Nemůžu říct, že by se mi vyloženě nelíbil, ale byl to pro mě prostě tak lepší průměr. A to vyhrává ve všemožnejch žebříčcích jako film roku, desetiletí... V porovnání s tim třeba takový Veřejní nepřátelé moc nezabrali a já je považuju za výbornou gangsterku.
Chmur: Vždyť já také nikde nikomu nevyčítám, že se mu to líbí, to by mě ani nenapadlo. A i já jsem přiznal, že svoje světlé stránky to má (či spíš zpočátku mělo - ze čtvrtýho a pátýho dílu už jsem si dokázal užít vpodstatě akorát tu bitvu). Ten hlavní rozdíl je pro mě asi v tom, jak autor pojme smrt postavy, třeba ani ne moc důležité, nebo někoho úplně bezvýznamného. U Martina vždycky cejtim jistej lidskej rozměr, smutek, účast. I u Eriksona (ovšem zatim jsem čet jen první díl) mi přijde, že nezabije (byť pouze na stránkách knihy) někoho jen tak, chladně, zplezíru. Zato Zaklínač je vedlejšího cannon fodderu plnej, že to prosakuje deskama.
Já bych eště dodal Vilgefortze (už si nepamatuju jak se to přesně píše). Zatímco nejdřív vypadal jako takovej zajímavej temnej mág, na konci z něj byl naprosto béčkovej jednorozměrnej záporák.
Tak u ságy byly věci co mě vadili, to cestování dimenzemi, pasáže s králem elfů. Pokud jde o mesmrtlnost hrdinů myslím že v boji v hradu jich zemře dost, Regis co si pamatuju v ději byl delší dobu. Mě se dost líbil svět - elfové podání jako takový Indiáni vedoucí partyzanskou válku proti silnějšímu nepříteli, trpslíci co dávají Geraltovi meč s tím, že oni do války nejdou a u piva jim udělá dobře když si vzpomenou, že je v dobrých rukách. Z postav mě zaujal Dijstra (nebo jak se jmenoval) Husitská trilogiem pro mě měla kouzlo i v tom, že se část děje odehrává u nás a vystupují tam slavné postavy. Jen mě přišlo že už to trochu přehnal se špionama a rozvědkama.
O oblíbenosti povídek Sapkowského vypovídá i to, že se že se jím někteří dost inspirují ( skoro bych řekl kopírují) Četl jste někdo Zaklínačku Lotu ? To je myslím taková horší erotičtější variace na zaklínačský téma. Skoro jsem si říkal jestli je možný takhle vykrádat postavu jinýho spisovatele.
No tak to si dovolím nesouhlasit. Sapkowski se podle mého názoru nevyrovná Martinovi v ničem. Nepřijde mi nijak zvlášť jazykově nadaný, a co se struktury týká, jeho knihy mi připadají jako nahodilý sled výkřiků, v lepším případě epizod. Sem tam zajímavý nápad, charaktery nic závratného. Teď se prokousávám Narrenturmem, dočtu to, ale nijak nadšen. Martin je prostě jiná liga. Ne, jinaj sport :)
Já jsem do té Sapkowského knihy (té na "N") jen kdysi dávno nahlédl v knihkupectví, ale už v úvodu mě vyděsilo to přílišné množství tělesných otvorů tam zmiňovaných, takže jsem usoudil, že tento typ literatury není pro mne. :-)
Mně to sice přímo nevadilo, ale byly chvíle, hlavně u výjevů z Tyrionova intimního života, kdy jsem proklínal svoji představivost. :-D Jakoby nestačilo prostě jen napsat, že spolu š*****, ale popisovat tam velikosti a tvar penisu, množství ejakulátu na něčím břiše etc., do takových podrobností zacházet nemusel. Abych to shrnul, sex v Písni mi nevadí, ale některé detaily jsem číst nemusel. ;-)
Jenže u Sapkowskiho to beru, ságu jsem četl několikrát, prominul jsem mu i jeho zvrácené názory které se do ságy snažil propasírovat. Ale u "Mistra" to prostě nepřekousnu :-)
Komentáře