Spolužiak mi rozprával, ako jeho strýkovi diviak prakticky rozpáral nohy. Prežil to, ale mal čo robiť. Takže byl ještě větší chlapák, páč ho to, narozdíl od Roberta život nestálo.
Já byl jednou běhat slovenskými lesy, bylo fakt brzo ráno za svítání cca pět hodin možno dřív... A po třech kilometrech mi přes cestu proběhlo stádo prasat no byl sem dosraty. Když sem běžel zpátky tak v podobném místě tam byly zase - tentokrát tam jen tak obchazely, desivy. Domů sem se vracel pokakany jinou, mnohem delší cestou :-D nu, aspoň kondičce to prospělo :-D
S prasaty mám taky zkušenost. Stačí ale dělat když je zahlídneš randál a oni utečou. Ale je to na posrání to nepopírám. Jestli je něco nebezpečného, tak stará, když má selata.
Co se běhání týká, taky bych potřeboval/chtěl/přemýšlím o tom. Dokonce už jsem si jednou koupil i boty, ale nakonec jsem je využil úplně jinak. Běhat jsem byl jednou a potom co mi všichni slibovali "že to potom bude euforický zážitek a vytvořím si na to závislost" jsem si zaťukal na čelo a řekl jsem že běh je šílenost. Ale nevím třeba to jde nějak zlomit :D
Bylo jich hodně nepočítál sem je :-D... Tak já díky tátovi běhám tak od desíti let, s ním sem jezdil i na dlouhý výlety na kole a běžky a lyže atd... Sport je v naší rodině jasnej, oba rodiče v mládí sportovalli a cestovali hodně moc. Já sem ale dost líný člověk, v kombinaci se školou a tak chodím běhat cca třikrát týdně plus fotbálek nebo tak... A to jen okruhy kolem pěti až deseti kilometrů. Na běhání je nejhorší vyrazit, tempo když už máš naběháno udržíš. Dobrý pocit se dostaví vždy až doma ve sprše :-D
Btw běhám jen v přírodě, nedokážu si představit že bych jako někteří chodil na dráhu na stadion. A sluchátka jsou důležitější než boty - když už sem.u toho, běhání bosky je super zážitek
No, je to už nějaký pátek (jako klidně deset let), ale jednou na výpravě lesem (mohlo nás být tak 15) jsme potkali divočáka,... tak jako, že jsme jej viděli na obzoru. Což o to, to není nic drsnýho, ale když jsme o pár kroků dál padli na trojici "pruhovaných uzlíčků" bratru 20 cenťáků nadýl, tak jsme pochopili, že to setkání mohlo být fakt vo hubu a prchali lesem takovým kvapem, že to jsem nezažil. Jako jo, drsné hlášky typu "bachyně vzala do prasečích", "mohli jsme si zahrát vynášení z kruhu", "ti tři byli tak pěkně srovnaní,... přesně na pekáč" tak přišly, ale až statečně o pár kilometrů dále. Jinak potkat prase není asi takový problém, z divoce žijící zvěře jsem třeba viděl lišku (Polsko, asi dvakrát), delfína (moře u Chorvatska a Řecka, opakovaně), želvy, ale z pecek největších bych jmenoval vorvaně (na dřevěném dvojstěžníku si člověk uvědomí, co takový Moby Dick může...) a v Čechách sovu (asi pálený... byly asi tři)...
Já jsem divočáka jednou i přejel. Pravda je, že jsem nad ním měl asi 1500 kilo výhodu, takže jsem ze srážky vyšel vítězně. :-) Na druhou stranu na potkání v lese to zase není tak neobvyklé zvíře. My jich kolem baráku máme mraky, pytláci/myslivci to ani nestíhají střílet, jak jsou přemnožení. Ještě než jsem se narodil, tak náš myslivec v dědině choval divočáka jako domácího mazlíčka. Jmenoval se Tonda a vždycky, když mu utekl, tak se procházel po návsi a děsil babičky.
@Velbloud: Hmmm, to mi připomíná, že táta kdysi říkal, že ho jednou potkali vlakem (jezdil takovým tím nákladním, co na každém druhém nádraží odpojí dva vagony, jiné připojí a jedou dál)... ale to už je dost blízko tomu navrhovanému tanku... Jinak přemnožení jsou, to je fakt, přesto je v lese (díkybohu) denně nepotkávám. :o) Ivo Jahelka o podobném případu má i moc pěknou písničku "... přesvědčen o vlastním umu, vsadil se v hospodě u flašky rumu, že klidně naučí lyžovat Vaška, stanovil si tím plán velmi smělý. Možná vám připadne to jako fraška, však Vašek byl divočák zdomácnělý..."
Ideální by bylo nějak regulovat lány kukuřičných a řepkových polí, odstřel je časově i finančně náročný a prase je celkem těžké dostat, myslivce už mají očuchané a před hlaveň se jim naběhnout nechce :)
U nás myslivci touhle dobou pořádají slavnostní hon na divočáky. Poslední dva tři roky neviděli jediné prase, natož aby vystřelili. Den před tam divočáků bylo vždycky prokazatelně celé stádo. :-)
To bych úplně nedělala, byla jsem se sestřenkou a jejíma kamarádama podívat na divočáky, které jako malé zraněné zachránil příbuzný jedné z nich. Zrovna měli mladé, my jim tam nesli suché pečivo, lupení a jablka. Pan divočák s divočáčatama byli hodní, dali se krmit skoro z ruky, ale paní divočáková byla drsná, že jsme se báli být metr od žbrlení, jak do něj narážela.
Taky nám ta holka, jejíž příbuzný je zachránil, vyprávěla děsivou historku (aspoň doufám, že historku a není to pravda), že ten pán měl tu bachyni doma, když byla mladší. Pán měl cukrovku a necítil prsty na nohou a ta bachyně mu je ožrala, brrrrrrrrr :onfire:
To můj kamarád jednou přivázal vlčáka na dlouhý řetěz na bramborovém poli, aby divočáky v noci plašil a nežrali mu brambory. Ten vlčák nebyl žádný beránek, ale pěkně vzteklá potvora. Když ho ráno našli, hned si uvědomili, jaká to byla nebetyčná blbost. Brambory jim sice zůstaly, ale vlčák od té doby odmítal opustit dvůr hájenky a když se začalo stmívat, zalezl tak hluboko do kotce, jak jen mohl a nevystrčil čumák.
@Dreamer: Budu AntiMartin a řeknu Menší, mnohem menší! Čím dál tím víc jsem přesvědčen o tom, že to co jsme viděli byli drobečci úplně těsně po porodu a že bachyně to otočila pryč ne proto, že nás bylo víc, ale proto, že byla po porodu zesláblá... Možná trochu fabuluju, ale situace "vo hubu" to byla...
@Dreamer : Ona to zase taková šílenost není (jako všeobecně), opravdu blbý nápad to byl proto, že ho uvázali, takže když kanců bylo moc, tak nemohl utéct, ani se schovat. Kdybych volně parafrázoval jedno rčení, tak: "Mnoho sviní, vlčákova smrt". Můj druhý kamarád zase používá bulíky, kteří mu na dvoře vedou zákopovou válku s jezevci. :-)
Komentáře
Co se běhání týká, taky bych potřeboval/chtěl/přemýšlím o tom. Dokonce už jsem si jednou koupil i boty, ale nakonec jsem je využil úplně jinak. Běhat jsem byl jednou a potom co mi všichni slibovali "že to potom bude euforický zážitek a vytvořím si na to závislost" jsem si zaťukal na čelo a řekl jsem že běh je šílenost. Ale nevím třeba to jde nějak zlomit :D
Jinak potkat prase není asi takový problém, z divoce žijící zvěře jsem třeba viděl lišku (Polsko, asi dvakrát), delfína (moře u Chorvatska a Řecka, opakovaně), želvy, ale z pecek největších bych jmenoval vorvaně (na dřevěném dvojstěžníku si člověk uvědomí, co takový Moby Dick může...) a v Čechách sovu (asi pálený... byly asi tři)...
Jinak přemnožení jsou, to je fakt, přesto je v lese (díkybohu) denně nepotkávám. :o)
Ivo Jahelka o podobném případu má i moc pěknou písničku "... přesvědčen o vlastním umu, vsadil se v hospodě u flašky rumu, že klidně naučí lyžovat Vaška, stanovil si tím plán velmi smělý. Možná vám připadne to jako fraška, však Vašek byl divočák zdomácnělý..."
Taky nám ta holka, jejíž příbuzný je zachránil, vyprávěla děsivou historku (aspoň doufám, že historku a není to pravda), že ten pán měl tu bachyni doma, když byla mladší. Pán měl cukrovku a necítil prsty na nohou a ta bachyně mu je ožrala, brrrrrrrrr :onfire:
Můj druhý kamarád zase používá bulíky, kteří mu na dvoře vedou zákopovou válku s jezevci. :-)