Jak šla Týna v Robertových stopách...

upraveno 6. listopadu 2010 v Rozličný pokec

V sobotu jsme jely s mámou obhlídnout, jestli nám po té smršti stále stojí barák (stojí) a otestovat jestli zvládnu padesátikilometrovou jízdu za Prahu (zvládnu).

Omrkly jsme i polomy v lese a potkaly tam to miloučké zvířátko, které má " ty velký žahnutý žuby nahoru" a dostalo se do konfliktu s králem Robertem. Ta potvora je strašidelně velká, když jsem si v Písně přečetla, že se na kance chodí s "oštěpem", myslím, že jsem nedokázala docenit, jaká je to blbost (ehm, chci říct odvaha).

Nevím, jak Robert, Renly, jeho lovci (dokonce i malý Walder Frey tvrdil, že byl na kancích), ale kdybych se já měla postavit té příšeře, tak mi jako adekvátní zbraň připadá zhruba tak tank.

«1

Komentáře

  • upraveno 21. ledna 2007

    Tyna wrote:
    V sobotu jsme jely s mámou obhlídnout, jestli nám po té smršti stále stojí barák (stojí) a otestovat jestli zvládnu padesátikilometrovou jízdu za Prahu (zvládnu).

    Omrkly jsme i polomy v lese a potkaly tam to miloučké zvířátko, které má " ty velký žahnutý žuby nahoru" a dostalo se do konfliktu s králem Robertem. Ta potvora je strašidelně velká, když jsem si v Písně přečetla, že se na kance chodí s "oštěpem", myslím, že jsem nedokázala docenit, jaká je to blbost (ehm, chci říct odvaha).

    Nevím, jak Robert, Renly, jeho lovci (dokonce i malý Walder Frey tvrdil, že byl na kancích), ale kdybych se já měla postavit té příšeře, tak mi jako adekvátní zbraň připadá zhruba tak tank.

    Až tak? Já jsem si taky vždycky říkal co na tom je... Prostě vezmu kopí a zapíchnu prase, hotovo. Hlavně mi vrtalo hlavou jak tě takový kanec může překvapit... Prostě běží přímo na tebe a ty v poslední chvíli uskočíš. Ale je dost možné , že obzvláště v tomhle případě se teorie dost liší od praxe.

    "Ten bastard mě ale zřídil, co? Ale já... já mu to oplatil, Nede." Králův úsměv, se zuby rudými krví, byl stejně strašidelný jako jeho rána. "Bodl jsem mu nůž rovnou do oka. Zeptej se jich, že jsem to udělal. Jen se zeptej."

    "Skutečně," zamumlal lord Renly. "Přivezli jsme mrtvolu s sebou na hrad, jak můj bratr nařídil."

    :-) Robert byl přece jenom sympaťák, říkám já. Takový Richard, Lví srdce.

  • upraveno 21. ledna 2007

    Tyna wrote:
    V sobotu jsme jely s mámou obhlídnout, jestli nám po té smršti stále stojí barák (stojí) a otestovat jestli zvládnu padesátikilometrovou jízdu za Prahu (zvládnu).

    Omrkly jsme i polomy v lese a potkaly tam to miloučké zvířátko, které má " ty velký žahnutý žuby nahoru" a dostalo se do konfliktu s králem Robertem. Ta potvora je strašidelně velká, když jsem si v Písně přečetla, že se na kance chodí s "oštěpem", myslím, že jsem nedokázala docenit, jaká je to blbost (ehm, chci říct odvaha).

    Nevím, jak Robert, Renly, jeho lovci (dokonce i malý Walder Frey tvrdil, že byl na kancích), ale kdybych se já měla postavit té příšeře, tak mi jako adekvátní zbraň připadá zhruba tak tank.


    Až tak? Divím se, že se v našich lesích dají potkat jen tak zvesela korzující prasata. Myslel jsem, že vycházejí za soumraku, chrochtají, rozrývají půdu a žerou žaludy. A ono vida. Ke svému seznamu činností si nyní ta milá zvířátka připsala i strašení Týny. :P

    Hm, nebylo náhodou to prase, co ho Robert naháněl, nějak zvlášť velké/děsivé/obludné? Jinak by se kvůli němu král asi až tolik neobtěžoval, kdyby to byla nějaká obyčejná trofej. Z toho plyne, že Robertova zhouba byla patrně ještě větší než to, co jsi potkala v lese... jestli teď kvůli mým slovům nebudeš moci v noci spát, omlouvám se. :wink:

    Divím se, že se mu podařilo ho zabít nožem, když byl ještě k tomu opilý. Přeci jen byl ten Robert chlapák. A Cersei musela být asi strašná semetrika, když radši čelil kancům v lese, než aby musel trávit čas s ní. :lol: 8)

    PS: Hezký topic. Půjdeš v Robertových stopách i nadále?

  • upraveno 22. ledna 2007

    hezky:-) a povedala si mu: "Nie nie, ja nemusím, ja už ho vidím!"

    :lol:

  • upraveno 4. února 2007

    Tak teď vám přátele povím svůj příběh o mně a praseti (tedy divokém praseti Sus scrofa)

    Studoval jsem na Střední lesnické škole a jednoho podzimního dne jsme měli školní hon. Pro všechny milovníky zvířat...já jsem dělal jenom honce. Ten co nahání zvěř střelcům před zbraně a občas to za ně schytá:-) Nebudu líčit jak jsem byl touto akcí zhnusen, čas se zastavil a já si uvědomil, že se musím obratit,.....

    No ale abych nezdržoval. Přišel jsem k jednomu remízku, opravdu neprostupný mlází, kterým se nedalo projít. Tu ke mně přišel jeden asi padesátiletý myslivec, rozvášněný střelbou a příslibem zabití něčeho velkého...jeho oči měli výraz šílence....

    "Hele mladej, prej tady viděli prase, často se schovávaj do takého mlazí....vlez tam a zkus ho vyplašit.....!! Cože, ozvalo se mi v hlavě?

    Já mám vlízt po čtyrech do mlází a vystrašit prase tak aby ho opustilo?

    A čim ho asi tak vystraším? Svým vzhledem?.....

    No ale protože jsem v tý době trpěl železnou poslušností....ještě, že jsou ty časy pryč....tak se plížím tím mlázím a zcela netakticky jsem ticho jako myška....Snad si mě ta krvelačná bestie nevšimne....Prase tam nakonec nebylo a nebo možná bylo, ale jeden si druhého nevšiml.....

    Takže celá akce skončily happyendem....nikomu se nic nestalo...jen zabiják myslivec, přišel o naději stát se králem honu...

    Tak co kde je větší frajer Robert, Týna nebo já???? :lol:

  • upraveno 5. února 2007

    Chmur běžel po čtyřech do mlází a snažil se vyplašit prase.

    Týna viděla velkou, chrochtající obludu, jak se žene podrostem.

    Je otázkou, co Týna vlastně viděla. :lol:

    Ale jsou to hezké příběhy, oba dva. 8) Robert je proti vám žabař (při vší úctě k obyvatelům Šíje)!

  • upraveno 6. února 2007

    Léto wrote:
    .

    Je otázkou, co Týna vlastně viděla. :lol:

    To není žádnou otázkou! Viděla jsem obří prase :twisted: A ani Robert by nevypadal tak statečně jako já, když jsem vykvikla "mami, pomoc." :lol: :wink:

  • Spolužiak mi rozprával, ako jeho strýkovi diviak prakticky rozpáral nohy. Prežil to, ale mal čo robiť. Takže byl ještě větší chlapák, páč ho to, narozdíl od Roberta život nestálo.
  • BenjiBenji so much universe, so little time
    Já byl jednou běhat slovenskými lesy, bylo fakt brzo ráno za svítání cca pět hodin možno dřív... A po třech kilometrech mi přes cestu proběhlo stádo prasat no byl sem dosraty. Když sem běžel zpátky tak v podobném místě tam byly zase - tentokrát tam jen tak obchazely, desivy. Domů sem se vracel pokakany jinou, mnohem delší cestou :-D nu, aspoň kondičce to prospělo :-D
  • Kolik jich asi bylo? A jak dlouho běháš?
  • S prasaty mám taky zkušenost. Stačí ale dělat když je zahlídneš randál a oni utečou. Ale je to na posrání to nepopírám. Jestli je něco nebezpečného, tak stará, když má selata.

    Co se běhání týká, taky bych potřeboval/chtěl/přemýšlím o tom. Dokonce už jsem si jednou koupil i boty, ale nakonec jsem je využil úplně jinak. Běhat jsem byl jednou a potom co mi všichni slibovali "že to potom bude euforický zážitek a vytvořím si na to závislost" jsem si zaťukal na čelo a řekl jsem že běh je šílenost. Ale nevím třeba to jde nějak zlomit :D
  • BenjiBenji so much universe, so little time
    Bylo jich hodně nepočítál sem je :-D... Tak já díky tátovi běhám tak od desíti let, s ním sem jezdil i na dlouhý výlety na kole a běžky a lyže atd... Sport je v naší rodině jasnej, oba rodiče v mládí sportovalli a cestovali hodně moc. Já sem ale dost líný člověk, v kombinaci se školou a tak chodím běhat cca třikrát týdně plus fotbálek nebo tak... A to jen okruhy kolem pěti až deseti kilometrů. Na běhání je nejhorší vyrazit, tempo když už máš naběháno udržíš. Dobrý pocit se dostaví vždy až doma ve sprše :-D
  • BenjiBenji so much universe, so little time
    Btw běhám jen v přírodě, nedokážu si představit že bych jako někteří chodil na dráhu na stadion. A sluchátka jsou důležitější než boty - když už sem.u toho, běhání bosky je super zážitek
  • No, je to už nějaký pátek (jako klidně deset let), ale jednou na výpravě lesem (mohlo nás být tak 15) jsme potkali divočáka,... tak jako, že jsme jej viděli na obzoru. Což o to, to není nic drsnýho, ale když jsme o pár kroků dál padli na trojici "pruhovaných uzlíčků" bratru 20 cenťáků nadýl, tak jsme pochopili, že to setkání mohlo být fakt vo hubu a prchali lesem takovým kvapem, že to jsem nezažil. Jako jo, drsné hlášky typu "bachyně vzala do prasečích", "mohli jsme si zahrát vynášení z kruhu", "ti tři byli tak pěkně srovnaní,... přesně na pekáč" tak přišly, ale až statečně o pár kilometrů dále.
    Jinak potkat prase není asi takový problém, z divoce žijící zvěře jsem třeba viděl lišku (Polsko, asi dvakrát), delfína (moře u Chorvatska a Řecka, opakovaně), želvy, ale z pecek největších bych jmenoval vorvaně (na dřevěném dvojstěžníku si člověk uvědomí, co takový Moby Dick může...) a v Čechách sovu (asi pálený... byly asi tři)...
  • Já jsem divočáka jednou i přejel. Pravda je, že jsem nad ním měl asi 1500 kilo výhodu, takže jsem ze srážky vyšel vítězně. :-) Na druhou stranu na potkání v lese to zase není tak neobvyklé zvíře. My jich kolem baráku máme mraky, pytláci/myslivci to ani nestíhají střílet, jak jsou přemnožení. Ještě než jsem se narodil, tak náš myslivec v dědině choval divočáka jako domácího mazlíčka. Jmenoval se Tonda a vždycky, když mu utekl, tak se procházel po návsi a děsil babičky.
  • @Velbloud: Hmmm, to mi připomíná, že táta kdysi říkal, že ho jednou potkali vlakem (jezdil takovým tím nákladním, co na každém druhém nádraží odpojí dva vagony, jiné připojí a jedou dál)... ale to už je dost blízko tomu navrhovanému tanku...
    Jinak přemnožení jsou, to je fakt, přesto je v lese (díkybohu) denně nepotkávám. :o)
    Ivo Jahelka o podobném případu má i moc pěknou písničku "... přesvědčen o vlastním umu, vsadil se v hospodě u flašky rumu, že klidně naučí lyžovat Vaška, stanovil si tím plán velmi smělý. Možná vám připadne to jako fraška, však Vašek byl divočák zdomácnělý..."
  • Je třeba brát to pozitivně, ne každému se poštěstí vidět před smrtí tolik koncentrované loštomilosti :-D
    image
    image
  • MonteKarstarkMonteKarstark The Sun of Winter
    No a nějaká Fialová jezdí do Afriky střílet lvi, místo toho, aby tady doma pomohla myslivcům odprásknout par divočáků. :wall:
  • Ideální by bylo nějak regulovat lány kukuřičných a řepkových polí, odstřel je časově i finančně náročný a prase je celkem těžké dostat, myslivce už mají očuchané a před hlaveň se jim naběhnout nechce :)
  • U nás myslivci touhle dobou pořádají slavnostní hon na divočáky. Poslední dva tři roky neviděli jediné prase, natož aby vystřelili. Den před tam divočáků bylo vždycky prokazatelně celé stádo. :-)
  • Vida, jaká chytrá stvoření. Vlastně škoda odstřelit. :D
  • @Aviv jojo, chytrá a přizpůsobivá.
  • Tak teď už jen chytit a vycvičit a nahradit nimi psi. :D
  • KrisaKrisa Co může zmoknout, může zmoknout.
    To bych úplně nedělala, byla jsem se sestřenkou a jejíma kamarádama podívat na divočáky, které jako malé zraněné zachránil příbuzný jedné z nich. Zrovna měli mladé, my jim tam nesli suché pečivo, lupení a jablka. Pan divočák s divočáčatama byli hodní, dali se krmit skoro z ruky, ale paní divočáková byla drsná, že jsme se báli být metr od žbrlení, jak do něj narážela.

    Taky nám ta holka, jejíž příbuzný je zachránil, vyprávěla děsivou historku (aspoň doufám, že historku a není to pravda), že ten pán měl tu bachyni doma, když byla mladší. Pán měl cukrovku a necítil prsty na nohou a ta bachyně mu je ožrala, brrrrrrrrr :onfire:
  • To můj kamarád jednou přivázal vlčáka na dlouhý řetěz na bramborovém poli, aby divočáky v noci plašil a nežrali mu brambory. Ten vlčák nebyl žádný beránek, ale pěkně vzteklá potvora. Když ho ráno našli, hned si uvědomili, jaká to byla nebetyčná blbost. Brambory jim sice zůstaly, ale vlčák od té doby odmítal opustit dvůr hájenky a když se začalo stmívat, zalezl tak hluboko do kotce, jak jen mohl a nevystrčil čumák.
  • @Dreamer: Budu AntiMartin a řeknu Menší, mnohem menší! Čím dál tím víc jsem přesvědčen o tom, že to co jsme viděli byli drobečci úplně těsně po porodu a že bachyně to otočila pryč ne proto, že nás bylo víc, ale proto, že byla po porodu zesláblá... Možná trochu fabuluju, ale situace "vo hubu" to byla...
  • KrisaKrisa Co může zmoknout, může zmoknout.
    @Velbloud Fuuu, to to dopadlo ještě dobře - bála jsem se číst dál, že tam najdu mrtvého vlčáka.
  • Velbloud napsal(a):

    To můj kamarád jednou přivázal vlčáka na dlouhý řetěz na bramborovém poli, aby divočáky v noci plašil a nežrali mu brambory. Ten vlčák nebyl žádný beránek, ale pěkně vzteklá potvora. Když ho ráno našli, hned si uvědomili, jaká to byla nebetyčná blbost. Brambory jim sice zůstaly, ale vlčák od té doby odmítal opustit dvůr hájenky a když se začalo stmívat, zalezl tak hluboko do kotce, jak jen mohl a nevystrčil čumák.

    to zní jako nápad člověka po lobotomii mozku :wall:
  • @Dreamer : Ona to zase taková šílenost není (jako všeobecně), opravdu blbý nápad to byl proto, že ho uvázali, takže když kanců bylo moc, tak nemohl utéct, ani se schovat. Kdybych volně parafrázoval jedno rčení, tak: "Mnoho sviní, vlčákova smrt".
    Můj druhý kamarád zase používá bulíky, kteří mu na dvoře vedou zákopovou válku s jezevci. :-)
  • Čo mu tie jazvece robia?
  • Krisa napsal(a):

    @Velbloud Fuuu, to to dopadlo ještě dobře - bála jsem se číst dál, že tam najdu mrtvého vlčáka.

    Já taky.
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.