Mám 168 cm, takže opravdu naprostý průměr (v naší rodině jsem považovaná za poměrně malou, ale zbytek rodiny je vážně dost vysoký) a žila jsem nějakou dobu ve Španělsku... cítila jsem se skoro jak ta Brienne. :D Teď vážně, tak hrozné to nebylo, ale když jsem jako blondýnka se slovanskou tělesnou konstitucí někam vyrazila se spolubydlící a jejíma kámoškama, což byly všechny droboučké brunetky něco málo nad 150 cm, tak to vypadalo vážně komicky a moc dobře jsem se teda necítila. ;)
No jo, chlapi by často chtěli slečnu v podpatcích a sukýnce, která je však zároveň pohodářka, rychle chodí a neprudí, že je jí zima a bolí jí nohy, takže by radši chtěla jet autem.
Vím, že podpatky dělají hezkou nohu, ale konec konců i korzet děká hezké tělo a že by v něm chtěl člověk chodit denně... Podpatky si vezmu výjimečně, spíš při slavnostních událostech (divadla, velké oslavy atd.)
Navíc mě osobně pozornost toho druhu mužů, kteří ji hlasitě vyjádří, je spíš nepříjemná. Takže na sebe zbytečně neupozorňuju.
ja osobne opätky nechápem. áno je to pekné, ale príde mi brutálne a absurdné, aby žena polovicu života chodila na špičkách kôli niečomu takému. výnimočné udalosti/príležitosti ok, dá sa. ale príde mi to ako nehorázny tlak na zdravie žien. nehovoriac že každá žena vie byť pekná aj bez toho, a pekné ženy vedia byť krásne aj vo vreci a so zablatenými nohami.
flanker.27: tak to je zase opačný extrém - ja sa osobne snažím vyzerať čo najlepšie, ale nepodriaďujem tomu svoje pohodlie a zdravie (u mňa doslova zdravie, páč aj s rovnými topánkami si dokážem vyvrtnúť kotník a vykĺbiť koleno). Však jasné, ja sa tiež rada pozriem na pekného, upraveného chlapa, človek by sa mal o seba starať. Ale konkrétne opätky proste neberiem, ak už sú za hranicou nepohodlnosti a na dlhšie vychádzky si holt beriem botasky a nezaujíma ma, či z toho bude mať módna polícia záchvat.
flanker.27 : To je nedorozumění. Jenom jsem poukazovala na to, že hezká róba má svá omezení, která "pohodářství" do jisté míry vylučují.
Třeba v normálních botách a oblečení jsem schopná ujít po městě dlouhé kilometry, sedět na zahrádce a pak odjet noční tramvají domů. Ale v kramflecích se mi musí okolí přizpůsobit (nedokážu jít tak rychle ani tak daleko) a většinou odmítám jet domů sama a chci doprovod. Holka v sukni a kramflecích prostě budí v nočních dopravních prostředků nežádoucí pozornost. A navíc, když se jí něco stane, okamžitě se ozvou hlasy "a co čekala, když si cupitá v kramflíčcích a sukýnce". Zrovna nedávno mi kamarádka líčila, jak jí její přítel přiměl, aby si vzala na piknik s kamarády sukni, že jí to bude slušet. A pak se rozčiloval, když chtěla v deset domů, nebo alespoň dovnitř, protože jí byla děsná zima.
Taky se snažím, aby mi to slušelo. Dokonce používá, světe div se, i líčidla :-) Ale štekle jsou pro mě prostě pro výjimečnou příležitost. Hodně chodím pěšky, minimálně jezdím autem, takže se to ani nehodí.
Já mám zas velký problém s pohledy typu "co to má na sobě, se snad zbláznila" a to hlavně od starší generace ženského pohlaví (tak asi 60+). Miluji sukně (zjistila jsem, že na oblíkání kalhot jsem jednoduše líná) a k ním nosím barevné punčochy a vůbec jsem netušila, kolik lidí s tím má problémy, zvlášť, když se barevné punčochy dřív (neodvažuji se odhadnout období) nosily. Je pravda, že nosím ujeté, možná dokonce úchylné doplňky, ale proč na mě v týhle době lidi čumí jak na mosového vraha, to prostě nechápu.
Toho se doufám "nedožiju", až začnu takhle prudit, tak chci být rituálně umlácena :))). Ne, já jsem velmi tolerantní (někdy až moc), tak doufám, že se toho jen tak nezbavím. Že si už teď myslím, že se některé "mladé" holky oblíkají jako lehké děvy, to musím uznat, ale nechávám si to pro sebe a rozhodně na ně nečumím, ani jim to nějak nenaznačuju :)))))))
Mně je například jasný, že první věc, kterou moje dítě udělá, až se naučí chodit, je, že narve hnátu do eskalátoru :-)
Jsem totiž všeobecně známá jako zuřivý odpůrce matinek, které si nedovedou spratka ohlídat a nebo mu odmítají mrzačit duši výchovou, takže když napresuje nohu do té pidiškvírky, vřeští jak na lesy a chtějí odškodné od Dopravního podniku Praha. Já bych jim dala zaplatit zásah záchranářů a eskalátory bych vybavila cedulemi "S nevychovaným spratkem na eskalátor nelez!" A každou tuhle promluvu začínám KDYŽ JÁ JSEM BYLA MALÁ, TAK ... jsem jezdila na eskalátorech od dvou let, věděla jsem, že nejsou na hraní atd. bla bla
Takže další fracek s urvanou nohou v televizi bude můj... :-)
Sorry, jsou věci, o kterých se nežertuje :-) Na obvodu hrudníku není vůbec důležité, kolik má člověk přes prsa, ale rozdíl mezi obvodem pod a přes. Sto 170 nemám, ale ještě pár centimetrů a začnu přepadávat :-(
To bych asi tak úplně netvrdila, že je jedno, kolik má přes hrudník - jak už si člověk začne odsunovat prsama talíř na stole, je to krize:-D I když samozřejmě, ten rozdíl přes prsa a pod nimi je hodně důležitý pro následný "celkový dojem".
Komentáře
Vím, že podpatky dělají hezkou nohu, ale konec konců i korzet děká hezké tělo a že by v něm chtěl člověk chodit denně... Podpatky si vezmu výjimečně, spíš při slavnostních událostech (divadla, velké oslavy atd.)
Navíc mě osobně pozornost toho druhu mužů, kteří ji hlasitě vyjádří, je spíš nepříjemná. Takže na sebe zbytečně neupozorňuju.
výnimočné udalosti/príležitosti ok, dá sa. ale príde mi to ako nehorázny tlak na zdravie žien.
nehovoriac že každá žena vie byť pekná aj bez toho, a pekné ženy vedia byť krásne aj vo vreci a so zablatenými nohami.
Třeba v normálních botách a oblečení jsem schopná ujít po městě dlouhé kilometry, sedět na zahrádce a pak odjet noční tramvají domů. Ale v kramflecích se mi musí okolí přizpůsobit (nedokážu jít tak rychle ani tak daleko) a většinou odmítám jet domů sama a chci doprovod. Holka v sukni a kramflecích prostě budí v nočních dopravních prostředků nežádoucí pozornost. A navíc, když se jí něco stane, okamžitě se ozvou hlasy "a co čekala, když si cupitá v kramflíčcích a sukýnce". Zrovna nedávno mi kamarádka líčila, jak jí její přítel přiměl, aby si vzala na piknik s kamarády sukni, že jí to bude slušet. A pak se rozčiloval, když chtěla v deset domů, nebo alespoň dovnitř, protože jí byla děsná zima.
Jsem totiž všeobecně známá jako zuřivý odpůrce matinek, které si nedovedou spratka ohlídat a nebo mu odmítají mrzačit duši výchovou, takže když napresuje nohu do té pidiškvírky, vřeští jak na lesy a chtějí odškodné od Dopravního podniku Praha. Já bych jim dala zaplatit zásah záchranářů a eskalátory bych vybavila cedulemi "S nevychovaným spratkem na eskalátor nelez!" A každou tuhle promluvu začínám KDYŽ JÁ JSEM BYLA MALÁ, TAK ... jsem jezdila na eskalátorech od dvou let, věděla jsem, že nejsou na hraní atd. bla bla
Takže další fracek s urvanou nohou v televizi bude můj... :-)
Sorry, chlapci za OT;o)
Jinak podle vkusu každého soudruha :-)