To se četlo úplně samo. Prekrásny spôsob rozprávania a popis regiónu. Malo to tú správnu atmosféru. Príbeh zo života pestúnky dojal. Chvíli jsem sdílela Erlonovo závěrečné rozpoložení.
Uh, tohle bodlo do přesného místa. Jeden z takových těch západozemských špinavých krutých příběhů o neurozených. Zároveň je inspirovaný námořnickými legendami. Palec nahoru, na omezeném prostoru tu byla vykreslená působivá atmosféra.
Smekám před bohatostí autorovy fantazie a lehkostí vyprávění. Téma "západozemské legendy" tady padlo na velmi úrodnou půdu. Jako čtenáři mi byla sympatická i přiměřená délka a hlavně "čistota" příběhu, tedy bez zbytečných odboček či zdlouhavých popisů, díky čemuž příběh krásně a přirozeně plynul. Jedinou výtku mám opět k tomu, že se autor už na začátku odhalil :-D Já mám ráda trochu tajemství :-)
Vážně moc hezky napsaná povídka. Je vidět, že autor má obrovskou fantazii, ale i schopnost zacházet se slovy a tvořit jimi úžasné příběhy. Konec povídky byl pro mne nečekaný, ale i hořce drsný. Navíc musím pochválit autora za jeho líčení i vytváření tajemství. Ta možnost nechat na čtenáři, aby si vybral jestli čte příběh o tajemných plíživých stvůrách, či jen o lidských chybách. O zoufalých rozhodnutích zaviněných strachem, předsudky a lidskou hloupostí...
Chůvy bývají vždy staré a svým svěřencům vyprávějí regionální zkazky a příběhy, jak se patří. Líbí se mi i úvod a citování "neexistující" literatury a pramenů, to vždy dodá příběhu na důvěryhodnosti. Jedinou výtku mám jen v úvodu (nikoli "mé studia", ale "má studia") a k členění odstavců - vyprávění chůvy (kurzívou) s přítomností posluchače (normálním písmem) je místy spojeno, tvoří velký celek a namáhavěji se čte. Ovšem tyto drobnosti obsah plně vynahrazuje a čvachtavci, byť mají takové nevinné libozvučné jméno, vůbec nejsou úsměvní. (BTW: Jak lze na roztrhaném psovi poznat, že zuby útočníka byly zelené?)
Tady bych především vytkla zdlouhavý začátek, kde jsou asi tři expozice. Pak už to krásně odsýpá, vyprávění je jednoduché, děj přehledný, pointa vynikající.
Pěkná povídka, jak již padlo výše, oceňuji hlavně autorovu fantazii a nápad. Bylo to čtivé a dlouhé tak akorát. Vytknul bych snad akorát přebývající čárky v některých větách (hlavně na začátku), působilo to na mě docela rušivě.
Komentáře
Konec povídky byl pro mne nečekaný, ale i hořce drsný. Navíc musím pochválit autora za jeho líčení i vytváření tajemství. Ta možnost nechat na čtenáři, aby si vybral jestli čte příběh o tajemných plíživých stvůrách, či jen o lidských chybách. O zoufalých rozhodnutích zaviněných strachem, předsudky a lidskou hloupostí...
(BTW: Jak lze na roztrhaném psovi poznat, že zuby útočníka byly zelené?)