No, právě těm malým rodům by měl konečně někdo ukázat kam patří...
Napadl mě ideální trest pro Malíčka. Tedy, kromě ostrého nože a dobrého muže, který ví jak s ním zacházet. Mohl by dostat doživotní trest domácího vězení na Prstech.
Vzhledem k tomu jak dopadl Koza, tak radši poslat na Boltony Horu...ten je znamenitej v působení utrpení jiným lidem....Já však doporučuji čistou smrt, mučení je nepřijatelná a nízká věc...Proto bych spíš šáhl po Muži bez tváře....
Já vím, je to divné, ale je to tak. Netoužím po ní tělesně, to určitě ne, ale spíš cítím lítost nad tím, jak se k ní ostatní chovají, že je vlastně nechtěně pasována do role zrádce vlastní rodiny, že potřebuje někoho, kdo by jí poradil, ochránil ji, s kým by se mohla podělit o myšlenky... No jo, asi už mi ze ságy hrabe... (a co teprve jestli ji GRRM v některé z příštích knih zabije? Toho se opravdu děsím)
Když projde kolem, její vlasy se lesknou mé srdce buší a ruce mi těžknou její oči modré jsou jako pomněnky květ její úsměv je sladší než nejsladší med
V hrdle mám sucho, slzy se do očí vhání ach jak moc miluji vás, má paní vše obětoval bych pro naše setkání to je mé nejvroucnější přání
Ach Sanso spanilá, já miluji vás Ach Sanso, má paní, kéž získal bych vás Ach Sanso spanilá, já toužím po vás Ach Sanso, má paní, kéž líbal bych vás...
No, nic moc. A navíc si nejsem jistý barvou očí. Byl to jen takový chvilkový záchvat, ale přece pláču, když to sem píšu. Jsem asi romantický snílek, něco jako Sansa :-)...
Pro francouzské truvéry a trubadúry to bylo naprosto normální (jeden zvlášť slavný se zamiloval z doslechu, páč nikdy neopustil rodnou Francii, do jedné francouzsko-libanonské krasavice). Jinak o lásce k literární postavě je dokonce i slavná písnička (Oliver Twist se tuším jmenuje).
to Sethi: A pro některé jsou ty imaginární světy reálnější než realita. Jen kdyby tam byla lepší donášková služba...
Chmur: To je sice pravda, ale občas není na škodu se zasnít. Jěště, že existují tací, kteří dokáží svoji fantazii přenést na papír a podělit se tak o své imaginární světy s ostatními a vnést tak radost do života čtenáře ;)
Komentáře
Napadl mě ideální trest pro Malíčka. Tedy, kromě ostrého nože a dobrého muže, který ví jak s ním zacházet. Mohl by dostat doživotní trest domácího vězení na Prstech.
Ostatně v tomhle směru vkládám velké naděje v Ramsaye.
Když projde kolem, její vlasy se lesknou
mé srdce buší a ruce mi těžknou
její oči modré jsou jako pomněnky květ
její úsměv je sladší než nejsladší med
V hrdle mám sucho, slzy se do očí vhání
ach jak moc miluji vás, má paní
vše obětoval bych pro naše setkání
to je mé nejvroucnější přání
Ach Sanso spanilá, já miluji vás
Ach Sanso, má paní, kéž získal bych vás
Ach Sanso spanilá, já toužím po vás
Ach Sanso, má paní, kéž líbal bych vás...
No, nic moc. A navíc si nejsem jistý barvou očí. Byl to jen takový chvilkový záchvat, ale přece pláču, když to sem píšu. Jsem asi romantický snílek, něco jako Sansa :-)...
Pro francouzské truvéry a trubadúry to bylo naprosto normální (jeden zvlášť slavný se zamiloval z doslechu, páč nikdy neopustil rodnou Francii, do jedné francouzsko-libanonské krasavice). Jinak o lásce k literární postavě je dokonce i slavná písnička (Oliver Twist se tuším jmenuje).
to Sethi: A pro některé jsou ty imaginární světy reálnější než realita. Jen kdyby tam byla lepší donášková služba...