Mám zkušenost se smrtí blízkého člověka, ale stejně nakonec nikdy nevím jak na tohle reagovat. Mrzí mě to, i když nestojíš o soustrast (čímž vzrostly mé sympatie) - drž se.
Taky mám zkušenost s tím, když vám doktor řekne, že váš doteď zcela zdravej šestadvacetiletej přítel, který chodí třikrát týdně sportovat a živí se výhradně zdravě, má smrtelnou chorobu, kterou se pokusí zpomalit, ale nelze ji vyléčit. Šance, že léčba zabere je 25%...
jo, to člověku zatřese s hodnotama.
Nedá se nic, než žít dál. A doufat... Život je prostě kurevsky nespravedlivej a někdy to, jako u tebe, nevyjde. Já si říkám, že Valar morghulis, ale moc to nepomáhá.
Olorin: To je v pohodě, samozřejmě to bylo myšlený v dobrým. Jen to zatím eště moc nejde. Zatím nejvíc zabralo setkání s kamarádem předevčírem, kdy jsme v dotyčným podniku vypili celej alkoholickej lístek.
Moc sem teď nechodím, ani neprojíždím témata, ale topic Eliška mě zaujal svým názvem a tak sem se podíval. Nu asi jsem to neměl dělat, protože jsem dostal pecku, ale jsem za ni ve své podstatě rád, protože mi znovu připomenula jak jsem hloupý. Nebudu psát žádný soustrastný ani povzbuzující slova, protože vše by stejně vyznělo prázdně a tupě, ale zkusím si vzít naopak k srdci tvoje slova a vysrat se na hovadiny a mít radost z dneška...protože to je velka pravda a já na ni neustále zapomínám...
All this feels strange and untrue And I won't waste a minute without you My bones ache my skin feels cold And I'm getting so tired and so old The anger swells in my guts And I won't feel these slices and cuts I want so much to open your eyes Cause I need you to look into mine
Tell me that you'll open your eyes Tell me that you'll open your eyes Tell me that you'll open your eyes Tell me that you'll open your eyes
Get up get out get away from these liars Cause they don't get your soul or your fire Take my hand knot your fingers trough mine And we'll walk from this dark room for the last time Every minute from this minute now We can do what we like anywhere I want so much to open your eyes Cause I need you to look into mine
Tell me that you'll open your eyes Tell me that you'll open your eyes Tell me that you'll open your eyes Tell me that you'll open your eyes
Tell me that you'll open your eyes Tell me that you'll open your eyes Tell me that you'll open your eyes Tell me that you'll open your eyes
All this feels strange and untrue And I won't waste a minute without you
JEDNOU RÁNO ... ZA PÁR LET ... SE PROBUDÍŠ A TVÉ PRVNÍ MYŠLENKY NEBUDOU PATŘIT TÉTO ZTRÁTĚ ... A BUDEŠ VĚDĚT, ŽE SE TO HOJÍ.....
QUORTHONOVO REKVIEM
Now that the wind called my name And my star had faded now hardly a glimpse up in the empty space And the wise one-eyed great father in the sky stilled my flame
For the ones who stood me near And you few who were me dear I ask of thee to have no doubts and no fears
For when the great clouds fills the air And the thunder roars from o, so far away up in the sky Then for sure you will know that I have reached the joyous hall up high
With my bloodbrothers at side All sons of father with one eye We were all born in the land of the blood on ice
And now you all who might hear my song Brought to you by the northern wind have no fear Though the night may seem so everlasting and forever dark
There will come a golden dawn At ends of nights for all yee on whom Upon the northstar always shines
The vast gates to hall up high Shall stand open wide and welcome you with all its within And Oden shall hail us bearers of a pounding hammerheart
Včera jsem sem hodil Open Your Eyes od Snow Patrol. Přehrával jsem si náhodně písničky ve winampu a padla mi tahle, což nebylo dobrý. Sice jsem si to zakázal, ale pořád mě to nutí podobný věci přehrávat a bulet u toho.
Snažim se to kompenzovat Mercurym It's a Beautiful Day, trochu to aspoň ráno vybudí k nějaký aktivitě, ta směs smutku, vzteku, vdoru a síly má něco do sebe:
t's a beautiful day The sun is shining I feel good And no-one's gonna stop me now, oh yeah
It's a beautiful day I feel good, I feel right I feel good, I feel right And no-one, no-one's gonna stop me now
No-one's gonna stop me now No-one's gonna stop me now, yeah
No-one's gonna stop me now No-one's gonna stop me now
Yeah
And no-one, no-one's gonna stop me now And no-one
No-one's gonna stop me now No-one's gonna stop me now, yeah
No-one's gonna stop me now No-one's gonna stop me now
Včera, 31.8.2011, se konalo poslední rozloučení. Máma mě narvala nějakejma práškama, tak jsem to přežil. Jeden kamarád se pak omlouval, že musí k zubaři. Kéž bych místo toho všeho chodil každej den k zubaři.
Pořád moc nenacházím způsob, jak se s tím vyrovnat. Občas se mi některý den povede na to moc nemyslet, ale když vedle sebe vidím každý večer prázdné místo, vzpomenu si na všechny naše plány a na to, jak moc velká část mýho života odešla s Eliškou.
Všichni mi říkají, že to byl osud a že se nemám obviňovat, že se mám soustředit na jednotlivý konkrétní denní věci a nemyslet radši na budoucnost, dokud nebudu psychicky v pořádku. Jenže to je jako Elišku vyškrtnout, jako by celejch těch 10 let, co jsme byli spolu, mělo zmizet jak slzy v dešti (ano, Blade Runner mi tane na mysli). Vůbec nevím co dál. Když na Elišku nemyslím, přijde mi to pak jako zrada.
Byl jsem přesvědčenej, že jí dokážu vždycky před nemocí ochránit a myslela si to i ona. Nechtěla bejt v uzavřený kouli, chtěla žít navzdory všemu. Ve dvou jsme dokázali překonat všechno. Její tragický rozchod s matkou (vč. matčiných tedy tchýniných věčných paranoií, že se proti ní spikla s celým světem), ztrátu zaměstnání kvuli zdraví, velké záchvaty nemoci a četné pobyty v nemocnici, ztrátu vlasů. A když to vypadalo, že jsme z nejhoršího venku, přijde konec. A já nemohl udělat nic.
flankere, "chápem", aj keď iba teoreticky samozrejme. jedine čo ti viem povedať, že sa nemôžeš obviňovať. veci, ktoré ti prichádzajú na mysel sú nad možnosti človeka. nie sme bohovia, aby sme dokázali ochrániť seba a iných pred všetkým. to nejde. verím, že treba strašne veľa síl, ale najlepšia cesta je ísť krok za krokom ďalej. a neverím, že by Eliška (absolútne som ju nepoznal pochopiteľne) vnímala tvoju snahu žiť ďalej ako zradu, alebo niečo podobné. myslím, že by si priala, aby si sa postavil na nohy.
Ale víš jde o to, jak se to stalo. Vydupala si ten pitomej zájezd k moři, nepřesvědčil jsem jí, že je to riziko. Ale snažil jsem se jí hlídat, aby se nepřetěžovala, a všechno vypadalo fajn, na nic si nestěžovala,a tak jsem jí na chvíli, na pár blbejch minut (max. 2-3 minuty) nehlídal. A asi dostala ve vodě záchvat. Najednou nikde nebyla. Hledal jsem jí a zalarmoval jsem hned hlídku, ale než jí našli, bylo pozdě.
Já si tvou situaci plně neumím představit, ale z toho co píšeš vyplývá, že jsi dělal všechno, co bylo v tvých silách. Nemáš se tedy z čeho obviňovat, naopak - vzal jsi Elišku k moři, ke kterému si velmi přála jet a byl jsi jí velkou oporou. Ikdyž se to lehce řekne a hůř provede, vždycky když mě opustil někdo blízký, jsem si neříkala, že když na něj/ní stále nemyslím, tím pádem ho/jí zradím, ale naopak to, že když si na dotyčného/dotyčnou vzpomenu při nějaké konkrétní situaci nebo prostě jen tak, uctím tak jeho památku líp, než když bych se stále trápila. A ikdyž nevěřím na "koukání zhora", tak si myslím, že by z toho ten člověk měl větší radost. Přeji Ti, hodně síly
Určitě jsi nic špatně neudělal. Naopak jsi udělal Elišce radost. Být těžce nemocná, uvítala bych takový odchod lépe než dlouhé umírání v nemocnici, ale chápu, že jsi s ní chtěl být co nejdéle. Eliška musela mít skvělého manžela, protože každý není bojovník, aby se popral s těžkou nemocí blízkého. Nezbývá než bojovat dále...
Komentáře
Taky mám zkušenost s tím, když vám doktor řekne, že váš doteď zcela zdravej šestadvacetiletej přítel, který chodí třikrát týdně sportovat a živí se výhradně zdravě, má smrtelnou chorobu, kterou se pokusí zpomalit, ale nelze ji vyléčit. Šance, že léčba zabere je 25%...
jo, to člověku zatřese s hodnotama.
Nedá se nic, než žít dál. A doufat... Život je prostě kurevsky nespravedlivej a někdy to, jako u tebe, nevyjde. Já si říkám, že Valar morghulis, ale moc to nepomáhá.
Lidi, díky za všechno.
All this feels strange and untrue
And I won't waste a minute without you
My bones ache my skin feels cold
And I'm getting so tired and so old
The anger swells in my guts
And I won't feel these slices and cuts
I want so much to open your eyes
Cause I need you to look into mine
Tell me that you'll open your eyes
Tell me that you'll open your eyes
Tell me that you'll open your eyes
Tell me that you'll open your eyes
Get up get out get away from these liars
Cause they don't get your soul or your fire
Take my hand knot your fingers trough mine
And we'll walk from this dark room for the last time
Every minute from this minute now
We can do what we like anywhere
I want so much to open your eyes
Cause I need you to look into mine
Tell me that you'll open your eyes
Tell me that you'll open your eyes
Tell me that you'll open your eyes
Tell me that you'll open your eyes
Tell me that you'll open your eyes
Tell me that you'll open your eyes
Tell me that you'll open your eyes
Tell me that you'll open your eyes
All this feels strange and untrue
And I won't waste a minute without you
QUORTHONOVO REKVIEM
Now that the wind called my name
And my star had faded now hardly a glimpse up in the empty space
And the wise one-eyed great father in the sky stilled my flame
For the ones who stood me near
And you few who were me dear
I ask of thee to have no doubts and no fears
For when the great clouds fills the air
And the thunder roars from o, so far away up in the sky
Then for sure you will know that I have reached the joyous hall up high
With my bloodbrothers at side
All sons of father with one eye
We were all born in the land of the blood on ice
And now you all who might hear my song
Brought to you by the northern wind have no fear
Though the night may seem so everlasting and forever dark
There will come a golden dawn
At ends of nights for all yee on whom
Upon the northstar always shines
The vast gates to hall up high
Shall stand open wide and welcome you with all its within
And Oden shall hail us bearers of a pounding hammerheart
Snažim se to kompenzovat Mercurym It's a Beautiful Day, trochu to aspoň ráno vybudí k nějaký aktivitě, ta směs smutku, vzteku, vdoru a síly má něco do sebe:
t's a beautiful day
The sun is shining
I feel good
And no-one's gonna stop me now, oh yeah
It's a beautiful day
I feel good, I feel right
I feel good, I feel right
And no-one, no-one's gonna stop me now
No-one's gonna stop me now
No-one's gonna stop me now, yeah
No-one's gonna stop me now
No-one's gonna stop me now
Yeah
And no-one, no-one's gonna stop me now
And no-one
No-one's gonna stop me now
No-one's gonna stop me now, yeah
No-one's gonna stop me now
No-one's gonna stop me now
Všichni mi říkají, že to byl osud a že se nemám obviňovat, že se mám soustředit na jednotlivý konkrétní
denní věci a nemyslet radši na budoucnost, dokud nebudu psychicky v pořádku. Jenže to je jako Elišku
vyškrtnout, jako by celejch těch 10 let, co jsme byli spolu, mělo zmizet jak slzy v dešti (ano, Blade Runner mi tane na mysli). Vůbec nevím co dál. Když na Elišku nemyslím, přijde mi to pak jako zrada.
Byl jsem přesvědčenej, že jí dokážu vždycky před nemocí ochránit a myslela si to i ona. Nechtěla bejt v uzavřený kouli, chtěla žít navzdory všemu. Ve dvou jsme dokázali překonat všechno. Její tragický rozchod s matkou (vč. matčiných tedy tchýniných věčných paranoií, že se proti ní spikla s celým světem), ztrátu zaměstnání kvuli zdraví, velké záchvaty nemoci a četné pobyty v nemocnici, ztrátu vlasů. A když to vypadalo, že jsme z nejhoršího venku, přijde konec. A já nemohl udělat nic.
verím, že treba strašne veľa síl, ale najlepšia cesta je ísť krok za krokom ďalej.
a neverím, že by Eliška (absolútne som ju nepoznal pochopiteľne) vnímala tvoju snahu žiť ďalej ako zradu, alebo niečo podobné. myslím, že by si priala, aby si sa postavil na nohy.
prajem ti to.
vlado
Ale víš jde o to, jak se to stalo. Vydupala si ten pitomej zájezd k moři, nepřesvědčil jsem jí, že je to riziko. Ale snažil jsem se jí hlídat, aby se nepřetěžovala, a všechno vypadalo fajn, na nic si nestěžovala,a tak jsem jí na chvíli, na pár blbejch minut (max. 2-3 minuty) nehlídal. A asi dostala ve vodě záchvat. Najednou nikde nebyla. Hledal jsem jí a zalarmoval jsem hned hlídku, ale než jí našli, bylo pozdě.
Přeji Ti, hodně síly
Jedno slovo, jeden pohled, jeden dotek. Dal bych za to zbytek života.