáda oddělovat nechci. A to modlení se místo zavolání sanitky - nejsou to spíš sektáři? A mimochodem, Bůh je Alanis Morrisette. :-)
Jak pravil Spencer Tracey v Kdo seje vítr: Fanatismus a ignorance pořád nezdechly, stačí je přikrmit. Jestli nejsou současní věřící fanatici a fundamentalisti, je to ve skutečnosti jen proto, že se vlastně řídí mnohem pokročilejší morálkou než je ta v náboženským učení. Jistě, ta měla ve svý době určitej smysl. Ale jsme o obrovskej kus dál a nelze se donekonečna odvolávat na ponaučení, který říkaj, že máš dát přednost bohu před svým synem, že jsme dědičně hříšní, že pánbíček mě má děsně rád, ale když je to v jeho božím záměru co je nevyzpytatelný, klidně mě nechá upálit, ukřižovat nebo jinak bohulibě obětovat atd. P. S. Nemá to bejt bohyně?
... a když se pomodlím, bude mi odpuštěno. Krádež, kurvení se, vražda - však pánbíček má pochopení pro všechno, odpustí vždycky a moje svědomí je pak čistý, ne?
Suhlasim s toleranciou a fanatismom a vpodstate s večšinou čo napísala Vlcacka... Ja napríklad sám seba identifikujem ako neopohana(alebo teda, antropologia by ma tak identifikovala). Verim silu prirody a tak... Verim že boh je okolo nas.. Viete to je ako kresťanstvo.. vravia že boh je všade okolo nas ale pritom oni skôr vyznavaju že sedi niekde na vysokom trone a sudi.. a to mi nepride spravne alebo povzbudive veriŤ že toto všetko je len akasi skuška. Verim aj v demono a aj v anjelov(preto hlave kôli demonom ma veľa ľudi poklada za Satanistu alebo čo...) No ale k veci: Narozdiel od väčšiny kresťanov ktorym robi problem počuvať o čomkoľvek inom než o kresŤanstve a to je to jedine spravne a bla bla bla(podobne su na tom skoro všetky väčšie naboženstva(okrem budhizmu) mne nerobi problem vypočuŤ si nazory kohokoľvek na mňa alebo na jeho naboženstvo... a pokiaľ v tom vidim iste črepiny pravdy tak moja mienka môže aj stupnuť.. lenže bohužial dnešne cirkvy sa u stali o forme a nie o viere...
flanker.27: Mjo, třeba Poláci nechápou, jak můžeme mít morálku bez Boha. A přitom jsou to oni "s Bohem" kdo má ve střední Evropě suverénně nejméně dárců kostní dřeně :-(
Nicméně hovory o "stádovitosti" mi zavánějí pánbíčkářstvím na ruby... já v Boha nevěřím, ale taky vím, že nemůžu s jistotou tvrdit, že není. Víra, jak tu psal ugla, se zcela vymyká možnostem vědeckého poznání.Nemůžeš dokázat, že Bůh není, oni nemůžou dokázat, že je.
Ano, možná bys byl ty ten první maturant, který by si bříško Buddhy nepohladil. Kdo ví... To už nezjistíme.
Co je zjevné je, že nám (všem živým organismům) příroda dala jeden pokyn "přežij, aby ses mohl rozmnožit". A možná po lidech chce i něco jiného. Kdo ví.
Ona všechna náboženství hodně zavánění větší či menší hrůzou z žen a v podstatě se v nich všech odráží základní premisa všech druhů savců, u nichž jsou samci větší než samice - "ohlídej si své samice, chtějí ti a) utéct za lepším samcem, b) chce ti je jiný samec ukrást". Takže buď to tak chtěl Bůh, nebo jsme furt lysí lidoopové se vším všudy.
Všechno je o lidech. Určitě nejsou všichni věřící pošuci nebo teroristé, ale jenom ti, co jdou nejvíce slyšet. V každé skupince se najde někdo, kdo ji zdiskredituje, ať se jedná o katolíky, právníky nebo pojišťovací agenty. Tudíž bych víru nazatracovala. Většina lidí potřebuje v něco věřit nebo být na něčem závislá.
Flankere - už chápu, proč Dawkins ze všeho nejvíce nesnáší agnostiky :-) U teistů a deistů je to snadné - stačí pohrdání, ale u agnostiků marně doufáš v rozbřesk :-)
O těžkých chvílích, bolesti a smutku vím zatraceně hodně. Nevíra v boha není sama o sobě zárukou racionality. Jak říká Koukolík, nejsme racionální systémy co mají emoce, jsme vysoce emocionální systémy, které občas myslí. Emoce jsou jedna z věcí, která tvoří lidský vědomí. I nevěřící člověk provádí spoustu iracionálních věcí, jinak by člověkem ani nebyl. Ten rozdíl je v tom, že víra je cosi v člověku, na co se začne spoléhat. Berličku nebo jak to nazveme můžeme mít od toho abychom si ulevili v pocitu. Ale u víra v boha a nadpřirozeno vede k tomu, že tu víru,m případně rituál s ní spojenej (křižování se, zapálení svíčky, obětování drůbeže a rabína) začneme brát jako něco, co zajistí samotný dění, změnu ve světě, je to jako aktivní krok, kterej bych měl věnovat skutečnýmu řešení namísto onoho rituálu.
Doplňuji dřívější zmínku o výzkumu účinků modlení na stav pacientů. Koukolík se o tom zmiňuje, bohužel uvedenou knihu nevlastním (Navíc NMocenská posedlost je vlastně dodatek k Životu s deprivanty - v podstatě jde o aktualizaci údajů a přidání nových výzkumů proběhlých po vydání knihy). Mohu ale odkázat přesně na Dawkinsův Boží blud -str. 83 a následující.
Komentáře
Samozřejmě soukromě si jedinec může praktivat ledasco, je však problém, když podle toho začne soudit ostatní (ty obvyklý představy blouznivců posedlejch náboženstvím, že ateista nemá morálku, případně pokusy trapně fundamentálně vykládat nějakou tu svojí pohádku).
A to modlení se místo zavolání sanitky - nejsou to spíš sektáři?
A mimochodem, Bůh je Alanis Morrisette. :-)
Jestli nejsou současní věřící fanatici a fundamentalisti, je to ve skutečnosti jen proto, že se vlastně řídí mnohem pokročilejší morálkou než je ta v náboženským učení. Jistě, ta měla ve svý době určitej smysl. Ale jsme o obrovskej kus dál a nelze se donekonečna odvolávat na ponaučení, který říkaj, že máš dát přednost bohu před svým synem, že jsme dědičně hříšní, že pánbíček mě má děsně rád, ale když je to v jeho božím záměru co je nevyzpytatelný, klidně mě nechá upálit, ukřižovat nebo jinak bohulibě obětovat atd.
P. S. Nemá to bejt bohyně?
Ja napríklad sám seba identifikujem ako neopohana(alebo teda, antropologia by ma tak identifikovala). Verim silu prirody a tak... Verim že boh je okolo nas.. Viete to je ako kresťanstvo.. vravia že boh je všade okolo nas ale pritom oni skôr vyznavaju že sedi niekde na vysokom trone a sudi.. a to mi nepride spravne alebo povzbudive veriŤ že toto všetko je len akasi skuška. Verim aj v demono a aj v anjelov(preto hlave kôli demonom ma veľa ľudi poklada za Satanistu alebo čo...) No ale k veci:
Narozdiel od väčšiny kresťanov ktorym robi problem počuvať o čomkoľvek inom než o kresŤanstve a to je to jedine spravne a bla bla bla(podobne su na tom skoro všetky väčšie naboženstva(okrem budhizmu) mne nerobi problem vypočuŤ si nazory kohokoľvek na mňa alebo na jeho naboženstvo... a pokiaľ v tom vidim iste črepiny pravdy tak moja mienka môže aj stupnuť.. lenže bohužial dnešne cirkvy sa u stali o forme a nie o viere...
Nicméně hovory o "stádovitosti" mi zavánějí pánbíčkářstvím na ruby... já v Boha nevěřím, ale taky vím, že nemůžu s jistotou tvrdit, že není. Víra, jak tu psal ugla, se zcela vymyká možnostem vědeckého poznání.Nemůžeš dokázat, že Bůh není, oni nemůžou dokázat, že je.
Ano, možná bys byl ty ten první maturant, který by si bříško Buddhy nepohladil. Kdo ví... To už nezjistíme.
Co je zjevné je, že nám (všem živým organismům) příroda dala jeden pokyn "přežij, aby ses mohl rozmnožit". A možná po lidech chce i něco jiného. Kdo ví.
Ona všechna náboženství hodně zavánění větší či menší hrůzou z žen a v podstatě se v nich všech odráží základní premisa všech druhů savců, u nichž jsou samci větší než samice - "ohlídej si své samice, chtějí ti a) utéct za lepším samcem, b) chce ti je jiný samec ukrást". Takže buď to tak chtěl Bůh, nebo jsme furt lysí lidoopové se vším všudy.
Tudíž bych víru nazatracovala. Většina lidí potřebuje v něco věřit nebo být na něčem závislá.
Ten rozdíl je v tom, že víra je cosi v člověku, na co se začne spoléhat. Berličku nebo jak to nazveme můžeme mít od toho abychom si ulevili v pocitu. Ale u víra v boha a nadpřirozeno vede k tomu, že tu víru,m případně rituál s ní spojenej (křižování se, zapálení svíčky, obětování drůbeže a rabína) začneme brát jako něco, co zajistí samotný dění, změnu ve světě, je to jako aktivní krok, kterej bych měl věnovat skutečnýmu řešení namísto onoho rituálu.
Jarla: Přesně :)