Historie vojenství, od kyje k pušce
Máte oblíbené období co se vojenství týče? Starověký Egypt a válečné vozy převzaté od Hyksósů, řecké a makedonské falangy, římské legie či nahé Kelty, Germány pijící víno z lebek zabitých nepřátel, středověké rytíře, anglické lučištníky, husity s jejich rozvojem palných zbraní, arkebuzy a muškety, španělské tercie třicetileté války, 18. století s vojáky v pestrých uniformách pochodujících proti sobě za dělové palby, nebo moderní armádu s automatickými zbraněmi?
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
http://www.iri.org/sites/default/files/wysiwyg/national_poll_data_with_oversample_in_mykolaivkherson_-_kl_edits.pdf
profíci :D
http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3616983
Ale vítězství se rodila ještě pomalu a významnou se pěchota ještě nestala, nedokázala mít strategickou iniciativu, jak se o tom přesvědčili Flanderští v roce 1304, kdy jim Francouzi vrátili porážku i s úroky v bitvě u Mons-en-Pevele, a i Soběslav II., který jen tři dny po bitvě u Loděnice s Bedřichem prohrál u Prahy (tam, co se dnes říká Na bojišti).
Kromě využití terénu to pak byl boj v disciplinovaných sevřených formacích vybavených dlouhými tyčovými zbraněmi (kopí, halapartny, později dlouhé píky), případně bojovými vozy (Husité nebyli první, kdo je použil, už zmínění flanderští je používali proti Francouzům o sto let dříve).
A nakonec střelné zbraně, děla, hákovnice a samozřejmě kuše a známé anglické luky. I když osobně soudím, že se dost přeceňují výkony těch posledních, bitvy, kde hrály rozhodující úlohu, tj. Kresčak, Potiers a Azincourt si Francouzi do značné míry prohráli sami svojí nedisciplinovaností (zvlášť Azincourt je typický, tam měli Francouzi velmi dobrý plán, problém byl, že se jím nikdo neřídil). Naopak v bitvě u Patay roku 1429 Francouzi anglické lučištníky rozdrtili díky tomu, že zaútočili koordinovaně ze směru, který vyhovoval jízdě.
Ještě k té pěchotě, to, čemu by se říkalo těžká pěchota, by byli ve středověku právě hlavně různí halapartníci, kopiníci, Švýcaři, později němečtí lacknechti, případně i posádky husitských vozů.
Ale zvláště v průběhu stoleté války se armády postupně profesionalizovaly v tom smyslu, že se začínaly členit na těžkou a lehkou jízdu, jízdní kušníky a pěchotu a pomalu začínaly využívat výhod všech typů zbraní. Základní jednotkou armády se stalo tzv. kopí, jehož složení se lišilo zemi od země, ale obvykle se podobalo zhruba tomuto modelu (francouzkému a burgundskému) - rytíř, další těžký jezdec, lehký jezdec, 2-3 střelci z kuší (bojovali pěšky, ale přesouvali se na koních) a rytířovi služebníci (starající se koně a zbroj), později přibývali i jízdní střelci, pěší střelec z hákovnice a pěší kopiník. Z kopí se skládaly tzv. ordonanční kompanie, obvykle se jejich síla udávala právě dle počtu "kopí". Tyto kompanie měli své velitele, kteří své služby propůjčovali někdy na základě cti, někdy pro peníze, někdy oboje. Typickými veliteli ordonančních kompanií byli Francouzi Bertrand du Guesclin nebo později La Hire, který bojoval za pannu Orleánskou, u Angličanů např. John Fastloff (kterého Shakespeare zkomolil na Falstaffa).
Z ordonančních kompanií se postupně vytvořily žoldnéřské pluky 16. a 17. století.
Obecně se tedy dá říct, že pěchota využívala obrannou taktiku.
http://www.leteckabadatelna.cz/
no nechceš to mít nad hlavou
Mimochodem ten velkohubě ohlášený azerský pochod na Náhorní Karabach se asi nezdařil, aspoň je už dlouho ticho. Asi dostali zase přes hubu...
Americká M109:
Ruská Msta-S:
Československá DANA:
Ruský stroj klasika: Obří hluk a málo místa, ale s taktikou "nás mnogo" to stačí. ;-)
DANA je dnes už sice lehce zastaralá, ale ve své době to byla světová špička, takže není žádným překvapením, že těm dvěma natrhla prd*l. :-D Navíc nesmíme zapomínat na fakt, že na rozdíl od ruské nebo americké armády si ta naše nemohla dovolit mít tak početné posádky, takže proto větší sázka na nahrazení člověka strojem.
Pokud jde o M109, to je pozoruhodně zastaralý kus i po šestém upgradu (teď přichází verze A7, která tuším automatické nabíjení má, ale zavádí se velice pomalu, navíc neodstraňuje jednu z hlavních nevýhod, dělo s krátkou hlavní a tím pádem malý dostřel). Prostě dělostřelectvo není očividně priorita, jinak samozřejmě nepochybuju, že by byli schopní vyvinout něco modernějšího, když nejmodernější zavedené samohybky mají překvapivě Němci (PzH 2000) a vysoko asi stojí i jihokorejská K-9. S koalícií teprve uvidíme, ale mrzí mě, že nezavádějí tu dvouhlavňovou verzi, ta totiž jak kdyby vypadla z Red Alertu :)
DANA byla ve své době neuvěřitelné zjevení, škoda, že momentálně nejsme schopní dalšího vývoje, tak jako z ní Slováci vyvinuli ZUZANU.
Mimochodem britský Challenger 2 nabíjí ještě rychleji. Možná, že už teď v T-14 Rusové v automatu jsou rychlejší, ale ani u posledních verzí T-90 rychlost manuálu nepřekonali.
Samozřejmě to nemá moc výpovědní hodnotu, ale prostě z toho nemám ten dojem, že by automatické nabíjení přinášelo nějakou významnou výhodu. Tedy kromě toho, že ušetříš jednoho člena osádky.
Je samozřejmě možné, že konkrétní automat nemusí dosahovat výkonů člověka (za ideálních podmínek), ale to není řeč proti myšlence nabíjecího automatu, spíš jak ho případně zlepšit.
Mimochodem vazba mezi T-64 a T-72 není úplně přesná, ono od těchto dvou typů se tankové konstrukce v SSSR rozjely do dvou linií, jedné, kterou reprezentují jako sériové stroje T-64 a T-80, a druhé, která je zastoupená T-72 a T-90. První byla technologičtější, ale složitější a dražší, druhá jednodušší a levnější (i když u moderních verzí T-72B3 a T-90MS to asi už zase je jinde díky všem těm technickým serepetičkám). Pokud jde o nabíjecí automat, tak tam jsem se právě dočetl na palbě, že ten na T-64 a T-80 dokázal brát ze dvou směrů, takže rychleji mohl přepínat mezi více typy munice (protipancéřová a HEAT) bez změny rychlosti palby, zatímco jednodušší automat na T-72 bral jen z jedné linky, takže změna typu munice trvala cca dvojnásobek normálního času výstřelu.
Mimochodem, začali jsme to ale samohybnými houfnicemi a to je zas trochu něco jiného, jednak střely jsou těžší, jednak jsou trochu jinak konstruované závěry. Zrovna z toho videa M109 je vidět, kolik kroků musí před výstřelem posádka udělat, než může odpálit, tím pádem potenciálně za bojové situace hrozí i víc chyb.
Kdybych to měl uzavřít, tak myslím, že otázka nezní jestli automat ano nebo ne, ale na jaké úrovni ano, aby předčil člověka nabíječe. V ruské tankové škole bylo zavedení automatů dané hlavně jako výsledek snahy co nejvíc zmenšit rozměry tanku (a ušetřit i hmotnost), byl to tedy spíš důsledek než primární myšlenka.
Jo, o tom mluvím, že automat u nejmodernějších strojů bude asi někde jinde, ale Abrams i T-64-90 jsou kontrukčně studenoválečné tanky. A pro západní vojenskou doktrínu se nejevil jako přínos. Teď s T-14 asi přijdou další tanky s besosádkovými věžemi, takže automat se asi dostane i jinam. Američani a západ obecně se do automatických houfnic moc nehrne i z toho důvodu, že sází na letecké bombardování.
O té prioritě jsem taky mluvil, zase se bombardování může jevit jako progresivnější, ale jen do určité chvíle, kdy dotyčný narazí na situaci, kdy je lepší dělo nebo jiný prostředek stálé podpory.
Jo, ten leopard jede po rovině konstantní rychlostí, já bych chtěl vidět nabíjení v terénu, při "drncání" :)