Šedostín: plně souhlasím, a to s vědomím, že já - potkat mne takové neštěstí - bych na to asi neměl. Jiná věc ovšem je vědět, nebo s největší pravděpodobností předpokládat, že se mi narodí postižené potomstvo a přesto je přivést na svět. To mi naopak přijde krajně nezodpovědné a v tom výše zmíněném případě, kdy se jednalo o 6 dětí, to už o rodičích vypovídá cosi velmi negativního.
Jinak ta dávka se jmenuje příspěvek na péči a slouží pro ty co o sobě nejsou schopni se postarat. Jinak nově právě tento příspěvek slouží k tomu, aby jste si jím zaplatily různé ústavy ( hospici, LDN a podobné), ale i případná péče v rodině. Většinově se však tento příspěvek netýká lidí, kteří jsou takto postižení od narození, ale lidí, kteří takovéto postižení či znevýhodnění získali následnými úrazy, nemocemi či stářím. Tento příspěvek je v kategorii státní sociální podpoře, jež obsahuje částku 40 mld( v roce 2011, ale letos, už nebude o moc větší)(sem mimo jiné patří i životní a existenční minimum, rodičovská, přídavky na děti,(více než polovina této částky), přídavek na bydlení,...) jinak na celou sociální politiku vydáme 500 mld( v roce 2011, viz. výše). takže tohle není úplně vysoká částka. Tipl bych že tento příspěvek i s invalidními důchody bych řekl, že na ně platíme jen něco okolo 1% co vydáváme na sociální politiku.
Stále jsou to vyhozené peníze, ovšem co ty peníze za opakované operace a drahé medikace vyplýtvané na lidi, kteří o sobě prakticky nevědí, ze kterých společnost nikdy nebude mít nejmenší prospěch - je to zbytečná zátěž. A to vše zaplatí ti zdraví, co vydělávají - jakým právem to po nás zdravých žádají ? Ti nezodpovědní rodiče to nikdy nezaplatí, protože na to nevydělají, ale zato společnost zatíží hned několika takovými železnými koulemi a ještě očekávají nějaký obdiv a zásluhy ? To si děláš čurynu !
No na zdravotní péči vydáváme 300 mld, asi 40 mld se utratí zbytečně( za nevyužité léky, překrývající se vyšetření, a platba pro létající doktory). Takže řekl bych, že tady taky za ně zaplatíme asi 5-9% všech výdajů na zdravotnictví. Samozřejmě je to jen otázka priorit.
Moment - hovořila jsem zde o konkrétních postižených - viz jména výše a u poloviny z nich vím i kolik a jakých operací i každoročně podstupují a kolik to stojí. Například takoví postižení si často nenechají ani opravit zub a zubaři to odmítají riskovat a tak i na obyčejnou plombu jde o celkovou anestezii. operace očí, nohou, ledvin - všechny opakované a proč ? Prognóza života je stěží deset- dvacet let. Slintající ležáci jsou obzvláštní lahůdkou, protože potřebují celodenní péči se vším všudy a rodiče neplatí ani ty plínky! a navíc ta zranění, která si způsobují sami, když třeba po operaci nohy strhají obvazy a dlahy. Uvolňování tlaku v očích. Odsávání mozkomišního moku, který utlačuje mozek, dialýza, silná cukrovka. a to tu mluvím jen o třech z nich - Vojtovi, Andrei a Petrovi. Příjmení zde psát nebudu. Všechny tyto úkony jsou s hospitalizací dítěte i matky a vše hradí pojišťovna. Nám prostým smrtelníkům nikolivěk!
Jinak je to podobné jako, když bychom řekli, že nebudeme poskytovat zdravotní péči pro ty lidi co budou mít trvalé následky, nebo lidem nad 70 taky bychom značné peníze ušetřily. Abych se vyjádřil k otázce od Tyny, ano považuji za statečné lidi, který vědí, že se jim má narodit postižené dítě, tak nejdou na potrat a pokusí s tím poprat. Ano, často to nezvládnou, ale stejně si podle mně zaslouží obdiv za odvahu to zkusit.
Lidé, kterým je přes sedmdesát a předtím v produktivním věku pracovali ? Samozřejmě - ti mají odpracováno - jejich přínos společnosti je prokazatelný. Lidi, kteří jsou normální a pracují a pak díky úrazu s trvalými následky nemohou - samozřejmě, že tam solidarita funguje správně. to se vůbec slučovat nedá.
K dalším věcem co tu padly ti dětské domovy jsou u nás plné, protože velkou většinu z nich rodiče nechtějí dát k adopci, tak že jim jednou za rok pošlou pohled.
Jarlo, neuraž se, ale místo, kde žiješ, mi připomíná jeden obzvláště vypečený díl Akt X :-)
Chápu, to tak, že bys prostě neposkytovala sociální podporu postiženým, o jejichž postižení se vědělo již před narozením. Drsní kraj, drsní lidé... S já ale nemůžu souhlasit. Podle mého přesvědčení nelze trestat někoho, za rozhodnutí někoho jiného, byť jsou to jeho rodiče. To už tu můžeme rovnou zavést odvetné znásilňování provinilcovi sestry... Moje cesta je osvěta, podpora (při rozhodnutí ukončit těhotenství, neukládání chudáka ženské vedle pánbíčkářské svíčkové báby apod.) nikoliv represe.
Samozřejmě, že nastavení sociálního systému není dokonalé, ono takové však ani nemůže být. Můžeme si vybrat mezi několika systémy my jsme si u invalidního důchodu jsme zvolily systém se třemi kategoriemi, ten je sice levnější, ale nemůže postihnout všechny případy nemocí. Jinak k Jarle jsou určití lidé, kteří to zneužívají, ale to je u všech systémů.
Týno, ale k tomu jsem se vyjádřila dřív - netrestat ty děti - nemohou za to - trestat rodiče! Kastrací a nucenýma pracema, aby na to vydělali. Zkrátka jim nedovolit aby si pořídili třetí, když mají dvě vadné.
Komentáře
Abych se vyjádřil k otázce od Tyny, ano považuji za statečné lidi, který vědí, že se jim má narodit postižené dítě, tak nejdou na potrat a pokusí s tím poprat. Ano, často to nezvládnou, ale stejně si podle mně zaslouží obdiv za odvahu to zkusit.
Chápu, to tak, že bys prostě neposkytovala sociální podporu postiženým, o jejichž postižení se vědělo již před narozením. Drsní kraj, drsní lidé...
S já ale nemůžu souhlasit. Podle mého přesvědčení nelze trestat někoho, za rozhodnutí někoho jiného, byť jsou to jeho rodiče. To už tu můžeme rovnou zavést odvetné znásilňování provinilcovi sestry...
Moje cesta je osvěta, podpora (při rozhodnutí ukončit těhotenství, neukládání chudáka ženské vedle pánbíčkářské svíčkové báby apod.) nikoliv represe.