A hele, kousek rytířské romantiky. Sice to naposled vypadalo, že Jaime po té patálii se sestrou a se snahou dostát přísahám líp, na nic se žádnou ženou nepomýšlí, takže tenhle vývoj je překvapivý a ešte sa s ním zžívam, ale je to kúzelné. Takový krátký únik před bouří venku v malinkém světě, kde je jen zasněžený hrad a hodná dívka puvodu, jež mě fakt potěšil. Epizoda s vodou ze studny se moc povedla a opravdu hodně se mi líbíli jeho sny. Napsáno příjemně, nežně.
Krásná komorní povídka jen o dvou postavách. Celý příběh funguje jako hřejivá bublina štěstí, která se zmítá v okolní bouři. Děj a romantická zápletka má sice klasický koncept, ale je velmi dobře napsaná (až na pár chybek a překlepů). Zvláště pak musím ocenit snové pasáže které jsou vážně skvělé. Navíc povídka je o Jaimím, což je můj oblíbenec, takže jsem rád že i jeho potkal kousek štěstí. ;-)
Už mám opravdu hodně děravou paměť, protože si nejsem ale vůbec jistá tím, zda si časově povídku zasazuji dobře, a zda jsem dobře rozklíčovala Amantin původ. Ale bylo to moc hezké a romantické čtení. Jaime jako postava prošel vývojem nejen v knihách, ale i mých očích, tohle Martin prostě umí, takže příběh pro mne byl pohlazením, byť mé (slábnoucí) znalosti knih napovídají, že happy end se konat nebude. Užívala jsem si jednotlivé dialogy a postřeh, že Jaimeho ve snech pronásledují hlavně ženy, byl hodně dobrý!
Komentáře
Navíc povídka je o Jaimím, což je můj oblíbenec, takže jsem rád že i jeho potkal kousek štěstí. ;-)