Mě se to stává, když mi přijde v knihovně rezervace na knížku, na kterou už se dlouho těším. Pokud mám něco rozečtenýho, zvláště pokud jsou to dvě různý věci (třeba beletrie a literatura faktu), tak to čtu podle nálady střídavě.
Položme si otázku jinak - kdy nám vadí a přistupujeme k něčemu s nedůvěrou, když autor zpracuje látku od někoho jiného po svém? Dám příklad: Bernard Cornwell, Kroniky válečníkovy. Je Cornwellova autorská morálka v pořádku? Cizopasí na artušovském mýtu, nebo vytvořil něco zcela nového a svébytného? Je jeho svérázné pojetí tohoto notoricky známého příběhu zavrženíhodné?Za prvé - vzal si za svůj mýtus, ne něčí literární předlohu. Za druhé - Cornwell si udělal jméno na Sharpeově cyklu. Byl slavný už předtím, než se pustil do Artuše. Čili to je to, co mi vadí na různých těch Harry Trotlech. O jejich autorech jsem předtím vůbec neslyšel a mám za to, že poté, co zavítali na cizí teritorium a vydělali na něm trochu peněz, ani už nikdy neuslyším. Chtěli si udělat jméno a vydobýt slávu na něčem, co vymyslel někdo jiný. Neškodné parodie na YouTube mi nevadí - je to legrace. Jejich "tvůrci" od nich neočekávají žádný finanční zisk (aspoň doufám). Rád bych přistupoval k Jeskovovi bez předsudků, ale stejně by mě zajímalo, kolik toho napsal před Posledním pánem prstenů, a jak moc úspěšné to bylo.
Pojďme se bavit o knížkách a o jejich originalitě či neoriginalitě, a jestli nám to vadí nebo ne, a ne o tom, co kdo řekl, nebo neřekl před deseti příspěvky. V zájmu zachování duševní rovnováhy nás všech. :-Q
Vidíš, Aleku, co kdybys to s Posledním pánem prstenu zkusil? Když po přečtení aspoň 100 stránek prohlásíš, že je to jen ubohá snaha se přiživit na zavedené značce, která nestojí za pozornost, nazvu se tuplovaným oposumem a už nikdy tu Jeskova nezmíním. :))
Komentáře