@DanielSvatoš :( Mně umřel před 2 lety (to fakt letí, ale je to jako včera) - byli jsme v obýváku, držela jsem ho za přední levou packu a byla jsem dost hysterická. Byl to hrubosrstý jezevčík, byl ze sekáče a byl boží :)
@DanielSvatoš Já jsem na tohle tragická - já jsem schopná řvát už u veterináře. Když jsem jednou byla s Panem Filutou (osmák degu) u veterináře, protože nežral a pouštěl chlupy a tam mi řekli, že má nádor a pravděpodobně to bude blbý, tak jsem řvala celou cestu MHD domů a pak ještě cestou na praxi :D
@DanielSvatoš U lidí taky moc nebrečím (teda někdy jo, ale ne vždy), ale u zvířát jsem jasná. Jednou jsme s mámou chodily zalejvat známým zahradu, když byli na dovolené. Jejich kočka Karel přinesla tři koťata, se kterými jsem si hrála. Druhý den tam bylo jedno mrtvé a už to jsem ořvala. Další den mělo druhé zalepená očka (nějaká infekce) a Karel ho odháněla a nechtěla mu dát pít, takže jsem udyndala mámu, abychom ho vzaly na veterinu a pak jsem se o něj starala - mělo nějakou kočičí infekci a vážilo 150g. Takže jsem ho měla doma - každé 2 hodiny jsem mu dávala pít mlíčko (speciální z prášku) z injekční stříkačky (vždycky bylo vzhůru tak hodinu a pak šlo zase spát, každý den od půl 6 do 2 do noci), čistila očičko, dávala antibiotika, každé 2 dny vozila na veterinu. Nakonec jsem ho vykrmila na 500 g, než jsem ho musela vrátit - měli jsme 2 psy a výše zmíněný jezevčík by kočku doma nesnesl. Teď je čičmunda u sestřenice těch známých, je tlusťoučká a hroznej mazel :)
@Krisa já jsem brečel když mi zemřel křeček bylo mi 12 a on toho přežil už hodně jednou jsem ho vyboural když byl v autě na dálkové ovládání acelý den se nehýbal a jindy ho matka zasypala hlínou z květináče a taky málem umrzl když jsem nechal otevřené okno :) ale vydržel mi 4 roky což je slušný.
@DanielSvatoš Vybourání křečka je hodně dobré :D Když jsme byli malí, náš jezevčík našel na procházce na louce morče (někdo ho vyhodil a bylo v papírové krabici). Mámě se morčátka zželelo, takže jsme měli nové zviřátko. Jednou jsme byli s bráchou na letním soustředění a když jsme se vrátili, tak nám máma vyprávěla, že Morouse málem nechala uspat - ležel na boku a funěl, tak se na něj chodila koukat, nechtěla, aby se trápil, ale říkala si, že ještě chvíli počká (bylo jí líto, že by umřel). No a přešla vedra (čtyřicítky), ochladilo se a morčák začal znovu lítat. Takže máma nám málem nechala zabít morče, protože mu bylo vedro :D
Komentáře
stejný druh jako dával @flanker.27
Když jsme byli malí, náš jezevčík našel na procházce na louce morče (někdo ho vyhodil a bylo v papírové krabici). Mámě se morčátka zželelo, takže jsme měli nové zviřátko. Jednou jsme byli s bráchou na letním soustředění a když jsme se vrátili, tak nám máma vyprávěla, že Morouse málem nechala uspat - ležel na boku a funěl, tak se na něj chodila koukat, nechtěla, aby se trápil, ale říkala si, že ještě chvíli počká (bylo jí líto, že by umřel). No a přešla vedra (čtyřicítky), ochladilo se a morčák začal znovu lítat. Takže máma nám málem nechala zabít morče, protože mu bylo vedro :D