DOPIS
Jsi první myšlenka, která mě po ránu napadá
Jsi poslední povzdech, se kterým v noci usínám
Jsi víla tančící mezi stromy, která mi stále uniká
Jsi příliš plachá, aby tě můj pohled nevyplašil
Jsi příliš křehká, aby tě můj dotek neporanil
Jsi slza, která padá
Jsi touha, která tají dech
Jsi písnička, kterou ještě nikdo nezahrál
Jsi sen, který si pořád nemohu zapamatovat
Jsi něžná jako kapka vody na kůži
Jsi blízká jako zašeptání ve tmě
Jsi moje šťastná mince na kraji cesty
Jsi úsměv v mé tváři
Jsi chvíle, se kterou se nemohu rozloučit
Jsi vzpomínka na to, se teprve stane
No nevím, strčím jí to pod dveře, snad to neobjeví někdo jiný.
Když tak jí zkusím zahrát ještě při večeři baladu o Létohradu.
A když nezabere ani to, tak snad už jedině únos.