Povídka č. 10 (18. kolo) - Ice & Fire

upraveno 11. března 2020 v Povídky
imagePovídka č. 10 (18. kolo) - Ice & Fire

CESTOU NA VÝCHOD Dveře toho malého barvířského krámku byste našli blízko hlavního přístavu v Tyroši. Často se otvíraly ještě před východem slunce, protože hodně lidí vstávalo kvůli zdejšímu podnebí velmi brzy a očekávalo totéž od jiných. S poledním horkem pak nastal klid. Další zákazníci … celý článek

Číst celý článek zde


Komentáře

  • Technická poznámka a omluva v závěru mi vzaly dětství. Já jsem totiž kult Lovce i šakala spolkla i s navijákem a kdyby mne mistr zpovědník nutil přiznat, že jsem to četla v Martinovi, i bez mučení bych přiznání podepsala.

    Svobodná města nejsou sice v tomto kole moc zastoupená, tento jejich zástupce je však velice důstojným protivníkem ostatních povídek, v nichž se to hemží (nejen) Targaryeny. Navzdory tomu, že Martin svůj svět má poměrně pevně ukotvený a svázaný událostmi, místopisem, charakterem postav a politickými dějinami, skýtá hodně možností pro vlastní příběhy a postavy, což je i tento případ. Mně se to líbilo moc, líbí se mi tyhle epizodní příběhy, které poškádlí a navnadí čtenáře. Takové povídky ve mně probouzejí hlad, takže já bych si klidně dala přídavek ve formě pokračování osudů hlavního hrdiny (a hrdinky). O bližším vysvětlení jeho původu a osobní historie nemluvě. A samozřejmě se navrch ráda dozvím mnohem víc o Svobodných městech, o kterých vlastně vím kulové :-).
  • No tak Martinovi napíšeme, aby tam Lovca a šakala šmahom pridal. Táto poviedka by si niečo také zaslúžila.
    Je to přítelské, lidské, nápadité a do jisté míry i dobrodružné. Lehce detektivní. Pôvabná krimi zápletka s ultimátom a súdnym jednaaním, Delia nás obšťastnila skvelými pozorovacími schopnosťami, Raynald vypátral, čo sa dalo a ešte aj vymyslel spôsob ako donútiť k svedectvu a nemať z toho opletačky.
    Taktiež prostredie je vykreslené skvelo - trh, jedlo, úprava vlasu, príroda, kmitanie mesta... Lžíce přimontované k desce s vydlabanými prohlubněmi k jezení a následné znechucení mi hodně připomněli jistou scénu z jedné knihy, akorát tam se nikdo neobtěžoval s mytím a bylo to daleko zaneřáděnější. Kulturní šok a spusob, jakým bylo upozorněno na ruzné druhy chleba, mě rozesmály (nalít polévku do placky, amen).
    Celkovo tí dvaja fungovali veľmi dobre. Bola v tom nenútenosť, pôsobili sympaticky, Raynaldova rodinná situácia a líčenie diania v Západozemí ma zaujali, Deliina vstriečnosť tiež bezva a info o farbách. Vôbec by mi neprekážalo prečítať si o nich viac, či už jeho zážitky s karavánou, alebo ich ďalšie stretnutie.
    A šťastné rozuzlenie tu bolo ako balzam.
  • Á, ten popis života v Tyroši, města a krajiny, to byla lahůdka, co se týče wordlbuildingu. Zbožňuju ten středomořský nádech. Velké plus dávám za příspěvek na téma Svobodná města - doufala jsem, že aspoň jedna povídka na tohle téma přiletí. A mám ráda tyhle menší příběhy s originálnimi postavami. Jestli je třeba s nimi napsat něco víc? No... nutné to není, tohle je naštěstí dost uzavřený příběh. Love story to taky není, mezi hlavními postavami jsou spíš hluboké sympatie. Je ale rozhodně možné napsat další povídku o tomhle nepravděpodobném hrdinovi.
  • Krásně barvité popisy! Člověk úplně cítil mořský vánek, slunce na kůži a vůně na trhu... I příběh se mi moc líbil. Jednoduchá, ale fungující zápletka. Vše nadávkované tak akorát :-)
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.