Jiní spisovatelé

upraveno 5. února 2011 v Rozličný pokec
Martin je lemra lína (omlouvám se všem, co si z něj udělali nedotknutelnou modlu), tak je možná čas pokecat i o jiných spisovatelích a jejich ságách. Vedle Zaklínače a Písně je mojí absolutní jedničkou série Malazská kniha padlých od Stevena Eriksona.
145791014

Komentáře

  • upraveno 24. září 2010
    Proč Dassema? Nic moc se o něm neví. Byl to první meč říše, ale třebas Tolar byl první meč Imassů (a to nejsou žádné máčky) a třetí Seguleh si s ním celkem snadno poradil
  • upraveno 24. září 2010
    SPOILER



    Dassem je asi totožný s tím poutníkem, co ho potkal Řezník u trůnu stínů (sejmul tam asi 100 Edurů), taky je možný, že je Prvním Segulehem a bohem Dessembrae a pak taky POZOR MAXI SPOILER v dalších dílech zabije jednoho z tvýho seznamu KONEC MAXI SPOILERU



    KONEC SPOILERU



    Tyhle informace mám z jiných for, takže za ně neručím (ostatně jsem se tak daleko ještě v četbě nedostal).



    A když není nejlepší Dassem, tak to bude asi Karsa nebo Icarium - jeden z těch tří.
  • upraveno 24. září 2010
    no s tym Assailom je to tazke, kedze nevieme ziadne detaily (kolko bolo Imassov, ako to cele prebiehalo, atd.) ale zrejme to ziadne nuly nebudu. ja osobne by som Anomandera medzi najlepsich bojovnikov nepocital, kedze je 'len' osmi medzi Segulehmi :-)Icariovi tiez uplne neverim. a zabudli ste na strycka Kotiliona. Osobne by som ich zoradil takto:



    Dassem (co ked je on prvy seguleh? = dlho na ostrove nebol...)

    Karsa

    Sampion Rudej Gardy (meno si nespominam)

    Icarium

    Anomander

    Kotilion
  • upraveno 24. září 2010
    Duny - Ta Imasska, co ji zachránili paní Závist a Toc Mladší na tom ledovci tvrdila, že se s takovým nepřítelem Imassové ještě nesetkali (teda s vyjímkou válek s Jaghuty v dobách, kdy jich bylo ještě hodně, řekl bych). Když vezmeme v potaz, že Císaři k dobytí Sedmiměstí svýho času stačil jeden kmen Imassů, tak bych úplný vyhlazení dalšího kmene vyděl jako hooodně velkou frajeřinu. Tohle nebezpečí viděla i Stříbrná liška.
  • upraveno 24. září 2010
    Docela mě teď dostal Stieg Larsson. Není to sice žádnej Murakami, ale píše hodně strhujícím způůsobem - tj. 500 stran jsem přečetl za dva dny, a to jsem pomalej čtenář.
  • upraveno 24. září 2010
    Četli jste někdo Hlavu XXII nebo Jak jsem vyhrál válku?
  • upraveno 24. září 2010
    Píše:
    len' osmi medzi Segulehmi


    Před tím jich ale plno pobyl a byl značně unavený. Je však možné, že to nejlepší šermíř nebude. Je to přece jen i velemág, který si může pomoci magií.

    Píše:
    o ked je on prvy seguleh? = dlho na ostrove nebol..


    Zajímavá myšlenka. To mě nenapadlo

    Píše:
    Icariovi tiez uplne neverim.


    Proč ne?
  • upraveno 24. září 2010
    Olorin: Já. A u toho prvního jsem se smál víc než u toho druhého. :-) A když už jsme u válečných románů, doporučoval bych ti i Hájili jsme hrad, Nahé a mrtvé anebo Komu zvoní hrana (i když je to "doporučovaná klasika", což budí oprávněné obavy, mně se to hodně líbilo).
  • upraveno 24. září 2010
    Ale úplně nejlepší kniha, která je taky "tak trochu" z války, je Král krysa.
  • upraveno 24. září 2010
    heavy_head - Hájili jsme hrad a Komu zvoní hrana jsem viděl zfilmované a líbili se mi. :-) Jinak Jak jsem vyhrál válku je klasickej britskej humor, takže jsem z ní byl nadšený. Hlava XXII je taky super, i když je v některých ohledech docela smutná, tak jsem se u eskapád postavy Mila docela nasmál (ten provianťák). :-D Když budu mít někdy čas, tak bych si přečetl i tebou jmenované tituly.

    -------------------------------------------------------



    Jinak bych měl další dotaz. V Malazské sáze, která scéna byla podle vás nejsmutnější/nejdojemnější a nejepičtější? :-D



    Pro mě zatím:



    Nejsmutnější: Smrt Coltaina před Arenem (a události bezprostředně následující).

    Nejepičtější: Obrana Capustanu.
  • flanker.27flanker.27 Příslušník pražské hospody :)
    upraveno 24. září 2010
    Co se týče vážných válečných románů, tam bych určitě vyzdvihnul vzpomenutou knihu Král krysa, aa dále Mladí lvi, Kruté moře, Dobrodružství Wernera Holta a Čas žít, čas umírat. Mezi humoristickými vede jednoznačně Jak jsem vyhrál válku.
  • upraveno 24. září 2010
    Válečné romány až na výjimku nečtu. Moc se mi líbila kniha Nazí a mrtví. Četl jsem ji jako dítě ve slovenštině a pak jako dospělý v češtině. Slovenska verze jasně vede. Vzpomínám se na jeden rozhovor, kde jeden voják říká druhému, že strčit ho tam ženský, je jako strčit ho do medu (nebo tak nějak). Jedna z prvních erotických scén, se kterou jsem v literatuře setkal:-))



    Píše:
    Jinak bych měl další dotaz. V Malazské sáze, která scéna byla podle vás nejsmutnější/nejdojemnější a nejepičtější? :-D


    S tím mám trochu problém. Erikson je originální, má fascinující fantazii, jeho svět je pestrý, ale neumí příliš vzbouzet emoce (aspoň ve mně). Tím se hodně liší od Martina.

    Docela dojemná scéna (už si to nepamatuju přesně) byla, když Nezdolných štít Šedých mečů přejal bolest nebo tak něco T´lan Imass. Také mi bylo líto Felisín. Epických scén tam bylo hodně. Obrana Capustanu patří mezi ty nejlepší.



    Dokázali byste vypíchnout pět knih (mimo fantasy žánr), které na vás nejsilněji zapůsobily?

    U mě by to vypadalo asi takhle:

    Kniha Džunglí

    Růže pro Algernon

    Quo vadis

    My děti ze stanice ZOO

    Bible
  • upraveno 24. září 2010
    Na Hájili jsme hrad je zajímavé, že W. Eastlake použil stejnou metodu vyprávění jako GRRM v Písni ledu a ohně, tedy každá kapitola je pohledem někoho jiného. A mám dojem, že i v ní se uvádí podobné přirovnání s "díží medu", jak ho tady zmínil Chmur. Ale je možné, že to na mne udělalo tak silný dojem, že si to jenom pletu. :-)



    Jéje. Vybrat jenom pět? Tak to je nemožné. Zhola nemožné. Jenom oblíbených knížek z dětství mám tolik, že vybrat pět z nich je krutě nespravedlivé k ostatním. Ale zkusím to. Tady jsou mé juvenilie: Mikulášovy prázdniny (skvělé ilustrace Sempého (?)), u toho jsem opravdu řval smíchy a myslím, že mé prvotní literární pokusy byly tímto silně ovlivněny :-), Dva divoši (chtěl jsem být Indián, dělal jsem si luk a pojmenovával šípy atd. - a je zvláštní, že se to dá číst, i když vyrostete), dále Do poločasu 0:1 (kultovní knížka všech malých fotbalistů), Stezka odvahy (tu bych dal možná na úplně první místo, kdybyste mi vyhrožovali něčím ošklivým, ať řeknu jenom jednu jedinou) a ještě třeba řeknu Na vlně 57 metrů (kdo by neznal Batličkovy dobrodružné povídky, abychom zůstali nás doma)

    Tak tyhle mě nejvíc ovlivnily, to jsou mé nejmilejší. :-)

    No a pak samozřejmě verneovky a májovky a bulyčovovky (vycházelo na pokračování v časopise Ohníček - nesmějte se, jeden díl si pamatuju živě dodnes).

    Ale tohle je jen jeden segment mých oblíbených knih, knihy z dětství.
  • upraveno 24. září 2010
    Chmur píše:
    Dokázali byste vypíchnout pět knih (mimo fantasy žánr), které na vás nejsilněji zapůsobily?


    Mistr a Markétka - i když svým způsobem to fantasy je

    Bídníci - mnohem lepší než jakékoliv jejich filmové zpracování

    Bratři Karamazovi - psychologicky dokonalé, že se to místy až nedalo číst, Zelenkova filmová verze je proti tomu hnus

    Smrt je mým řemeslem - pohled do duše velitele koncentračního tábora, síla

    Řek Zorba
  • upraveno 24. září 2010
    Když Head psal o knížkách pro děti a mládež. Tak se mi vybavilo několik mých hitů.

    Dva divochy jsem také četl a moc se mi líbili. Od Setona se mi líbily i jiné knihy. Psal krásně o přírodě a k tomu jsem od mala inklinoval.

    Mou dětskou jedničkou byl Mauglí a jeho příběhy. Četl jsem to jako dospělý a pořád je to krásně romantické.

    Verneovky se mi nikdy moc nelíbily. Pár jsem jich četl, u některých se nudil. Nejvíc se mi asi líbily knihy Děti kapitána Granta a Patnáctiletý kapitán.

    Měl jsem hodně rád díla Eduarda Štorcha a skvělého Černého korzára od Salgariho.

    Jestli jsem už jako dítě nějaké knihy neměl rád, tak to byly Mayovky. Vždy jsem si přál, aby pan dokonalý dostal někdy pořádně na prdel. Leč nestalo se:-)
  • flanker.27flanker.27 Příslušník pražské hospody :)
    upraveno 24. září 2010
    Samý žebříčky, best of, nejmilejších 5 (10, 20...)

    1984

    série Master and Commander

    Král krysa

    Piknik u cesty

    Ostrov pokladů

    Černého korzára jsem měl rád asi do deseti let, pak jsem z něj nějak vyrostl. Zknížek pro děti bych eště zmínil Podivuhodné příběhy a dobrodružství Jana Kornela.
  • upraveno 24. září 2010
    Já to mám spíš obecně skoro vše od jednotlivých autorů:

    v poslední dekádě: (kromě GRR Martina) Kundera, Murakami, Wernisch, Urban, McEwan, Palahniuk, Topol, Hrabě, Sorokin, Rowlingová (až na stará kolena)...

    dětské: Ransome, May, Lindgrenová, Janssonová, Foglar, Tolkien, Milne.
  • upraveno 24. září 2010
    Popol Vuh
  • upraveno 27. září 2010
    Měl bych hrozný problém se vyhnout - podle zadání - čemukoli fantastickému, protože skoro nic jiného nečtu. Bez tohoto omezení třeba:

    Pán prstenů (Tolkien)

    Imagika (Clive Barker)

    Křižáci (Zofia Kossaková)

    Napoleon z Notting Hillu (G.K.Chesterton)

    451 stupňů Fahrenheita (Ray Bradbury)



    Všechny knihy jsou svým způsobem fantastické.
  • upraveno 27. září 2010
    451 byla nic moc, to raději Marťanskou kroniku.
  • upraveno 27. září 2010
    Dobrá je taky Hvězdná pěchota od Heinleina, nebo jeho Kompletní historie budoucnosti.
  • MIlMIl
    upraveno 27. září 2010
    5 mimožánrových knih, které mě ovlivnily?

    Těžké něco neopomenout.

    - Nahý oběd - W.S.Buroughs (to je za beatnickou literaturu, kterou úplně miluju klidně bych napsal 5 jen za ni např. Ženy od Bukowského...)

    - Hotel New Hapshire (vlastně by šlo napsat i cokoli jiného od Irvinga, ale hotel byl první)

    - Snídaně šampiónů (Tak jak Irving tak i Vonnegut a tak i zbylé 2)

    - Strašidla - Chuck Palahniuk

    - Kafka na pobřeží - Haruki Murakami (kromě něj i další Japonští současní autoři, kteří vychází v Odeonu či Argu)
  • upraveno 27. září 2010
    no co sa tyka Icaria proste mi nie je sympaticky. navyse mi v tej svojej zurivosti pripada az prilis 'presileny'.



    s Anomanderom to bol len forik, aj ked neviem ci by suhlasil pouzivat svoju carodejnu moc ci draciu podobu proti bojovnikovi s mecom. dobre mierena svietivka dokaze vsak urobit aj s drakom divy :-).



    tych epickych scen rozhodne koniec Psiho retezu, zalozenie palicov Mostov na Raraku, prechod podzemim Y'Ghatan ci suboje na konci Mesicnych zahrad.



    mimo Fantasy som toho cital plno. mam rad Hlavu XXII, vzdy sa pri nej kralovsky bavim a dostanem chut na MASH. okrem toho najradsej citam historicke romany kde su elitou C.McColloughova seriou o starovekom rime, M.Druon a jeho Prekliaty krali ale aj napr. Krstny otec...
  • upraveno 27. září 2010
    Píše:
    no co sa tyka Icaria proste mi nie je sympaticky. navyse mi v tej svojej zurivosti pripada az prilis 'presileny'.


    Tak samozřejmě jde o vkus. Mně je naopak Icarium hodně sympatický. Ani mi moc přesílený nepřipadá. On Erikson má hodně nadupaných postav. Například Karsa. Bohové se bojí degarotů a on si jen tak jakoby nic zabije rovnou dva. Těch ultrasilných postav je prostě v Eriksonových knihách až moc.
  • upraveno 27. září 2010
    To jo, ultrasilných postav je tam moc. Ale taky je zabije kdejaké trdlo se svítivkou.
  • upraveno 27. září 2010
    Píše:
    To jo, ultrasilných postav je tam moc. Ale taky je zabije kdejaké trdlo se svítivkou.


    To mi ale trochu vadí. Polovinu knihy je Silchas Zmar vykreslovaný jako ďábelský zabiják, navíc je to tisíce let starý mág a přeměněnec a na konci si ho oloupou obyčejní smrtelníci. Icarium dokáže v hněvu ničit kontinenty a Trull mu drahnou dobu dokáže vzdorovat. O Karsovi a degarotech jsem psal. Měl by si to Erikson trochu vyladit.
  • upraveno 27. září 2010
    Podle mě je dobře, že tam je přítomný prvek náhody. Takhle si nemůže být nikdo jistý, jestli ho nesejme náhodně vržený oštěp nebo tak něco.



    Icarium se asi musí pořádně naštvat, aby začal ničit kontinenty a Karsa je prostě postava, která toho prostě i dost vydrží a má ohromnou sílu. Navíc mu v žilách proudí ta mast z té "antimagické" rudy, takže si to s ním musí všichni vyřítit ručně. :-D
  • upraveno 27. září 2010
    Chmur: mi to divné nepřipadá. Život máš jen jeden a to, o co jde, jsou schopnosti. Ne nějaký level, který z tebe automaticky dělá nesmrtelnou postavu. Prostě to tu není jako v DnD, kde máš vesničany a hrdiny na úplně jiném power levelu, prostě dýka stejně snadno krájí šlachy lidem i bohům.



    Prostě je jedno, že je to specialista z SaS, dělal v armádě 10 let, řády statečnosti, že by jimi mohl naplnit kumbál, dokáže se plížit a dýkou podříznout půl Talibanu, jakmile soupne na minu nebo někdo po něm hodí granát, je stejně vyřízený jako obyčejný farmář co na ni narazil při orání vyschlé půdy.
  • upraveno 27. září 2010
    Takhle to taky vidím, i když samozřejmě ascendent ma trochu tužší kořínek než obyčejnej civil. Už jen proto, že má třeba regeneraci atd...
  • upraveno 27. září 2010
    To jo, má regeneraci. Ale ta nefunguje na části těla ve vzdálenosti 50 metrů. A nejsou to hvězdice, aby z ramene vyrostl celý ascendent. Nehledě na to, vzpomeň si na Blouda, ten se taky nezregeneroval ačkoliv to předtím uměl, takže je to taky trochu vyšší powerlevel.
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.