Ono to bude vypadat, že jsem magor, ale moje noční můry jsou o schodech a výtahách. Fakt, o schodech a výtahách! Schody nemají boční zábradlí a jednotlivé schody nic nespojuje, takže to jsou jenom "stupátka" ve vzduchu a mezi nimi jsou strašné mezery, já jsem na nich a nemůžu se ani hnout, protože bych určitě propadla mezi schody. No a u výtahů je něco podobného - mezi kabinou výtahu a "patrrem", kam se vystupuje je obří mezera, takže ten výtah je jakoby v prostoru. Já musím vytsoupit, ale nemůžu, protože bych určitě spadla tou mezerou. (a to že jsem jednou zůstala 45 minut zaseklá ve výtahu, protože dojel pod patro, tomu vůbec nepomohlo) No a děs mám z umělých zubů a starých kožichů s velmi dlouhým chlupem, brrr. Jak to tak čtu, asi fakt budu ma-gooor :)
Nikdy jsem nepochopil, proč bych se měl začít chechtat, když uvidím červenej nos a napatlanou hubu
Jen nech na hlavě, když jde o sebezáchovu, člověk zjistí, jak jsou jeho malý fóbičky malicherný. Pamatuju se, jak jsme se učili ty injekce připravovat - strčit do aplikátoru, natáhnout vodu, rozpustit látku, znovu natáhnout a pak bodnout, natáhnout krev a pak teprve stříknout...
Ale pravda nebylo to celou dobu, poslední rok chodila jen jednou měsíčně na infuze
"Shoot shoot, shoot all the clowns" zpívá Bruce Dickenson...a já ho chápu - taky je nemůžu vystát...však jukni, jak se ti "veselí pejsci" tváří :-) No ještě se mi zdává, že létám - to je nádherné, že je to můra poznám podle toho, že jsou tam dráty vysokého napětí a já mezi nima kličkuju...no a někdy shořím :-)
No, když jsi zmínila schody, tak já nesnášim vejšky. V budově soudu pro Prahu 3 vedou schody okolo starýho výtahu, takovýho co neni obezděnej ale jezdí volě mezi schodama a zezadu tam je mezi schodama a výtahem velká mezera, je to starej barák s těma vysokejma patrama, takže stačí jít do takovýho čtvrtýho patra a už je nepříjemný se přes to nízký zábradlí trochu nahnout.
Jak tvrdí Stephen King - klauni jsou personifikovaný zlo. Chcete balónek? :D
Jo a moje noční můry jsou o tom, že se někam nemůžu dostat nebo že nestíhám... ehm, pohoda? U čtení Martina jsem si občas říkala, jestli se mi nezačne zdát o zlatých korunách, vlčích hlavách a vyhřezlých koňských střevech.
Výšky mi ani tak moc nevadí. Teda lanový překážky ve 12 metrech nikdy více - to je přesně jak v tom snu, nedržící opora pod nohama, ale skákání z 15 metrovýho mostu (měřeno toaletní mírou) bylo boží.
Mně se jako malé zdály dva sny dokola. V prvním jsem s jakousi bábuškou krmila králíky v betonových kotcích. V jednom z kotců až u země byl malý, chlupatý, bílý pejsek a já věděla, že je strašně zlý. Ta babička mne před ním ještě varovala. Najednou u něj byla dvířka otevřená a pejsek ke mně utíkal a chtěl mne pokousat. Pamatuji si ještě, jak si ta babička všimla, že vybíhá, snažila se ho chytit, ale nebyla dost rychlá. Probudila jsem se předtím, než se zakousl. Druhý byl v jistém smyslu šílenější. Kdykoliv jsem chtěla v noci vstát, zdálo se mi, že u postýlky mi sedí vlčák a čeká, až vytáhnu ruku zpod peřiny abych rozsvítila lampičku, a ukousne mi tu ruku.
Později to bylo pestřejší- oživlí kostlivci, masožraví dinosauři, lidi snažící se mne zastřelit/otrávit/ubodat/zaklít.... :D
No já jsem několikrát shořela ne těch drátech a pak jsem se na sebe dívala jako na hromádku popela :-) Ale to samo o sobě děsivé nebylo, jen to před tím.
Já se v nebezpečí měním v někoho jiného - nejčastěji ve vlka - to pak mohu zakusovat a rozsápat všechny lidi, kterých se bojím nebo v poštolku a to nenápadně odletím nebo barbara Conana (v Arnieho provedení) a kosím nepřátelé mečem nebo dvěma sekerkama (to bude asi personifikace z Diabla 2) :-)
Mně se občas zdá, že jsem měl jít už dávno spát, když mám ráno vstávat do práce. A co hůř, když se z toho konečně probudím, tak se probudím rovnou do toho. Vskutku ďábelské..
Ugla: Mně se zase vloni zdálo, že vstávám do školy. Pak jsem se najednou teprve budila a vstávala znova. Pak jsem zjistila, že to byl sen a teprv se budím. Opakovalo se to asi desetkrát než jsem se vzbudila ve skutečnosti. Ten sen byl tak živý, že jsem si nebyla jistá, jestli už je to doopravdy a co mě naštvalo nejvíc- všechno, co jsem při těch předešlých "probuzeních" stihla udělat samozřejmě uděláno nebylo (snídaně, svačina, převléknutí...). Zaspala jsem o víc jak dvě hodiny a celý den byla k smrti utahaná. Nejhorší jsou sny, u kterých nejde poznat, jestli jsou to sny, nebo skutečnost. :(
Komentáře
No a děs mám z umělých zubů a starých kožichů s velmi dlouhým chlupem, brrr.
Jak to tak čtu, asi fakt budu ma-gooor :)
Jen nech na hlavě, když jde o sebezáchovu, člověk zjistí, jak jsou jeho malý fóbičky malicherný. Pamatuju se, jak jsme se učili ty injekce připravovat - strčit do aplikátoru, natáhnout vodu, rozpustit látku, znovu natáhnout a pak bodnout, natáhnout krev a pak teprve stříknout...
Ale pravda nebylo to celou dobu, poslední rok chodila jen jednou měsíčně na infuze
No ještě se mi zdává, že létám - to je nádherné, že je to můra poznám podle toho, že jsou tam dráty vysokého napětí a já mezi nima kličkuju...no a někdy shořím :-)
Jo, už to chápu, začala jsem přemýšlet a došlo mi to :)
jo, ještě jsem se jako malej bál, že můj obraz v zrcadle začne dělat něco jinýho než já...
Krisa: Prostě zařízení výtahu a mříž okolo nevyplňuje celou šachtu
Jo a moje noční můry jsou o tom, že se někam nemůžu dostat nebo že nestíhám... ehm, pohoda? U čtení Martina jsem si občas říkala, jestli se mi nezačne zdát o zlatých korunách, vlčích hlavách a vyhřezlých koňských střevech.
V prvním jsem s jakousi bábuškou krmila králíky v betonových kotcích. V jednom z kotců až u země byl malý, chlupatý, bílý pejsek a já věděla, že je strašně zlý. Ta babička mne před ním ještě varovala. Najednou u něj byla dvířka otevřená a pejsek ke mně utíkal a chtěl mne pokousat. Pamatuji si ještě, jak si ta babička všimla, že vybíhá, snažila se ho chytit, ale nebyla dost rychlá. Probudila jsem se předtím, než se zakousl.
Druhý byl v jistém smyslu šílenější. Kdykoliv jsem chtěla v noci vstát, zdálo se mi, že u postýlky mi sedí vlčák a čeká, až vytáhnu ruku zpod peřiny abych rozsvítila lampičku, a ukousne mi tu ruku.
Později to bylo pestřejší- oživlí kostlivci, masožraví dinosauři, lidi snažící se mne zastřelit/otrávit/ubodat/zaklít.... :D
Moje noční můry jsou tři a nechce se mi na ně ani myslet.
Takže se ve snech vlastně bojím výhradně lidí...
Zaspala jsem o víc jak dvě hodiny a celý den byla k smrti utahaná.
Nejhorší jsou sny, u kterých nejde poznat, jestli jsou to sny, nebo skutečnost. :(