Píseň ledu a ohně v kontextu historie a historických románů. (!!POUZE KNIHY NIC ZE SERIÁLU)
Po políčku od Nevady :twisted: jsem se pro změnu rozhodl k něčemu konstruktivnímu a rozjet nápad, který už mám v hlavě dlouho. Jako fanoušci Písně si myslím stojíme před zásadním problémem o čem vlastně mluvit? Těch pět knih, které máme k dispozici naneštěstí nejsou nekonečné a prostě všechny teorie už tu pravděpodobně byly stejně jako predikace budoucího děje ságy na milion způsobů.
Tím tématem jsou paralely mezi Písní ledu a ohně a historií středověku, které jak jsem ke svému překvapení zjistil jsou mnohem větší, než jsem si původně myslel, protože jako student historie, když se prodírám několika historickými knihami, tak nacházím čím dál více podobností. Předem bych zároveň upozornil, že různé paralely o kterých budu mluvit jsou zcela můj osobní názor, který nepředkládám jako fakt a čirou spekulací. Martinovi nevidím do hlavy, nevím co všechno mu prošlo pod rukou, takže se můžu pouze domnívat.
Začnu tou pravděpodobně nejprovařenější paralelou
Stannis Baratheon = Richard III.
Je zde několik konceptů, které jsou pro tuhle paralelu klíčové
1) Tři důležití bratři Edvard IV., Richard III, George Plantegenet (1. vévoda z Clarence) tahle rodinná paralela je důležitá hned z několika důvodů, protože Richard III. zaujímal ke svému předchůdci a staršímu bratrovi Edvardu IV. velice podobný postoj, jaký zaujímal Stannis k Robertovi. V zákonu jímž Richard III. uplatňoval svůj nárok na anglický trůn odsoudil vládu svého bratra jako vládu člověka, který se pod
Clarence v mnoha ohledech připomíná Renlyho, zásadní rozdíl je v tom, že George Plantagenet způsoboval mnoho problémů už svému bratrovi Eduardovi především neustalým přechodným spojenectvím s Warvickem a Markétou Anjuovskou. V pozdější fázi života se stal nezvladatelným a podle slov Crowlandské kroniky
2) Bastard synovec. Jak víme Richard III. zavraždil svoje dva synovce, kteří mu stáli v cestě na trůn (v posledních letech se objevily spekulace, že ne ovšem podle mne ničím nepodložené a související spíš se senzací nalezení Richardova těla) Očividná spojka je však to, že Richard III. svoje uchvácení koruny obhajoval tím, že oba mladí princové jsou nemanželské děti a také tím, že je jediným manželským synem Richarda, vévody z Yorka a proto jediným právoplatným následníkem. Pravdivost narozdíl od ságy těchto tvrzení je krajně nepravděpodobná, přesto však je velice možné, že sám Richard byl o pravdivost jednoho obou obou z nich přesvědčen. Podobně jako Stannis nikdy nevynechal příležitost se dovolávat mravních ospravedlnění. Myslím si, že není tak daleko předpokládat, že Martin očividně Stannise napsal podle téhle interpretace Richarda - člověka, který je o svém nezpochybnitelném nároku na trůn přesvědčen.
Doufám, že toto nebylo moc odborné, další paralely se budu snažit kvůli omezenému prostoru psát v komentářích. Zároveň bych požádal ostatní, aby když tak zmínili jejich oblíbené podobnosti Písně se skutečnou historii a zároveň, aby se neváhali diskutovat o historických románech, které jsou v něčem Písni podobné, či prostě o své oblíbené části středověku. A protože to je pořád velký problém
ŽÁDNÉ SPOILERY ZE SERIÁLU
Tím tématem jsou paralely mezi Písní ledu a ohně a historií středověku, které jak jsem ke svému překvapení zjistil jsou mnohem větší, než jsem si původně myslel, protože jako student historie, když se prodírám několika historickými knihami, tak nacházím čím dál více podobností. Předem bych zároveň upozornil, že různé paralely o kterých budu mluvit jsou zcela můj osobní názor, který nepředkládám jako fakt a čirou spekulací. Martinovi nevidím do hlavy, nevím co všechno mu prošlo pod rukou, takže se můžu pouze domnívat.
Začnu tou pravděpodobně nejprovařenější paralelou
Stannis Baratheon = Richard III.
Je zde několik konceptů, které jsou pro tuhle paralelu klíčové
1) Tři důležití bratři Edvard IV., Richard III, George Plantegenet (1. vévoda z Clarence) tahle rodinná paralela je důležitá hned z několika důvodů, protože Richard III. zaujímal ke svému předchůdci a staršímu bratrovi Edvardu IV. velice podobný postoj, jaký zaujímal Stannis k Robertovi. V zákonu jímž Richard III. uplatňoval svůj nárok na anglický trůn odsoudil vládu svého bratra jako vládu člověka, který se pod
Z toho co se dá vyčíst, tak Richard III. měl na rodinu Woodvilleů zhruba stejný názor jako Stannis na Lannistery, což bude velice důležité v dalším bodě. Eduard IV. nepochybně má mnoho společného s Robertem. Oba se stali králem za velice nestandardních podmínek a oba museli o svou korunu bojovat i později. Podle slov Thomase Morea byl Eduard:pochlebování a lichocení a veden smyslností a zhýralostí, řídil radami nestoudně zkažených osob plných nezvyklé lakoty a pohrdal dobrými ctnostnými a prozíravými lidmi...
Tedy popis, který se dá naroubovat dokonale i na mladého Roberta Baratheona. Také v počátcích jeho vlády se sesazený král Jindřich VI. nacházel těsně za severní hranici ve Skotsku, což je dost podobné situaci Targaryenů, jak je nacházíme na počátku ságy.dobrý člověk, na pohled velice vznešený, příjemného vzezření, monutného těla, výrazně čistý a urostlý
Clarence v mnoha ohledech připomíná Renlyho, zásadní rozdíl je v tom, že George Plantagenet způsoboval mnoho problémů už svému bratrovi Eduardovi především neustalým přechodným spojenectvím s Warvickem a Markétou Anjuovskou. V pozdější fázi života se stal nezvladatelným a podle slov Crowlandské kroniky
Nakonec ho Eduard IV. nechal uvěznit v Toweru, kde byl v roce 1478 diskrétně odpraven. Ač se může zdát, že tedy tahle paralela se moc nenaplňuje, faktem je že rivalita mezi Richardem III. a Clarencem existovala, ostatně spolu zápasili například o titul nejvyššího královského komořího a jednou se před královskou radou dokonce do sebe navzájem pustili s takovou zuřivostí, že sklidili obecný potlesk (což opět dost vystihuje atmosféru v Malé radě)se v té době zřejmě čím dál víc vyhýbal králově, přítomnosti, při zasedání v radě téměř nemluvil a v královském sídle nejedl ani nepil.
2) Bastard synovec. Jak víme Richard III. zavraždil svoje dva synovce, kteří mu stáli v cestě na trůn (v posledních letech se objevily spekulace, že ne ovšem podle mne ničím nepodložené a související spíš se senzací nalezení Richardova těla) Očividná spojka je však to, že Richard III. svoje uchvácení koruny obhajoval tím, že oba mladí princové jsou nemanželské děti a také tím, že je jediným manželským synem Richarda, vévody z Yorka a proto jediným právoplatným následníkem. Pravdivost narozdíl od ságy těchto tvrzení je krajně nepravděpodobná, přesto však je velice možné, že sám Richard byl o pravdivost jednoho obou obou z nich přesvědčen. Podobně jako Stannis nikdy nevynechal příležitost se dovolávat mravních ospravedlnění. Myslím si, že není tak daleko předpokládat, že Martin očividně Stannise napsal podle téhle interpretace Richarda - člověka, který je o svém nezpochybnitelném nároku na trůn přesvědčen.
Doufám, že toto nebylo moc odborné, další paralely se budu snažit kvůli omezenému prostoru psát v komentářích. Zároveň bych požádal ostatní, aby když tak zmínili jejich oblíbené podobnosti Písně se skutečnou historii a zároveň, aby se neváhali diskutovat o historických románech, které jsou v něčem Písni podobné, či prostě o své oblíbené části středověku. A protože to je pořád velký problém
ŽÁDNÉ SPOILERY ZE SERIÁLU
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
"V přístavu Nafplio se nachází také malý ostrov Bourtzi s pevností, který se stal dominantou města. Původně zde stála jen věž, která byla postavena v roce 1473 a na konci 17. století byla rozšířena Turky. V té době byl ostrov využíván k ochraně přístavu, a to tím způsobem, že mezi přístavem a ostrovem byl natáhnutý řetěz, který zabraňoval vplutí nepřátelských lodí do přístavu." (https://www.recko-web.cz/clanky/nafplio-pamatky-2-cast nebo https://zajimavaevropa.cz/recko/nafplio-nejmalebnejsi-mesto-peloponesu/)
Tahle pevnost je docela známá, ale něco podobného se občas používalo i jinde
https://hmn.wiki/cs/Boom_defence
Článek samotný se věnuje bitvě u Towtonu, ale v jeho závěru autor sumarizuje podobnost s Písní - viz citace pod odkazem.
The Wars of the Roses, the Battle of Towton and Allusions in A Song of Ice and Fire
Oba zdědili říši po problematické vládě svých otců.
Jejich nejstarší synové byli považování za budoucí velké krále (Eduard Černý princ je do značné míry předobrazem Baelora Kopílama) a oba zemřeli cca o rok dříve než jejich otcové, což ovlivnilo budoucnost království.
Za jejich vlády byla velká epidemie.
Jejich dědici se nakonec stali druhorození potomci - Richard II. (vnuk Eduarda) a Aerys I. (syn Daerona).
https://cs.wikipedia.org/wiki/Eduard_III.
Jako bonus, Eduard měl 5 synů, což v konečném důsledku vedlo k válce růží. Od jeho potomků měli královský původ Yorkové, Lancasteři i Beaufortové (z nichž po přeslici pocházel Jindřich Tudor).
(Jestli projde citát:
„Říkají mu Smrtonoš Larsen.“
„Smrtonoš Larsen!“ zvolal jsem bezděčně. „Je tedy jako vy.“
„To sotva. Je to kus živočišného masa. Hlavu nemá. Má se mnou společnou mou – mou –“
„Zvířecí surovost,“ napověděl jsem mu.
„Ano – děkuji vám za vhodný výraz – všecku mou zvířeckou surovost má, ale dovede jen tak sotva číst a psát.“)
I když s chybějící hlavou to London ještě nemyslel doslova :-)
https://www.reckonasbavi.cz/kastraki-meteora-pesi-vylet-pod-klastery/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Meteora
Pro lepší představivost odkaz na galerii fotek.