Povídka č. 11 (17. kolo) - Ice & Fire

upraveno 23. srpna v Povídky
imagePovídka č. 11 (17. kolo) - Ice & Fire

I. Vysílený se prodíral hustými keři, jejichž drny mu rozedíraly kůži do krve. Ty však nevnímal kvůli sečné ráně na boku, ze které mu tekla krev proudem. Nohy se mu pletly, ale věděl, že nesmí zastavit. Slyšel je. Jejich kroky … celý článek

Číst celý článek zde


Komentáře

  • A hele, kousek rytířské romantiky. Sice to naposled vypadalo, že Jaime po té patálii se sestrou a se snahou dostát přísahám líp, na nic se žádnou ženou nepomýšlí, takže tenhle vývoj je překvapivý a ešte sa s ním zžívam, ale je to kúzelné. Takový krátký únik před bouří venku v malinkém světě, kde je jen zasněžený hrad a hodná dívka puvodu, jež mě fakt potěšil. Epizoda s vodou ze studny se moc povedla a opravdu hodně se mi líbíli jeho sny. Napsáno příjemně, nežně.
  • Krásná komorní povídka jen o dvou postavách. Celý příběh funguje jako hřejivá bublina štěstí, která se zmítá v okolní bouři. Děj a romantická zápletka má sice klasický koncept, ale je velmi dobře napsaná (až na pár chybek a překlepů). Zvláště pak musím ocenit snové pasáže které jsou vážně skvělé.
    Navíc povídka je o Jaimím, což je můj oblíbenec, takže jsem rád že i jeho potkal kousek štěstí. ;-)
  • Už mám opravdu hodně děravou paměť, protože si nejsem ale vůbec jistá tím, zda si časově povídku zasazuji dobře, a zda jsem dobře rozklíčovala Amantin původ. Ale bylo to moc hezké a romantické čtení. Jaime jako postava prošel vývojem nejen v knihách, ale i mých očích, tohle Martin prostě umí, takže příběh pro mne byl pohlazením, byť mé (slábnoucí) znalosti knih napovídají, že happy end se konat nebude. Užívala jsem si jednotlivé dialogy a postřeh, že Jaimeho ve snech pronásledují hlavně ženy, byl hodně dobrý!
  • Děkuju za krásné komentáře :-)
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.