@Michelle Zkrátka tam podobný roztomilý medvídek na konci očívá ne zrovna s hravými úmysly... Jinak A. I. taky nijak obzvlášť nežeru. Jednou se dalo, toť vše.
@Dreamer A.I. Som videla raz na Silvestra a strasne som bulila. Ten film vo mne vyvolal taku naladu ( ale uz som bola nacata ), ze som v navale emocii urobila zivotne rozhodnutie, ale nelutujem :)
@Hildegarda zajímavé :) já to viděla, když jsem zrovna byla u babičky = mohla jsem čumět na televizi klidně až do rána :twisted: pamatuju si, že to dávali strašně pozdě a já měla takovou divnou náladu a od té doby, co matka vykopla dítě v lese, jsem s přestávkami bulela. No vlastně většina traumatických filmových zážitků (Šestý smysl, Mlčení jehňátek, Vetřelec...) pochází z dob, kdy mě "hlídala" babička a já se mohla s dědou dlouho do noci dívat na televizi =D
@flanker.27 Jo, normální lidské trable dojmou, ale aby člověku tekly snople, na to musí být film prvoplánově zaměřen. :-) Nejhorší je, když je film blbý, hrdinové se chovají jako kreténi a člověk se jim směje, místo aby ho dojali k pláči.
@flanker.27 Vo filmoch su emocie obnazene az na kost. Vsetko je tam ukazane doslova ako pre blbcov, takze placu aj celkom neempaticky jedinci. Ale nechapem, o akych nerealnych situaciach rozpravas. Bambi strati mamu, Gandalf zivot - vsetko su to situacie, ktore su zo zivota, takze sa s nimi clovek moze stotoznit, hoci sa odohravaju vo fantasy svete ci v risi zvierat. Stale je to o tom istom.
@flanker.27 No z mojho zivota poznam smrt, strach, bolest, uzkost a stratu. Pre mna su dolezite emocie a nie to, ci su prezentovane polobohom alebo jezkom. Ty si asi nemal rad rozpravky, co? ;)
@Hildegarda O voze a kozách. Na to, abych s někým soucítil, nemusí to být hrdina/nka boje s asteroidy nebo steroidy. Když Bruš Viliž umře v Armageddonu, je to celý příliš absurdní, než aby to pro mě emocionálně něco znamenalo. Smrt - jistě, ale za jakých okolností. Když někdo o někoho přijde, je to dost děsný samo o sobě a nepotřebuje to vyšperkovat (už vůbec ne patetickejma kecama). Naopak, čím blíž se to blíží životu jakej je, tím víc pochopení a empatie pro to mám. A to platí bez ohledu na žánr.
@flanker.27 No ved otom som pisala. Ty to beries viac rozumo - vyberies si, s kym sucitis a s kym nie. Racionalne. Vacsina sa necha unasat citmi a nerozmyslaju nad tym, ze to umierajuce stvorenie ma 2 hlavy. Kazdy sme iny. Aj ked pochybujem, ze niekedy nesucitis so svojim psom, ked caka na teba a ty si v zapche ;). Dnes hotova sodoma gomora. Lutujem vsetkych, co su na cestach.
Právě jsem viděla poslední Twilight - to bylo tak strašně blbý, že už to snad ani nebylo možný. Celou dobu jsem si říkala, jestli ti herci při hraní věděli, že to je tak blbý. A ještě to bylo celý tak strašně úchylný (lama a malý dítě - wtf). Jediné plus byla scéna, kdy Dakota Fanning hodila dítě do ohně a ono bouchlo (tu jsme si zopakovaly, než jsme pokračovaly dál) :D
@flanker.27 Tam nebylo v pořádku NIC! Bylo to fakt hrozný. A ještě ke všemu z krásných lidí udělali odporné slizouny - nikdy dřív jsem si nevšimla, že by byl Patyzón tak hnusnej (normálně mi přijde celkem pohledný).
Komentáře
Jinak A. I. taky nijak obzvlášť nežeru. Jednou se dalo, toť vše.
No vlastně většina traumatických filmových zážitků (Šestý smysl, Mlčení jehňátek, Vetřelec...) pochází z dob, kdy mě "hlídala" babička a já se mohla s dědou dlouho do noci dívat na televizi =D
Nejhorší je, když je film blbý, hrdinové se chovají jako kreténi a člověk se jim směje, místo aby ho dojali k pláči.
1. je starý
2. obětoval se pro vyšší dobro
3. postavy nebrečely nad jeho hrobem
Terabithia, Milion dolar baby - tam ty smrti byly tragické, zbytečné. Brečela jsem jak želva. :-)
Na to, abych s někým soucítil, nemusí to být hrdina/nka boje s asteroidy nebo steroidy. Když Bruš Viliž umře v Armageddonu, je to celý příliš absurdní, než aby to pro mě emocionálně něco znamenalo. Smrt - jistě, ale za jakých okolností. Když někdo o někoho přijde, je to dost děsný samo o sobě a nepotřebuje to vyšperkovat (už vůbec ne patetickejma kecama). Naopak, čím blíž se to blíží životu jakej je, tím víc pochopení a empatie pro to mám. A to platí bez ohledu na žánr.
Jediné plus byla scéna, kdy Dakota Fanning hodila dítě do ohně a ono bouchlo (tu jsme si zopakovaly, než jsme pokračovaly dál) :D