Začnu povídkou, kterou jsem tak nějak očekával. :-)
Tahle povídka měla zjevně za cíl předvést Starkovy děti v co nejhorším světle. A opravdu se jí to podařilo - aspoň co se Robba a Aryi týče. Autor/ka velice chytře koncipoval povídku tak, aby si jednodušší čtenáři mysleli, že je o Sanse, a aby dostali to, co si přejí slyšet (Sansa je hloupá), zatímco ve skutečnosti je o jejích sourozencích, ukazuje, jak moc zlomyslní a odporní jsou. Tedy, v této povídce, oni ve skutečnosti tak zlí a primitivní nejsou. Tento skrytý záměr - totiž všechny pošpinit a udělat z nich nesympatické trotly - vyšel autorovi na jedničku. Opravdu se chovají politováníhodně.
Je mi líto nejen Sansy, ale hlavně Robba a Aryi, za to, co jim autor provedl, co z nich udělal. Robb je zde vylíčen jako idiot, který se posmívá vlastní sestře na jakémsi "summitu dětské šikany" před ostatními "diváky, kteří mu nadšeně přikyvují a tleskají". Jak bychom si takového bratra mohli vážit? Tohle má být Robb? Robb ponižuje a posmívá se vlastní sestře, místo toho, aby ji jako správný starší bratr před podobnými nechutnostmi chránil a bránil. To je teda sráč, pomyslí si nejspíš udivený a zklamaný čtenář. Takhle by se syn Neda Starka ke své mladší sestře nikdy nezachoval.
Arya je zde popsána jako zlomyslný spratek, který má sadistickou radost z toho, když se její sestra rozpláče. Neprojevuje žádnou lítost, jen dětsky krutou radost z toho, že může ublížit. Její chování je vskutku odporné. Neprojevuje nic z toho, co Bran nebo Jon, nic z toho, co by projevoval na jejím místě normální člověk. Nepociťuje ani náznak toho, že by se měla stydět. Takhle špatná ve skutečnosti ale Arya není. Kdyby byla, nemohli bychom se divit tomu, kdyby z ní vyrostla duševně narušená a citově deprivovaná troska, s nedostatkem citu a absence lítosti, která zabíjí bez mrknutí oka a ze zálohy každého, kdo se jí znelíbí. Taková Arya není, i když tahle povídka se mi ji snažila hodně zošklivit. Skoro to vypadá, že autor musí tu malou holku nenávidět...
Sansino rozhořčení je oprávněné a chápu ho. Bylo narušeno její soukromí, a navíc se o svých sourozencích dozvěděla opravdu nepěkné věci. Zklamali a zradili ji ti, kterým důvěřovala, její nejbližší.
Také u Jona a Brana jsem přesvědčen o tom, že by jen tak nečinně nepřihlíželi a deník by Sanse podali. Sice se zastyděli, ale to je málo. Proti hlouposti a stádovosti se musí bojovat. Takhle se jen zařadili do rozdováděného stáda, které si libuje ve vlastní hlouposti a krutosti, když najdou nějakou "černou ovci", která se neumí bránit.
Povídka vypovídá o Starkových dětech velice nelichotivé věci, v jakémsi křivém zrcadle autorovy představivosti. Neměli bychom se smát Sansině deníku, ale všem těm, kteří se Sansině deníku smáli, i těm, kteří by se rádi smáli spolu s Robbem a Theonem a Aryou a Branem a Jonem a Rickonem (a dokonce i s Jorym, který jako jediný dospělý měl mít rozum). Ano, a politovat je. Co říci závěrem - inu, Joffreyovi by se tahle povídka líbila. Nezamindrákovaným lidem asi moc ne. Ale jak jsem již psal výše, byl to autorský záměr, abychom po přečtení cítili mírnou nechuť. Tohle jsou postavy z Písně, které bychom nemohli mít opravdu rádi.
Heavy a Sansa s Aryou se ve skutečnosti snad rády měly? Nějak mi nepřišlo. Možná to nebylo tak exponované, spíš v duchu "nechápu tě ale nechám tě tvým zálibám", ale od zabití Lady si myslím že Sansa Aryu opravdu nesnášela. Je mi jasné, že se tohle odehrává dřív, ale to s těmi citronovými koláčky je prostě bohapustá škodolibost. Sansa hloupá není, jen je naivní a zatím si lítá na svém obláčku plném romantiky a rytířských příběhů. To že vzdychala po Theonovi, kterej je jinak hrozný hovado, tak to bych připisovala té naivitě.
Mně to připadá, že někteří zde vyskytující se jedinci by si strašně rádi zašikanovali, ale protože nemůžou, píšou tady aspoň různé blbosti. Což je ve výsledku mnohem lepší, samozřejmě. :-)
heavy_head: Pěkná konspirační teorie...:-) Ale nemyslím si, že autorovým záměrem bylo, znechutit nám všechny krom Sansy. Ale autor to určitě sám brzy vysvětlí:-) Autore???
Děti si takovéhle věci bohužel normálně provádějí, bývají kruté a neuvědomují si, že je jejich jednání špatné. A dělají to i ty děti, z kterých později vyrostou charakterní lidé. A sourozenci si taky úplně běžně říkají, že se nesnášejí, i když to ve skutečnosti zas tak úplně vážně nemyslí...
Tak tahle povídka mě zaujala, takže jsem si ji přečetla ještě na počítači, ostatní si normálně tisknu. To se cení! (jméno Sansa Stark na to ale mělo taky vliv). Ale jak už se zde rozebírá - Theon je svině, Robb mě teda hodně zklamal (je to moje nejoblíbenější postava z celé ságy), chudáčka Sansy mi bylo líto, Arye bych dala pár pohlavků, Bran s Rickonem se podle mě chovali normálně a Jon mě moc mile překvapil.
Vím, že sourozenci se strašně často pošťuchují, ale taková šikana mi připadá přehnaná. Já když se chci pobavit, jdu si do sestřina stolu a tam si vytáhnu nějakou její povídku (něco jako Bran+Freyovka nebo roztání Zdi), ale rozhodně bych se jí neposmívala, je jí jedenáct. S bráchou se pak společně svíjíme smíchy, ale zase kdoví co jsem já dělala v jedenácti. A Sanse je v téhle povídce taky deset nebo jedenáct.
Opět mi v hlavě naskočilo to, co u ostatních diskuzích týkajícich se Sansy. Nechápu, jak někdo může tak moc nesnášet ( téměř až nenávidět) literární postavu. Z téhle diskuze je to EY, Anglachel, Gardien (omlouvám se za případné komolení jmen a těm, které jsem vynechala). Souvisi to nějak s tím, že je vám 16 a jste chlapi? Teda myslím, že je vám 16 a jste chlapi :)
Heavy: Odpovím ti spíš takto. Jelikož mně samotné kdyby se to dělo by to bylo nepříjemné, snažím se ostatním takové věci nedělat. Jestli to bereš jako variaci k b) má to tak být. BTW Ta Sansa má ale "štěstí" na to, do koho se zakouká... :-(
Jak sleduji (nejen) dětské kolektivy z pozice dospěleho, mám pocit, že je jeden ústřední "debil", který je třeba zábavný a má obrovské charisma. Ten udává chod a ostatní s ním třeba nesouhlasí, řeknou mu, že je debil, ale smějou se u toho a tím mu říkají, že co dělá, je žádoucí. Prostě si nedovolí před partou kritizovat vůdce. V povídce zaujal pozici vůdce party Theon a rozhoduje, kdo je outsider a kdo může být v partě. Robb se pouze přizpůsobil. Sám za sebe může být čestný a spravedlivý, ale pod vlivem alfadebila se chová jako debil. V soukromí se Sanse omluví, ale ne před Theonem, který ho označuje za slabocha.
Nemyslím si, že by GRRM určil jako vůdce Theona, ale autor povídky, to tak cítí, takže proč ne. Spíš bych vytkla, že autor nedal do povídky víc svého materiálu a děti se chovají jako martinovy karikatury sebe sama. Tj. žádná postava v ničem nepřekvapí (kromě šikanujícího Robba). Je to opravdu nejhorší den starkovic potěru. :-)
A cože, EY má čtrnáct? Já ho vždycky měla za nějakýho třicetiletýho borečka, kterej všechno ví. Možná za to může ten avatar...(Omlouvám se za slovo boreček, sama ho nenávidím, ale teď se mi dokonale hodí) :-)
Ty nic nevíš, Vlčačko. A já jsem zase devatenáctileté děvče v rozkvětu a zase vím všechno. Ne dobře, to byl jen vtípek, když se srovnám se svým o rok starším bratrem, vždycky si připadám tak nějak úplně blbá. :-)
Jo já taky někdy dělám, že něco nevím i když to vím (bože, to zní pitomě!), ale pak si zpětně připadám hrozně blbá, takže se tomu snažím vyhýbat. No nic, vraťme se k povídce - co si drazí přátelé myslíte o šikanování Sansy? :-)
Komentáře
Tahle povídka měla zjevně za cíl předvést Starkovy děti v co nejhorším světle. A opravdu se jí to podařilo - aspoň co se Robba a Aryi týče.
Autor/ka velice chytře koncipoval povídku tak, aby si jednodušší čtenáři mysleli, že je o Sanse, a aby dostali to, co si přejí slyšet (Sansa je hloupá), zatímco ve skutečnosti je o jejích sourozencích, ukazuje, jak moc zlomyslní a odporní jsou. Tedy, v této povídce, oni ve skutečnosti tak zlí a primitivní nejsou.
Tento skrytý záměr - totiž všechny pošpinit a udělat z nich nesympatické trotly - vyšel autorovi na jedničku.
Opravdu se chovají politováníhodně.
Je mi líto nejen Sansy, ale hlavně Robba a Aryi, za to, co jim autor provedl, co z nich udělal.
Robb je zde vylíčen jako idiot, který se posmívá vlastní sestře na jakémsi "summitu dětské šikany" před ostatními "diváky, kteří mu nadšeně přikyvují a tleskají".
Jak bychom si takového bratra mohli vážit? Tohle má být Robb?
Robb ponižuje a posmívá se vlastní sestře, místo toho, aby ji jako správný starší bratr před podobnými nechutnostmi chránil a bránil.
To je teda sráč, pomyslí si nejspíš udivený a zklamaný čtenář.
Takhle by se syn Neda Starka ke své mladší sestře nikdy nezachoval.
Arya je zde popsána jako zlomyslný spratek, který má sadistickou radost z toho, když se její sestra rozpláče. Neprojevuje žádnou lítost, jen dětsky krutou radost z toho, že může ublížit. Její chování je vskutku odporné. Neprojevuje nic z toho, co Bran nebo Jon, nic z toho, co by projevoval na jejím místě normální člověk. Nepociťuje ani náznak toho, že by se měla stydět.
Takhle špatná ve skutečnosti ale Arya není. Kdyby byla, nemohli bychom se divit tomu, kdyby z ní vyrostla duševně narušená a citově deprivovaná troska, s nedostatkem citu a absence lítosti, která zabíjí bez mrknutí oka a ze zálohy každého, kdo se jí znelíbí.
Taková Arya není, i když tahle povídka se mi ji snažila hodně zošklivit.
Skoro to vypadá, že autor musí tu malou holku nenávidět...
Sansino rozhořčení je oprávněné a chápu ho. Bylo narušeno její soukromí, a navíc se o svých sourozencích dozvěděla opravdu nepěkné věci. Zklamali a zradili ji ti, kterým důvěřovala, její nejbližší.
Také u Jona a Brana jsem přesvědčen o tom, že by jen tak nečinně nepřihlíželi a deník by Sanse podali. Sice se zastyděli, ale to je málo. Proti hlouposti a stádovosti se musí bojovat. Takhle se jen zařadili do rozdováděného stáda, které si libuje ve vlastní hlouposti a krutosti, když najdou nějakou "černou ovci", která se neumí bránit.
Povídka vypovídá o Starkových dětech velice nelichotivé věci, v jakémsi křivém zrcadle autorovy představivosti.
Neměli bychom se smát Sansině deníku, ale všem těm, kteří se Sansině deníku smáli, i těm, kteří by se rádi smáli spolu s Robbem a Theonem a Aryou a Branem a Jonem a Rickonem (a dokonce i s Jorym, který jako jediný dospělý měl mít rozum). Ano, a politovat je.
Co říci závěrem - inu, Joffreyovi by se tahle povídka líbila.
Nezamindrákovaným lidem asi moc ne.
Ale jak jsem již psal výše, byl to autorský záměr, abychom po přečtení cítili mírnou nechuť.
Tohle jsou postavy z Písně, které bychom nemohli mít opravdu rádi.
Děti si takovéhle věci bohužel normálně provádějí, bývají kruté a neuvědomují si, že je jejich jednání špatné. A dělají to i ty děti, z kterých později vyrostou charakterní lidé. A sourozenci si taky úplně běžně říkají, že se nesnášejí, i když to ve skutečnosti zas tak úplně vážně nemyslí...
Vím, že sourozenci se strašně často pošťuchují, ale taková šikana mi připadá přehnaná. Já když se chci pobavit, jdu si do sestřina stolu a tam si vytáhnu nějakou její povídku (něco jako Bran+Freyovka nebo roztání Zdi), ale rozhodně bych se jí neposmívala, je jí jedenáct. S bráchou se pak společně svíjíme smíchy, ale zase kdoví co jsem já dělala v jedenácti. A Sanse je v téhle povídce taky deset nebo jedenáct.
BTW Ta Sansa má ale "štěstí" na to, do koho se zakouká... :-(
V povídce zaujal pozici vůdce party Theon a rozhoduje, kdo je outsider a kdo může být v partě. Robb se pouze přizpůsobil. Sám za sebe může být čestný a spravedlivý, ale pod vlivem alfadebila se chová jako debil.
V soukromí se Sanse omluví, ale ne před Theonem, který ho označuje za slabocha.
Nemyslím si, že by GRRM určil jako vůdce Theona, ale autor povídky, to tak cítí, takže proč ne. Spíš bych vytkla, že autor nedal do povídky víc svého materiálu a děti se chovají jako martinovy karikatury sebe sama. Tj. žádná postava v ničem nepřekvapí (kromě šikanujícího Robba). Je to opravdu nejhorší den starkovic potěru. :-)
A cože, EY má čtrnáct? Já ho vždycky měla za nějakýho třicetiletýho borečka, kterej všechno ví. Možná za to může ten avatar...(Omlouvám se za slovo boreček, sama ho nenávidím, ale teď se mi dokonale hodí) :-)