O tom nemluvím. Nejde o to, že to není dovysvětlený se "stvořitelema" apod. To by nebyl ten největší problém. Ten je skutečně v tom, že se všichni chovají jako pitomci. Takhle že by měla bejt (ne)organizovaná výprava, která možná kontaktuje cizí inteligenci? "Biolog", kterej když vidí cizí formu života, neumí nic lepšího než říct pocem malá? Kapitán, kterej se prakticky nestará, co se děje na lodi? Naprosto nulová bezpečnost, na nikom není vidět žádná odbornost, nikdo nepostupuje aspoň podle základní logiky. To je problém toho filmu.
flanker: nj, a prej že to není horor :) Ale já jsem holt zvyklá, že se postavy se v podobných filmech chovají jako po částečnej lobotomii, takže jsem to tolik neodsuzovala.
No, co se týče chování tak to hororo skutečně byl. :) A to je důvod, proč mám rád třeba Věc (samozřejmě tu Carpenterovu), páč tam se v rámci možností a samozřejmě s přihlédnutím k žánru polárníci chovají relativně racionálně. Já aby mi byla nějaká postava sympatická a mohl jsem se o ní bát, tak se musí chovat aspoň trochu logicky (ne že by nemohla dělat chyby, ale ty, který by dělala i v reálu v krizový situaci) a ne to, co jí nutí scénárista.
Že to není dovysvětlené, mi extra nevadí. Brala jsem to tak, že si nechávají prostor na pokračování. Hororová posádka byla úděsná. Začalo to tím, že lidi se probudí po dvou letech na lodi a je třeba jim říct, proč tam jsou a co je jejich úkolem. To je proboha unesli z ulice? :-) Alespoň že to nejsou vojáci. Bordel na soukromé lodi byl snesitelnější než bordel na oficiální státní výpravě.
Aby nedošlo k mýlce, ten film se mi víc líbil než nelíbil. Dala jsem mu 4/5. Hlavně za to, že to není o superhrdinech, ale stará dobrá space opera. Vetřelec byl ale lepší. Byla jsem tehda mladší a neměla toho nakoukáno tolik, co dneska. :-) V dobách před CGI museli tvůrci víc přemýšlet nad filmem, jak co udělat, ať se to lidem líbí. Teď to vypadá, že si myslí, že stačí, když hrají umělé postavy a na těch živých lidských nezáleží.
Monte: Ta scéna byla jedna z mála, kde se někdo zachová přesně tím způsobem, který mu nejspíš zachrání život. David byl dobrý, ale ve scéně, která předchází MedPodu, až lidsky zlomyslný.
mozno bol tiez android :)) tak ale ta Mexicanka tam nemala ziaden super strojcek - takze mi to pripada este tvrdsia realita, aj ked sa posilnila metanolom :)
flanker: ale jak jsou na těch fotkách politicky korektní. Samé bledé tváře :-) Možná je to komedie, ale nepamatuji, že bych se smála. Buď jsem litovala oběti nebo skřípala zuby nad heroismem "britské" mládeže. :-)
Nevěřím tomu, že by si někdo dokázal udělat císařský řez a odrodil tak dítě. Mně osobně dělali docela závažnou operaci (25 cm dlouhá jizva na břichu) a taky jsem musel druhý den chodit. Tak se holky nelitujte. Kecy té sestry - fňukáte jako chlap mi přijdou dost trapné. Chlapi nejsou o nic větší nebo menší fňukny než ženský. Jiná věc je ta, jak se k tobě v té nemocnici chovali. Přijde mi to otřesené. Neumím si představit, že by se takhle chovali i v západních zemích nebo ve Skandinávii. Sestra když byla na stáži v Německé nemocnici, tak mi říkala, že tam měla poprvé pocit, že pacient je klient a ne nějaký obtěžující prvek. Nechci to nějak generalizovat. Jsou vynikající lékaři a ohleduplné sestry, sám jsem pár takových poznal. Bohužel jsem ale také zažil takové, jejichž chování mi přišlo naprosto otřesné.
Co se týká filmů. V poslední době mě zaujaly dva - Dům z písku a mlhy a Mother and child... Oba filmy vřele doporučuji, byť jsem měl u nich těžkou melancholii.
Chmur. ad bolet: Jé, jasně, že nejsou. To jsou jen takové řeči. Různí lidé snášejí bolest různě. Třeba hokejistům běžně zmrazí ránu na střídačce, udělají dva tři stehy a mazej hrát.
ad operace: Chmure, chození je brnkačka (říkám teď). Já musela odejít ne druhý den, ale asi tři hodiny poté. Daleko horší bylo každé dvě a půl hodiny to neustálé posilování s čtyřkilovou činkou.
ad chování personálu: To byly výjimky, jinak se chovali slušně, nemůžu si stěžovat.
Mno, tak já vás obohatím o příběh z gynekologie v Motole, který se stal mojí známé kosmetičce. Holka otěhotněla a rázem musela konečně řešit dlouhodobý problém, jestli se svým chlapem zůstane a případně se za něj i vdá. Dospěla k závěru, že o nic z toho nestojí, dokonce ani nechtěla donosit jeho dítě. Milé děvče šlo na potrat, přičemž jí z nemocnice vypakovali během dvou hodin. V noci zjistila, že má křeče a skoro nemůže hýbat dolní polovinou těla. Během dalšího dne se nic nezlepšilo, a tak nakonec jela znova do nemocnice, kde jí zjistili zánět jak sviňa - děloha, vaječníky, skoro už i břišní dutina. Jenže holka měla smůlu, protože byl víkend, takže jí leda nasadili antibiotika a doktoři se jí začali opravdu věnovat až po dvou dnech... Nikdo nepřiznal, že by snad ten zákrok provedli špatně.
svoa00: No, interrupce je v současnosti ambulantní zákrok. Měli ji ale poučit, že při jakémkoliv problému se má vrátit a ne čekat další den. Mohli udělat chybu, nebo nemuseli. K zánětům někdy prostě dochází :-( Ale nejspíš tam něco nechali.
Tyna: Mno, prcek/zárodek se jí pomstil. Ona ho vlastně nechtěla donosit a dát k adopci, protože a) jeho otec se jí už hnusil a b) by jí těhotenství omezovalo v podniku. Já chápu, proč se tak rozhodla, ale tak mě napadlo, že se jí najspíš vrátila karma. Ale teď už je v pořádku.
svoa00: Spíš taková úvaha nahlas, tu slečnu neznám, nebudu soudit. No to je jasný když je člověk bolavej že se myslí na úplně něco jinýho. :-) Já věřit doktorům musím, udržují mne při životě. :-D
Flankere ad kosmetička, každý svého štěstí pyrotechnikem. Ad nemocnice, jako mimino jsem tam byla první část svého života pečená vařená, bohužel nemohu se podělit o explicitní zážitky, neb si to nepamatuji. Ale motolská nemocnice byla až do dospělosti můj druhý domov.
Komentáře
Hororová posádka byla úděsná. Začalo to tím, že lidi se probudí po dvou letech na lodi a je třeba jim říct, proč tam jsou a co je jejich úkolem. To je proboha unesli z ulice? :-)
Alespoň že to nejsou vojáci. Bordel na soukromé lodi byl snesitelnější než bordel na oficiální státní výpravě.
Vetřelec byl ale lepší. Byla jsem tehda mladší a neměla toho nakoukáno tolik, co dneska. :-)
V dobách před CGI museli tvůrci víc přemýšlet nad filmem, jak co udělat, ať se to lidem líbí. Teď to vypadá, že si myslí, že stačí, když hrají umělé postavy a na těch živých lidských nezáleží.
tak ale ta Mexicanka tam nemala ziaden super strojcek - takze mi to pripada este tvrdsia realita, aj ked sa posilnila metanolom :)
Možná je to komedie, ale nepamatuji, že bych se smála. Buď jsem litovala oběti nebo skřípala zuby nad heroismem "britské" mládeže. :-)
Mně osobně dělali docela závažnou operaci (25 cm dlouhá jizva na břichu) a taky jsem musel druhý den chodit. Tak se holky nelitujte. Kecy té sestry - fňukáte jako chlap mi přijdou dost trapné. Chlapi nejsou o nic větší nebo menší fňukny než ženský.
Jiná věc je ta, jak se k tobě v té nemocnici chovali. Přijde mi to otřesené. Neumím si představit, že by se takhle chovali i v západních zemích nebo ve Skandinávii. Sestra když byla na stáži v Německé nemocnici, tak mi říkala, že tam měla poprvé pocit, že pacient je klient a ne nějaký obtěžující prvek. Nechci to nějak generalizovat. Jsou vynikající lékaři a ohleduplné sestry, sám jsem pár takových poznal. Bohužel jsem ale také zažil takové, jejichž chování mi přišlo naprosto otřesné.
Co se týká filmů. V poslední době mě zaujaly dva - Dům z písku a mlhy a Mother and child...
Oba filmy vřele doporučuji, byť jsem měl u nich těžkou melancholii.
ad bolet: Jé, jasně, že nejsou. To jsou jen takové řeči. Různí lidé snášejí bolest různě. Třeba hokejistům běžně zmrazí ránu na střídačce, udělají dva tři stehy a mazej hrát.
ad operace: Chmure, chození je brnkačka (říkám teď). Já musela odejít ne druhý den, ale asi tři hodiny poté. Daleko horší bylo každé dvě a půl hodiny to neustálé posilování s čtyřkilovou činkou.
ad chování personálu: To byly výjimky, jinak se chovali slušně, nemůžu si stěžovat.
Já věřit doktorům musím, udržují mne při životě. :-D
Důvěra k doktorům - představte si co čtyři týdny na infuzi, co měsíc to jeden týdenní pobyt v nemocnici. Pak poznáte zač je toho nemocnice.
Ad nemocnice, jako mimino jsem tam byla první část svého života pečená vařená, bohužel nemohu se podělit o explicitní zážitky, neb si to nepamatuji. Ale motolská nemocnice byla až do dospělosti můj druhý domov.