Povídka č. 8 (6. kolo)

The game of gods

„Jsi na řadě.“

„Hmmm?“

„Povídám, že hraješ. Tak házej kostkou!“ zamručelo chlapisko v kožené zástěře.

Otec si teatrálně propnul prsty o sebe a chopil se vyřezávané kostky. Ta se okamžik drkotala po stole, až skončila s číslem sedmnáct na vrchu.

„Sedmnáct… sedmnáct…“ Cizinec se zahloubal do svých poznámek. „Tywin Lannister postupuje ke Královu přístavišti. Morálka je dobrá, a ztráty minimální,“ poté posunul vyřezávanou figurku v rudozlatých barvách po mapě.

„Ha, spravedlnosti bude učiněno zadost!“ Otec věnoval vousatý úsměv kysele se tvářícímu muži v rudém rouchu s plamenem na prsou.

„Nevím, proč jsme ho nechali vytvořit si zase tak silnou postavu,“ povzdechla si Panna sedící hned vedle Otce. Hlavu měla znuděně podepřenou pěstí a očima bloumala po mapě, hledajíc svou nanicovatou figurku.

„Taky mi to nepřijde spravedlivé,“ znovu zamručel Kovář.

„Každý losoval, nic spravedlivějšího nemám!“ okřikl ho Cizinec.

„Když dovolíte, tak jsem na řadě,“ Matka se hbitě chopila kostky a vrhla ji. Padla čtyřka.

Cizinec posunul modročervenou figurku ve stylizovaném vlčím kožichu blíže k Řekotočí.

„Takhle se tam budu plahočit celou věčnost,“ okomentovala suše svůj tah a posunula kostku směrem ke dřímající Stařeně.

„Hola, hraje se!“ zavolal nedočkavě Válečník.  „Někteří z nás tu mají válku na práci.“

„Nechme ji ještě pár kol spát, zatím ji někam uklidíme,“ pravil cizinec a odsunul figurku scvrklé stařenky v zeleném do Vysoké zahrady.

„A tím přichází řada na našeho bručouna,“ kostka byla položena před Kováře.

Ten ji sevřel v mohutné dlani, zavřel oči a pevně si přál, aby se průzkumná výprava za Zdí už vrátila. Hodil dvojku.

„Vypadá to na další kolo marného čekání na Zdi,“ oznámil Cizinec. Kovář bezděčně cvrnknul do jednoruké postavičky s vyřezávaným kladívkem na rameni, až se zakymácela.

„Už si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem dostal pořádnou postavu,“ zamumlal Kovář.

„Vyhrál jsi přece s Branem Stavitelem,“ namítnul Otec.

„Ale od té doby nic moc. Říkám vám, jestli se cokoliv přiblíží k bráně ve Zdi, tak tam toho kováře pošlu a je mi jedno, jestli vypadnu ze hry!“

R´Hllor, nevnímajíc jeho projev, se chopil kostky a vrhnul dvacítku.

„Hezké,“ hvízdnul cizinec. „Tvoje loďstvo doplulo až ke Královu přístavišti a začalo útok.“ Žlutá dřevěná lodička byla posunuta na odpovídající místo. R´Hllor se vyzývavě podíval na Otce a předal kostku Válečníkovi.

Prudký hod nakonec skončil na čtrnáctce.

„Takže tvoje postava vede protiútok ven z hradeb.“ oznámil Cizinec. Vyřezávaná soška se psí hlavou byla posunuta mimo nákres města.

Válečník se třásl vzrušením. „Prosím,“ galantně podal kostku Panně.

Ta jen otočila dlaní a nechala jí hned zase spadnout. Hod odhalil desítku.

„Rovných deset… Sansa zůstává v Rudé baště. Situace se zatím nemění,“ snažil se jí nadchnout Cizinec.

„No to je ale překvapení,“ prohlásila ironicky Panna a podala kostku Otci.

„Chci napochodovat k městu a bránit ho,“ řekl úderně a hodil třináct.

„Takže tu máme vojenský střet, kde jsou zapojeny postavy Otce, Válečníka a R´Hllora,“ Cizinec si něco poznamenal do zápisků. „Tak si každý hoďte, ať víme, jak to dopadne.“

Všichni tři jmenovaní rychle po sobě vrhli kostku. Válečník hodil osmičku.

„Zdá se, že tvoje postava ustupuje z boje kvůli ohni.“ oznámil mu Cizinec, ponořený do svých lejster.

„Proč má moje postava vždycky slabinu,“ sklíčeně konstatoval Válečník a posunul figurku mimo bojiště.

R´Hllor hodil a padla mu čtyřka. V tu chvíli se vyděšeně chytil za hlavu. Veškerá jeho naděje spočívala v tom, že Otec hodí ještě méně. Jeho soupeř suverénně mrštil kostkou a hodil devítku. R´Hllor se už jen rezignovaně díval na zkázu na bojišti a odsun jeho žluté lodičky zpět na moře.

„Takže boj skončil opět ve prospěch postavy Otce. Jak jinak!“ zaláteřil Kovář.

„Nevím jak vy, ale dala bych si přestávku na svačinu,“ nadnesla Matka.

„Souhlasím,“ ihned zvolala Panna.

„To zní rozumně. Aspoň promyslíte další tahy,“ zakončil cizinec a hned se začal od herního stolu zvedat. Stejně tak i zbytek osazenstva kromě stále podřimující stařeny.

„Úúch… musíme ty přestávky dělat častěji,“ Kovář se chytil za bolavá záda. „Stejně doufám, že příště budu dělat Westeros mastera já…“