Povídka č. 10 (16. kolo) - Ice & Fire

upraveno 10. prosince 2018 v Povídky
imagePovídka č. 10 (16. kolo) - Ice & Fire

Stará chůva si pamatuje od Thomase de Biealau Tebe taky sežerou, hochu. Sežerou tě syrovýho. Dick Crabb – Hostina pro vrány   Tento příběh vychází z legend, které jsem vyslechl od mého otce a on od své chůvy. Je doplněn mými … celý článek

Číst celý článek zde


Komentáře

  • To se četlo úplně samo. Prekrásny spôsob rozprávania a popis regiónu. Malo to tú správnu atmosféru. Príbeh zo života pestúnky dojal. Chvíli jsem sdílela Erlonovo závěrečné rozpoložení.
  • Uh, tohle bodlo do přesného místa. Jeden z takových těch západozemských špinavých krutých příběhů o neurozených. Zároveň je inspirovaný námořnickými legendami. Palec nahoru, na omezeném prostoru tu byla vykreslená působivá atmosféra.
  • Smekám před bohatostí autorovy fantazie a lehkostí vyprávění. Téma "západozemské legendy" tady padlo na velmi úrodnou půdu. Jako čtenáři mi byla sympatická i přiměřená délka a hlavně "čistota" příběhu, tedy bez zbytečných odboček či zdlouhavých popisů, díky čemuž příběh krásně a přirozeně plynul. Jedinou výtku mám opět k tomu, že se autor už na začátku odhalil :-D Já mám ráda trochu tajemství :-)
  • Tak trochu Vodník od Erbena. Temné povídky tohoto kola jsou mým šálkem kávy. Tato patří mezi mé favority.
  • Vážně moc hezky napsaná povídka. Je vidět, že autor má obrovskou fantazii, ale i schopnost zacházet se slovy a tvořit jimi úžasné příběhy.
    Konec povídky byl pro mne nečekaný, ale i hořce drsný. Navíc musím pochválit autora za jeho líčení i vytváření tajemství. Ta možnost nechat na čtenáři, aby si vybral jestli čte příběh o tajemných plíživých stvůrách, či jen o lidských chybách. O zoufalých rozhodnutích zaviněných strachem, předsudky a lidskou hloupostí...
  • Chůvy bývají vždy staré a svým svěřencům vyprávějí regionální zkazky a příběhy, jak se patří. Líbí se mi i úvod a citování "neexistující" literatury a pramenů, to vždy dodá příběhu na důvěryhodnosti. Jedinou výtku mám jen v úvodu (nikoli "mé studia", ale "má studia") a k členění odstavců - vyprávění chůvy (kurzívou) s přítomností posluchače (normálním písmem) je místy spojeno, tvoří velký celek a namáhavěji se čte. Ovšem tyto drobnosti obsah plně vynahrazuje a čvachtavci, byť mají takové nevinné libozvučné jméno, vůbec nejsou úsměvní.
    (BTW: Jak lze na roztrhaném psovi poznat, že zuby útočníka byly zelené?)
  • AvivAviv
    upraveno 8. února 2019
    Je ako krokodíly a nejaký ten zub tam nechal. :D
  • Tady bych především vytkla zdlouhavý začátek, kde jsou asi tři expozice. Pak už to krásně odsýpá, vyprávění je jednoduché, děj přehledný, pointa vynikající.
  • RiokaiRiokai "Mrtví jsou mrtví."
    Pěkná povídka, jak již padlo výše, oceňuji hlavně autorovu fantazii a nápad. Bylo to čtivé a dlouhé tak akorát. Vytknul bych snad akorát přebývající čárky v některých větách (hlavně na začátku), působilo to na mě docela rušivě.
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.