Povídka č. 10 (18. kolo) - Ice & Fire

upraveno 11. března v Povídky
imagePovídka č. 10 (18. kolo) - Ice & Fire

CESTOU NA VÝCHOD Dveře toho malého barvířského krámku byste našli blízko hlavního přístavu v Tyroši. Často se otvíraly ještě před východem slunce, protože hodně lidí vstávalo kvůli zdejšímu podnebí velmi brzy a očekávalo totéž od jiných. S poledním horkem pak nastal klid. Další zákazníci … celý článek

Číst celý článek zde


Komentáře

  • Technická poznámka a omluva v závěru mi vzaly dětství. Já jsem totiž kult Lovce i šakala spolkla i s navijákem a kdyby mne mistr zpovědník nutil přiznat, že jsem to četla v Martinovi, i bez mučení bych přiznání podepsala.

    Svobodná města nejsou sice v tomto kole moc zastoupená, tento jejich zástupce je však velice důstojným protivníkem ostatních povídek, v nichž se to hemží (nejen) Targaryeny. Navzdory tomu, že Martin svůj svět má poměrně pevně ukotvený a svázaný událostmi, místopisem, charakterem postav a politickými dějinami, skýtá hodně možností pro vlastní příběhy a postavy, což je i tento případ. Mně se to líbilo moc, líbí se mi tyhle epizodní příběhy, které poškádlí a navnadí čtenáře. Takové povídky ve mně probouzejí hlad, takže já bych si klidně dala přídavek ve formě pokračování osudů hlavního hrdiny (a hrdinky). O bližším vysvětlení jeho původu a osobní historie nemluvě. A samozřejmě se navrch ráda dozvím mnohem víc o Svobodných městech, o kterých vlastně vím kulové :-).
  • No tak Martinovi napíšeme, aby tam Lovca a šakala šmahom pridal. Táto poviedka by si niečo také zaslúžila.
    Je to přítelské, lidské, nápadité a do jisté míry i dobrodružné. Lehce detektivní. Pôvabná krimi zápletka s ultimátom a súdnym jednaaním, Delia nás obšťastnila skvelými pozorovacími schopnosťami, Raynald vypátral, čo sa dalo a ešte aj vymyslel spôsob ako donútiť k svedectvu a nemať z toho opletačky.
    Taktiež prostredie je vykreslené skvelo - trh, jedlo, úprava vlasu, príroda, kmitanie mesta... Lžíce přimontované k desce s vydlabanými prohlubněmi k jezení a následné znechucení mi hodně připomněli jistou scénu z jedné knihy, akorát tam se nikdo neobtěžoval s mytím a bylo to daleko zaneřáděnější. Kulturní šok a spusob, jakým bylo upozorněno na ruzné druhy chleba, mě rozesmály (nalít polévku do placky, amen).
    Celkovo tí dvaja fungovali veľmi dobre. Bola v tom nenútenosť, pôsobili sympaticky, Raynaldova rodinná situácia a líčenie diania v Západozemí ma zaujali, Deliina vstriečnosť tiež bezva a info o farbách. Vôbec by mi neprekážalo prečítať si o nich viac, či už jeho zážitky s karavánou, alebo ich ďalšie stretnutie.
    A šťastné rozuzlenie tu bolo ako balzam.
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.