Povídka č. 3 (16. kolo) - Ice & Fire

upraveno 10. prosince v Povídky
imagePovídka č. 3 (16. kolo) - Ice & Fire

Noc je temná a plná hrůz…   Stál na skalnatém vršku s dobrým rozhledem do údolí před sebou. Vál jemný, ale zato kousavě ledový vítr dálného severu, přestože se na severu ani náhodou nenacházel. Ve skutečnosti se spíše blížil k vodám Zeleného … celý článek

Číst celý článek zde


Komentáře

  • Aneb "Ty nevíš nic..." je Starkovské dědictví a proto to chudáčku Jonovi, jež jedinž straší na severu, pořád opakují. :D
    Ochutnávka PTSD jak očima hrdina, tak očima sidekicka zvenku se mi líbila a hromské "Ne!" vstříc vánici po slabší chvilce ve mně vyvolalo dojem takového primordial výkříku lidstva jako takového, když se zuby a nechty rve se světem o přežití a o rozvoj. Neotesaně a neosvíceně ale sveřepě a svět alespoň na chvíli v dorážení strne, neboť tohle je Lidský Mýtus. V takovém duchu byli i poslední odstavce a závěrečná věta je snad nejlepší možná. Tahle bitva a všechny ostatní, alespoň pro mně. Bonusové body za vznik nápadu se Zdí.
  • Na tak krátkém prostoru se toho stalo neuvěřitelně moc. A kupodivu tím ani nemyslím děj, jednalo se jenom o pár scén. Jsem ráda, že se někdo zase jednou vrátil k mytologickému základu Písně. A trochu jsem se bála, že tahle krátká povídka bude působit jako prolog k delšímu příběhu, ale klobouk dolů, funguje dobře sama o sobě.
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.