OK, když už se tu takhle odhaluje, tohle je jeden z mých prvních pokusů:
Mariella se vrhla proti hladině a zasáhla ji sprška pěny z obrovské vlny. Vznesla se znovu vysoko nad moře a nechala se oslnit sluncem. Měla chuť se smát, takovým tím způsobem jako na horské dráze, hlasitě a z prosté radosti. Chtěla vykřičet do světa, jaký je to pocit. Vyšlo z ní jenom zakrákání.
Pak otevřela oči. Ve skutečnosti neměla bílé peří. Ve skutečnosti byla o dost větší než bílý racek. Ve skutečnosti žila v chudinské čtvrti, v ulici jménem Andělská. Zvedla se z postele a přešla k rok nemytému oknu. Byl začátek června a v městě už dávno nebylo k vydržení. Cítila rozpouštějící se asfalt a slyšela pokřiky z hřiště za domem.
Když okno zavřela, v pokoji se trochu sešeřilo. Vzala do ruky tužku, na chvíli, než domů přijde matka. Chtěla jí odporovat, jenže bylo jí jenom deset let. Právě začala psát svou knihu. Jednou z ní bude spisovatelka a koupí si dům v Londýně a na Kanárských ostrovech. Věřila tomu tak silně, že to nebyla tak docela nepravda.
Zatím ale snila. Kdyby ne, všimla by si toho zvuku dřív, tichého jako zašustění křídel. Když se otočila, byla už zase sama. Vyběhla ze svého pokoje a zjistila, že dveře od bytu jsou otevřené. Vlastně zahlédla jenom stín toho, co za nimi mizelo, něčeho nádherného a povznášejícího.
Vyběhla na dlouhou chodbu vedoucí ke dveřím a po několika krocích zjistila, že se propadá. Nebyl tu už koberec, co měl pískovou barvu zničenou prachem a kroky, ale opravdový písek. Tvrdohlavě pokračovala dál a propadala se stále níž. Kolem se prohnalo obrovské zelené hadí tělo, ale ani to ji nezastavilo. Nenapadlo ji, že to, za čím se žene, vůbec nemusí být anděl. Cosi se jí omotalo kolem kotníku a stáhlo pod písečnou hladinu. V příštím okamžiku už na chodbě znovu ležel ošklivý žlutohnědý koberec.
„Mariello!“ zanotovala její matka hned, jak vešla.
Mariella tu nebyla. Její kniha právě začala, zbytek nedopsán.
15:03
Z domova: ala, pap
Policejní ředitel Jan Sobieski uveřejnil oficiální prohlášení, že případ vraždy devítileté Soni Lapowské a dvanáctileté Pauliny Kahnové není vzhledem k novým okolnostem uzavřen.
Policejní zpráva se týká i dalšího tragického případu: pohřešování desetileté Marielly Grušinové. Naposledy ji spatřila matka ráno 8. června v jejich bytě v Andělské ulici. Policejní ředitelství nevylučuje možnost, že se jedná o zločin.
Vlcacka: jsi blízko. Ona sama byla stvořena inkubem. Do 15 právě žila jako obyč člověk, ale pak byla znásilněna a téměř zemřela. Tím šokem se v ní "spustila" ta upíří část. Ale jenom saje tu energii z lidí, se kterými spí. Ale jinak je "hodná" (povahově asi něco mezi Aryou, Sansou, Dany a Shae :D).
Ona pracovala jako děvka jen chvíli. Bez toho sexu (energie) by umřela a jednoho partnera mít nemůže, protože by umřel on (vyčerpáním z neustálého vysávání energie). Však tak málem zabila svého manžela... Hodná je v rámci mezí. Není to prostě žádnej Ramsay, ale taky není svatá. Však i Arya se považuje za kladnou postavu, přestože je vrah.
Vlčačka: Pěkné, líbily se mi hlavně poslední věty:-))) svoa: Super:-)
Ehm, když si vzpomenu, co jsem ve svých pubertálních letech vyplodila já... No, včera jsem to schválně vyhrabala, pročetla si to a asi bych to měla spálit, aby to nikdy nikdo už nenašel:-D Vaše prvotiny jsou mnohem lepší:-)
Hehe, moje výhoda je, že tyhle pokusy jsem absolvoval s klasickou propiskou a papírem, takže to sem nejde nakopírovat :)) (stejnak jsem nikdy nic nedokončil).
flanker: jsem na tom úplně stejně :D. I když moje prvotina není úplně tak povídka, ale komiks o koni, který byl chycen z přírody do zajetí a dali ho do salámu :D.
Já, pokud si dobře vzpomínám, jsem vstoupil na dráhu spisovatele již v raném věku, a to do slovníčku formátu A6, mohutně inspirován jedním italským westernem, ve kterém se vyskytoval padouch Lupo, který vždy, když se mu něco nepodařilo, tak vyl jako vlk. :-) Bylo to něco v tomhle stylu: "Majkovi se Melisa moc líbila. Jednou jí zastihl, jak šermovala do stromu." Atd. :-) Vytvořil jsem skupinu správňáckých kovbojů (Majk, Bill atd.) a tlupu padouchů (Lupo, Čuto, Bobo atd.), kteří spolu bojovali a soupeřili o krásné ženy (Melisa atd.) A psal jsem to zásadně do toho malého školního slovníčku. Byla to hromná zábava. :-)
My jsme s kámoškou na základce psaly román na pokračování, ve volných chvílích jsme si ho dokonce přehrávaly:-D Byla to neskutečná kravina (Angelika hadr) a naštěstí se (doufám...) někde ztratila:-)
Komentáře
Mariella se vrhla proti hladině a zasáhla ji sprška pěny z obrovské vlny. Vznesla se znovu vysoko nad moře a nechala se oslnit sluncem. Měla chuť se smát, takovým tím způsobem jako na horské dráze, hlasitě a z prosté radosti. Chtěla vykřičet do světa, jaký je to pocit. Vyšlo z ní jenom zakrákání.
Pak otevřela oči. Ve skutečnosti neměla bílé peří. Ve skutečnosti byla o dost větší než bílý racek. Ve skutečnosti žila v chudinské čtvrti, v ulici jménem Andělská. Zvedla se z postele a přešla k rok nemytému oknu. Byl začátek června a v městě už dávno nebylo k vydržení. Cítila rozpouštějící se asfalt a slyšela pokřiky z hřiště za domem.
Když okno zavřela, v pokoji se trochu sešeřilo. Vzala do ruky tužku, na chvíli, než domů přijde matka. Chtěla jí odporovat, jenže bylo jí jenom deset let. Právě začala psát svou knihu. Jednou z ní bude spisovatelka a koupí si dům v Londýně a na Kanárských ostrovech. Věřila tomu tak silně, že to nebyla tak docela nepravda.
Zatím ale snila. Kdyby ne, všimla by si toho zvuku dřív, tichého jako zašustění křídel. Když se otočila, byla už zase sama. Vyběhla ze svého pokoje a zjistila, že dveře od bytu jsou otevřené. Vlastně zahlédla jenom stín toho, co za nimi mizelo, něčeho nádherného a povznášejícího.
Vyběhla na dlouhou chodbu vedoucí ke dveřím a po několika krocích zjistila, že se propadá. Nebyl tu už koberec, co měl pískovou barvu zničenou prachem a kroky, ale opravdový písek. Tvrdohlavě pokračovala dál a propadala se stále níž. Kolem se prohnalo obrovské zelené hadí tělo, ale ani to ji nezastavilo. Nenapadlo ji, že to, za čím se žene, vůbec nemusí být anděl. Cosi se jí omotalo kolem kotníku a stáhlo pod písečnou hladinu. V příštím okamžiku už na chodbě znovu ležel ošklivý žlutohnědý koberec.
„Mariello!“ zanotovala její matka hned, jak vešla.
Mariella tu nebyla. Její kniha právě začala, zbytek nedopsán.
15:03
Z domova:
ala, pap
Policejní ředitel Jan Sobieski uveřejnil oficiální prohlášení, že případ vraždy devítileté Soni Lapowské a dvanáctileté Pauliny Kahnové není vzhledem k novým okolnostem uzavřen.
Policejní zpráva se týká i dalšího tragického případu: pohřešování desetileté Marielly Grušinové. Naposledy ji spatřila matka ráno 8. června v jejich bytě v Andělské ulici. Policejní ředitelství nevylučuje možnost, že se jedná o zločin.
Maud: neznám :D
svoa: Super:-)
Ehm, když si vzpomenu, co jsem ve svých pubertálních letech vyplodila já... No, včera jsem to schválně vyhrabala, pročetla si to a asi bych to měla spálit, aby to nikdy nikdo už nenašel:-D Vaše prvotiny jsou mnohem lepší:-)
Jinak obe povidky jsou super!
Bylo to něco v tomhle stylu:
"Majkovi se Melisa moc líbila. Jednou jí zastihl, jak šermovala do stromu."
Atd. :-)
Vytvořil jsem skupinu správňáckých kovbojů (Majk, Bill atd.) a tlupu padouchů (Lupo, Čuto, Bobo atd.), kteří spolu bojovali a soupeřili o krásné ženy (Melisa atd.)
A psal jsem to zásadně do toho malého školního slovníčku. Byla to hromná zábava. :-)
Vlcacka: díky, hlavně je to vtipné, když si vezmeš, že o ní předtím mluvím jako o "tmavé jako noc" :D.
Inak vďaka za vyhlásenie, tantokrát by som sa mohol zapojiť hádam aj ja...
Chrlit povídky co dva měsíce nezvládne ani Mr. King. :-)
Byla by škoda, kdyby se to psavcům omrzelo.