Tato sa mi paci asi od slecny autorky najviac. Nasla postavu, ktora jej sedi a vie sa s nou tak lahsie stotoznit. Preto to tentokrat neposobi ani trochu nerealisticky. Tysu si predstavujem presne takuto - mladu, milu, trosku naivnu a ladkyplnu. fnuk :'-(
Čtvrtá Tyša. Jedna v Meereenu, kde šťastně potká Tyriona, jedna v hospodě, kde potká Ohaře (+Reknalfa), jednu Tyrion najde s rodinou a jedna dopadne takto. Napsané je to rozhodně dost sugestivně.
@Hildegarda Ten z osmičky byl nejvíc ze života. Tyša v Meereenu, tam mi vadí syndrom, že všechny vedlejší postavy musí umřít/utéct/nebýt dost dobré oproti té pravé lásce. Nebyl to samozřejmě takový extrém jako jinde, třeba v Přátelích jak čeká člověk deset sezon aby se Ros a Rachel dali dohromady to je na zastřelení scénáristů za ranního rozbřesku před nastoupenou jednotkou. Nebo jak v Saturninovi popisuje teta Kateřina příběh květinky Marty - oba "hrdinové" se museli oženit, ovdovět, znovu oženit, přesvědčit o falešnosti světa a tak dále, aby se nakonec po mnoha letech mohli konečně vzít do náruče, když stačilo si něco někde v klidu vříct a byl pokoj. Sice okolo nich je mrtvol vedlejších postav jak u Verdunu, ale ti hlavní se sejdou :) No a to nemám rád.
@flanker.27 Tak ale teta Katerina len chcela napisat svoju vysnivanu autobiografiu. Teda autobiografiu, ktoru chcela v skryte duse povazovat za svoju. To sme my zeny, mame radi vela prekazok, ked je na konci happy end. Teda v zadnom pripade tym nenaznacujem ani len lahku podobnost k tete Katarine. Ale Milous by este mohol mat nadej :)
@Hildegarda Chceš říct, že ta povídka (tuším č. 4) je něčí vysněná autobiografie? Hmm, zajímavý úhel pohledu =D Tedy aby mi bylo správně rozuměno: nemám nic proti dobrým koncům, naopak. Jen si tan nějak myslím, že by dotyčné postavy nemusely nejdřív čtyřikrát ovdovět a pětkrát rozpoznat, že své city nasměrtovaly nesprávně, když ají pořád vedle sebe toho, koho v skrytu duše milují, ale vinou hrozného omylu si nejsou schopni vysvětlit něco co se dá vyřešit třemi větami.
Tomu říkám deka. Čtení této povídky mě bolelo. Ta naprostá bezvýchodnost, bezmocnost a nespravedlnost mě drtila - ale ještě hůř mi bylo z té smířenosti na konci, z toho, že ho i přesto, čeho se dopustil, nepřestala milovat. Brr. Svět je zlé, odporné a šílené místo a všichni chlapi by měli přijít do pekla. Krása a nevinnost nepřežije, lež, násilí, hnus a Tywin slaví triumf. Není úniku. Skládám poklonu autorovi/autorce a odcházím si do ústraní podřezat žíly. ;-)
Ale přátelé, život je krásný a plný možností, není kam spěchat. :-) Pravda, po této povídce jsem si taky připadala kapku emo - nenávidím své blízké a chci se zabít - ale to po chvíli vyprchalo. Pro mě to bylo teda dost důstojné zakončení soutěže a asi nejlepší z Tyší ;-)
Nejspíš takhle to bylo doopravdy (kromě té lásky na první pohled). GRRM není moc na milostné trojúhelníky (Tyrion + Tyša + Penny), tolik oblíbené v seriálech. Bylo mi líto těch dvanáctiletých dětí a věřím, že by nezkušený Tyrion nepoznal rozdíl mezi znásilňováním a kurvením. Přesto jsem mu při čtení nadávala do debilů. :-)
PS: Jestli se chcete zabíjet z této povídky, tak nečtěte Rok Kohouta. :twisted:
Komentáře
Tedy aby mi bylo správně rozuměno: nemám nic proti dobrým koncům, naopak. Jen si tan nějak myslím, že by dotyčné postavy nemusely nejdřív čtyřikrát ovdovět a pětkrát rozpoznat, že své city nasměrtovaly nesprávně, když ají pořád vedle sebe toho, koho v skrytu duše milují, ale vinou hrozného omylu si nejsou schopni vysvětlit něco co se dá vyřešit třemi větami.
Ale preto su vlastne telenovely medzi zenami take popularne. Chapem, ze ako muz vlastne nic nechapes :)
Čtení této povídky mě bolelo. Ta naprostá bezvýchodnost, bezmocnost a nespravedlnost mě drtila - ale ještě hůř mi bylo z té smířenosti na konci, z toho, že ho i přesto, čeho se dopustil, nepřestala milovat. Brr.
Svět je zlé, odporné a šílené místo a všichni chlapi by měli přijít do pekla. Krása a nevinnost nepřežije, lež, násilí, hnus a Tywin slaví triumf. Není úniku.
Skládám poklonu autorovi/autorce a odcházím si do ústraní podřezat žíly. ;-)
Pravda, po této povídce jsem si taky připadala kapku emo - nenávidím své blízké a chci se zabít - ale to po chvíli vyprchalo. Pro mě to bylo teda dost důstojné zakončení soutěže a asi nejlepší z Tyší ;-)
Bylo mi líto těch dvanáctiletých dětí a věřím, že by nezkušený Tyrion nepoznal rozdíl mezi znásilňováním a kurvením. Přesto jsem mu při čtení nadávala do debilů. :-)
PS: Jestli se chcete zabíjet z této povídky, tak nečtěte Rok Kohouta. :twisted: