Ale když se na to podíváš s odstupem, tak jsi pak ochoten dělat věci v reálu kvůli věcem, které ve skutečnosti neexistují. Není to trochu zvrácené? A byli byste schopni pro postavu z knihy zabít? ( V případě, že by šlo o superautora) :-)
heavy_head: Topper Harley, Eso Rimmer, Dumbo, Simba, Bambi a Pocahontas. Napadli mě ještě Faramir a Aragorn, jenže oba mají na svém štítě malé škraloupy.
Jako třeba, že bych šel po ulici, potkal chlápka co vypadá jako Malíček a dal mu pořádnou nakládačku? =D To už je moc... Ale tak je fajn, když knížka vyvolá emoce. Samoozřejmě v nějaký normě.
Krisa: To jsou sice všechno kladní hrdinové, to jo, ale nejsou drsní. Já myslel někoho ultradrsného, ze kterého by šel strach i přesto, že koná dobro. :-)
Maliky: Emoce jsou v pořádku. Já mluvím o tom, že vám začne vymyšlený děj knihy (filmu, hry), přerůstat do reality a měnit vám ji. Jasně, že odcaď pocaď. Ale kde je ta hranice?
heavy_head: v tom případě mě napadá Tyrion ve Střetu, v podstatě konal všechno pro dobro k. přístaviště, v očích čtenáře byl geniální, v očích obyčejného lidu z přístaviště děsivý a nenáviděný... ale možná si to myslel ještě jinak...?
Přiznám se, že si taky občas představuju postavy ze ságy a přemýšlím o jejich dalších osudech. Jak by zareagovali v té a té situaci? A ani ne tak v reálném životě jako s rámci ságy. Vymýšlím si pokračování sama pro sebe. Nebo si představuju jaké by to bylo, kdyby se události seběhly jinak a některý z mrtvých by žil dál (ne jako Jiní, ale že by nezemřel) :)
Krisa: Já jsem rozuměl: "...samec, který loví samce..." :-) Nevada: Já vím, debatit. Ale zhádat se kvůli nim? A třeba si i někoho konkrétního, jak jen to říct... zošklivit? (A tím nemyslím postavu, ale někoho konkrétního, čtenáře, diskutéra). To se totiž, myslím, stává docela běžně. Tak nějak to vyplyne ze situace. Nemáš rád ---? Já nemám rád tebe! Atd.
Krisa: Ale stává se to. Podle návodu je to přesně tak, jak to popisuješ ty. Ale v reálu je to jinak. Bohužel. A teď - je to důsledek toho, jak je kniha dobrá, čili čím ti na postavách více záleží, tím víc jsi schopen ubližovat ostatním? Nebo-li - hnáno do důsledků - čím lepší je autor, tím jsi bližší šílenství? :-)
Myslím, že obecně lze v Písni považovat za klaďasy všechny Starky - muže. Jinak největší ultrakladná postava je samozřejmě Mirek Dušín, ale to je jiná sága.
Největší klaďas z kterého jde strach je BŮH. Já myslím, že hranice mezi normálním a nenormálním přístupem k lit. postava je, když dáváte vymyšleným postavám přednost před těmi reálnými. Jinak rozhodně není dobré vylejvat si zlost a komplexy doma, to už je snad lepší venku i v práci:-)))
Chmur: No a vidíš, jak to Martin těm klaďasům Starkům oplácí, bastard jeden :) Jinak jediná nevýhoda vymýšlených postav oproti těm reálným je, že jsou nehmotný, jinak jsou v naprostej většina mnohem zajímavější.
Komentáře
A byli byste schopni pro postavu z knihy zabít? ( V případě, že by šlo o superautora) :-)
Maliky: Emoce jsou v pořádku. Já mluvím o tom, že vám začne vymyšlený děj knihy (filmu, hry), přerůstat do reality a měnit vám ji. Jasně, že odcaď pocaď. Ale kde je ta hranice?
A i tématicky se to sem docela hodí. :-))
No dobře, Aleku, kromě tebe. :-)
Nevada: Já vím, debatit. Ale zhádat se kvůli nim? A třeba si i někoho konkrétního, jak jen to říct... zošklivit? (A tím nemyslím postavu, ale někoho konkrétního, čtenáře, diskutéra). To se totiž, myslím, stává docela běžně. Tak nějak to vyplyne ze situace. Nemáš rád ---? Já nemám rád tebe! Atd.
Amaroun: To radši ani vůbec nečti. :-)
Já myslím, že hranice mezi normálním a nenormálním přístupem k lit. postava je, když dáváte vymyšleným postavám přednost před těmi reálnými.
Jinak rozhodně není dobré vylejvat si zlost a komplexy doma, to už je snad lepší venku i v práci:-)))