Souboj knižních a seriálových verzí postav
Hra pro ty, které baví neúnavné debaty o postavách v Písni (a v seriálu). Pokusím se každý den (obden, každý třetí den :)) vyhlásit jednu postavu z Písně, která se už objevila i v seriálu. Každý má právo uvést po jednom (relativním) kladu a (relativním) záporu jak u knižní, tak seriálové verze. Na konci dne se pokusím vyhlásit, která z obou verzí u nás zvítězila.
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
Knižní verze:
Klad: Kapitoly kolem něj (hlavně tah na Zimohrad) jsou skvělé. Má dobré nápady.
Zápor: Hodně zaslepený, víc "kamenného srdce" (asi tím, že nevidíme ty "pohledy", které hází a taky ho nevidíme v soukromí.
HBO verze:
Klad: Je super sexy! A víc "lidský" (emocionální) než knižní.
Zápor: "Spí s Melisandrou, aby měl bastarda, přičemž jiného bastarda chce sesadit z trůnu - WTF!" - naprostý souhlas
klad: na jeho slovo se dá spolehnout
zápor: nikdo ho nemá rád a čtenář chápe, proč. I když chápe principy, klidně nabízí Jonovi Zimohrad a ponouká ho ke zradě.
HBO:
klad - zase dobře zvolený představitel. Líbí se mi jeho suchý hlas, který se hodí k jeho suché povaze
zápor - sex s Melisandrou je to samé, co Talisa. Aby běžní diváci pochopili, proč jsou ti dva spojenci.
Uhm, tak u seriálového Stannise, který nemá železný charakter knižního Stannise, si tohle neodporuje. Stannis si nárokuje trůn oproti bastardovi, který nemá s jeho bratrem - předchozím králem nic společného. Tečka. Jestli má či hodlá mít sám bastardy nebo ne, to nikoho v tu chvíli nemusí zajímat. Podivné tam bylo jen prohlášení Melisandry, že to bude jeho dědic. V tomhle si to odporovalo se zvyklostmi jak Západozemskými (pomiňme Ageona Hanebného), tak s těmi našimi reálnými.
Seriálový Stannis mi připomíná Richarda III. ještě víc, než ten knižní. Věrný spolubojovník a poddaný, odměněný tituly i posty (které ho ovšem odstrčily mimo hlavní dění) a který po smrti svého bratra prohlásil jeho dědice za bastardy a sám se prohlásil králem.
Moc nevím, proč by ho člověk měl mít rád, nějak mi k tomu Martin nedal důvod.
Seriálový stannis se mi líbí trošku víc než ten knižní, protože kvůli jejich přátelským čajovým dýchánkům s Melisandrou mi přijde jako člověk a ne jako robot.
Jo, už vím, co jsem prve chtěla napsat - hrozně mi asociuje pana Skrka z Harryho Pottera, takže jsem si ho představovala o dost staršího (a Roberta zase mladšího). Moc to nedává smysl, ale je to tak.
Knižní Stannis působí věrohodněji, jedná plně v souladu se svými postoji a v zásadních chvílích krásně balancuje nad propastí - díky Davosovi zatím úspěšně. V seriálu z něj na bojišti udělali téměř berserkera. Tyhle přidané emoce jsou podle mě postavě spíš na škodu.
Nevada: Jo, chápu, že seriálový Stannis tak železné zásady nemá, ale je to pro mě prostě zápor, ale ty jeho zásady jsou jedna z mála věci, co jsou mi na něm sympatické. Další důkaz, jak se seriál snaží všechny postavy házet na stejnou úroveň.
Seriál
Zápor: scénář jí neustále předepisuje křičet věty typu, získám co je mé ohněm a krví, nebo kde jsou mí draci...vypadá pak trochu jako klasický zástupce řady svých šílených předků. Zvláště vstup do Quarthu byl dost přitažený za vlasy. Ostatně dále celá linka s ukradením draků a tak.
Klad: pěkně se na ní kouká, i když je to blbost, jsem ráda, že jí zůstaly vlasy.
Kniha
Zápor: poslala pryč Joraha!!! (dobře, to udělá i v seriálu, ale ještě k tomu nedošlo, takže kdybych měla vybrat...tak si nějak nic nevybavuji z prvních dvou knih)
Klad: jeví se jako milá dívka, která má starost o svůj lid a také mnoho ideálů. Bohužel se musí naučit, že vládnutí není jen o ideálech, ale spíše je to o pragmatičnosti a život (Martin) jí v tom uděluje tvrdé lekce.