Povídka č. 8 (17. kolo) - Ice & Fire
Povídka č. 8 (17. kolo) - Ice & Fire
Zlomený muž Jeho tělo bylo jako brnění z masa a kostí, skrývající před světem křehké mužské srdce. Pod tím vším byste ho rozhodně nehledali. A přesto tam bylo. Velké a zlomené, citlivé a bolavé. Kéž by měl v ruce nůž, aby … celý článek
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
A já krapet zmatená, ale to je dobře. Zajímavý stařík, něco mi říká, že o pár desetiletí bude Lutz hledat někoho, komu by mohl vzít srdce on a tak dokolečka a kdo tedy vzal to první srdce a proč... Příběh měl jisté kouzlo a romantické oblouznění rytíře z narace přímo čišelo.
Navíc autor má úžasný styl a jeho příběh je skvěle napsaný. Jako například: "Jsme jen muži v pevné zbroji s křehkými srdci." Tento citát si prostě musím zapamatovat.
Konec příběhu je vážně nečekaný, trochu mi připomínal pohádky od Oscara Wilda. Tragicky smutný v lidské nespokojenosti a naivitě, že naše splněná přání nemusí být vždy tím nejlepším...
- chybějící čárky u oslovení i na jiných místech
- "Usadila se a roztla. Roztla a bolela." - Rostla?
- "Zaujmul jsem své místo u dveří a ona to své v křesle." - Zaujal
- nadbytečné mezery za uvozovkami přímé řeči
- "Budiš!" - "Budiž!"
Je tomu už hodně dlouho, co jsem četla Martina, v některých knihách mám velké mezery, a tak nemohu kvalifikovaně posoudit, v jakém konkrétním časovém období se příběh odehrává. Lutzova minulost probouzí mou zvědavost, a samozřejmě i jeho budoucnost, bude-li obsahem pokračování. A ten tajemný stařec... v průběhu čtení ve mně příběh vyvolal hodně dohadů, skoro bych byla ráda, aby mne nechal takhle rozdrážděnou a v očekávání :-).
Baron to napsal moc hezky!