Povídka č. 10 (17. kolo) - Ice & Fire

upraveno 23. srpna v Povídky
imagePovídka č. 10 (17. kolo) - Ice & Fire

Dážď sa lial a lial a očividne s tým nemienil prestať. Dan sa skúsil tuhšie zakrútiť do plášťa, ale ani to nepomohlo. Bol do nitky premoknutý a bola mu taká zima, až počul drkotať vlastné zuby. Ku klepotu jeho chrupu sa vzápätí pridalo i hlasné … celý článek

Číst celý článek zde


Komentáře

  • Podarený kúsok, tón a zápletka mi perfektne pasovali k postave rytiera - dieťaťa leta z neurodzenej kolísky s vyciveným Ohnivákom. Sympatickej obyčejňák, úspešne ma vtiahol do svojho dobrodružstva. A starší rytier s pohybmi motýlika bol tiež pekné číslo. Výborný kontrast tí dvaja. Dobrý náhľad do neligotavej každodennosti a turnajového povyrazenia. Prostredie bolo parádne vykreslené opismi, rozhovormi a spomienkami aj vnemami a reakciami hlavnej postavy. A zapôsobilo na mňa opakovanie toho "skvelého života", když to všechno vypadá nevábně, pak když to konečně začne vypadat na vyčasení a ke konci, kdy mu život (a jeden skušený lišák) dáva facku.
  • Tleskám! Ač mi to připomínalo Rytíře Sedmi království, četla jsem s radostí od začátku do konce. Nikde jsem neviděla žádnou zbytečnou pasáž či větu, naopak popisy prostředí a postav ("Žiarivo ružová hodvábna tunika mu obopínala brušisko, ktoré dokazovalo, že v ňom už skončilo veľa takých jahniatok ako to, ktoré viselo nad ohniskom. ") byly výstižné a plastické. Doufám, že bude nějaké pokračování?
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.