Tohle je skoro až roztomilé, Elia vytahující ženské zbraně :-D Doufám, že Oberyn se ještě objeví. Já teď bohužel pořád je inspiraci nemám, nejspíš se opravdu vratí až s další sérií Rodu draka.
@svoa00 :-D Je to kousek z toho, co sis objednala ;-). A jinak samozřejmě vím, že máš radši vraždy, ale nějak se mi sem tentokrát žádná nevešla. Měla jsem sice první verzi, kdy Oberyn rovnou navrhuje Elii zbavit se Lyanny, nicméně jednak by to nemohl říct na místě plném špehů, no a hlavně jsem si pak řekla, že by to bylo moc brzo jít tak tvrdě proti Starkům. V té době k tomu vlastně ještě nebyl důvod. Oberyn by to sice uměl zařídit nenápadně, jako nehodu (nějaký ten škrábanec na lovu, nebo špatná voda ve studni v podhradí), ale podezřívat by ho mohli. Nebezpečí z jeho strany bylo určitě dalším důvodem pro to, aby Rhaegar Lyannu ukryl a vrátil se domů bez ní. Jinak je tu možnost pokusu o vzpouru ze strany Martellů, tu jsem trochu naznačila. Král se v Harrenově moc nepředvedl a jeho vláda měla do ideální daleko. Kromě toho, že si znepřátelil Tywina Lannistera, nebyli s ním asi zvlášť spokojení ani jinde. Aerys se vzpourou v Dorne pak počítal, když podezříval Lewyna a připomněl Doranovi, že má Eliu jako rukojmí. Pokud jde o Eliu – bohužel :-), jinou možnost u manžela zamilovaného do jiné vlastně neměla. Je sice možné, že stačila otěhotnět už v Harrenově (před závěrem klání), pravděpodobnější se mi ale zdá spíš tahle varianta. Kdyby to totiž Rhaegar věděl, asi by s ní zůstal. Jenže odjel z Králova přístaviště „s příchodem nového roku“ a turnaj se konal dva měsíce předtím. Takže se nejspíš po Eliině pokusu o usmíření definitivně rozhodl pro Lyannu.
Eliu jsem vždy vnímala jako postavu tak trochu do počtu, nevýraznou a zajímavou maximálně pro svého bratra. Přitom to byla žena, s přáními a touhami, žijící sice nešťastný život, ale přesto důležitá figura v celém dramatu. Díky Čejko, ze jsi se do ní pustila. Pro mě to bylo překvapení o to hezčí, protože jsem vůbec nevěděla, že něco píšeš :). Jen je mi té dornské princezny teď ještě mnohem víc líto.
Moc pěkná jednohubka, která ukazuje Eliu i v trochu jiném světle, než jsme všichni zvyklí. Osobně se mi toto rozvinutí jejího jinak celkem plochého charakteru dost líbí a určitě bych se nebránil, kdybys ji ještě někdy použila. Např. vykreslení její smrti, kde by sama byla POV charakterem by bylo určitě velice zajímavé, ovšem samozřejmě i dost depresivní a těžké.
Děkuji za "věnování" a ujišťuji tě, že jakoukoliv tvou povídku si vždy rád přečtu :)
@čejka Takže tady jsem dala inspiraci já :-D Vždycky si vzpomeň, že předně píšeš pro vlastní radost. Proto se teď k ničemu nenutím. Možná pro změnu příště dám i nějaký dojemný fluff 8-)
@Azrael Něco v ní umřelo, už když jí umlátil jejího chlapečka před očima. Když ji znásilňoval s dětskou krví a kousky mozku na rukou, tu bolest už skoro necítila.
@svoa00 Jo, inspirace byla tentokrát od Tebe ;-) a nakonec mi do příběhu ten kousek hezky zapadl, jinak bych ho nenapsala. Hodil se mi navíc i kvůli zmínce o Ašaře. V Útržcích by se samozřejmě dalo pokračovat donekonečna, ale myslím, že dvanáct povídek (s POV tří mužů a tří žen) úplně stačí. Dál už bych si musela hodně vymýšlet. Dunk, který tuhle sérii doplňuje, mě nakonec hnal dopředu sám a nutně jsem ho tehdy potřebovala dotáhnout. To, čím bych chtěla pokračovat, je ale dost pracné. Kromě času, který pořád jaksi chybí, si taky nejsem jistá, jestli to dokážu dotáhnout do slušného výsledku. Takže proto zatím nic moc dalšího nemám :-). @Azrael Promiň, tohle téma už je na mě trochu moc. @svoa00 Ti to naštěstí vystihla přesně
Puvabný kousek. Oberyn jen celý "ať žije rebelie!!!" a zajímala by mě jeho reakce při zjištění, že jeho sestra si ta slova vyložila tak, že máš svést Rhaegara. Ať už to schvaluje, nebo si klepe na čele, myslím, že by to byl záživný pohled. Ale zpátky k Elii. Krásně si pronikla k její tiché skomné a o to víc zrazené osobnosti, k tomu, jak jsou vnitřní pochody spíš skryté, opatrné, je tam ta tichá voda myjící břehy, málo viditelné ostny, snaha o ústřetovost, vzácnost respektu, rozpolcení mezi kulturami, ale mezi vlastní osobností a domácí kulturou, otázky, co přesně vlastně značilo to, čo ce stalo a proč. Korunním klenotem je ta scéna, kdy Rhae hraje na harfu a usmívá se tak, jak na ni nikdy a jí dojde, že v něm Lya zažehla speciální cit a to Elliu strhne do víru, ve kterm si ani nevšimne, že už začala nová píseň a pak dumá, jestli i ta navazuje na předešlou, protože téhle se jí taky nikdy nedostalo. Tón jako ptýk byl krásný obrat. Hezky to pak otevřelo vrata pro jednání. Jo, je rozrušená a jde jednat, je rozrušená a chce zkusit ho přitáhnout. Je rozrušená, ale skrývá to za přívětivost. A podívejme, je v ní něco Dorňanky, respektive, je lidská žena a smyslnost nemá vypreparovanou. Ach, jen kdyby z toho bylo víc než krátké zahřání a plod, jež neměl šanci dozrát. Palec nahoru i za Asharu. Lehce dumám, zda je pobledlá jen tak, nebo kvuli vlastnímu romániku s nekterým z vlku.
Komentáře
:-D Je to kousek z toho, co sis objednala ;-). A jinak samozřejmě vím, že máš radši vraždy, ale nějak se mi sem tentokrát žádná nevešla. Měla jsem sice první verzi, kdy Oberyn rovnou navrhuje Elii zbavit se Lyanny, nicméně jednak by to nemohl říct na místě plném špehů, no a hlavně jsem si pak řekla, že by to bylo moc brzo jít tak tvrdě proti Starkům. V té době k tomu vlastně ještě nebyl důvod. Oberyn by to sice uměl zařídit nenápadně, jako nehodu (nějaký ten škrábanec na lovu, nebo špatná voda ve studni v podhradí), ale podezřívat by ho mohli. Nebezpečí z jeho strany bylo určitě dalším důvodem pro to, aby Rhaegar Lyannu ukryl a vrátil se domů bez ní.
Jinak je tu možnost pokusu o vzpouru ze strany Martellů, tu jsem trochu naznačila. Král se v Harrenově moc nepředvedl a jeho vláda měla do ideální daleko. Kromě toho, že si znepřátelil Tywina Lannistera, nebyli s ním asi zvlášť spokojení ani jinde. Aerys se vzpourou v Dorne pak počítal, když podezříval Lewyna a připomněl Doranovi, že má Eliu jako rukojmí.
Pokud jde o Eliu – bohužel :-), jinou možnost u manžela zamilovaného do jiné vlastně neměla. Je sice možné, že stačila otěhotnět už v Harrenově (před závěrem klání), pravděpodobnější se mi ale zdá spíš tahle varianta. Kdyby to totiž Rhaegar věděl, asi by s ní zůstal. Jenže odjel z Králova přístaviště „s příchodem nového roku“ a turnaj se konal dva měsíce předtím. Takže se nejspíš po Eliině pokusu o usmíření definitivně rozhodl pro Lyannu.
Děkuji za "věnování" a ujišťuji tě, že jakoukoliv tvou povídku si vždy rád přečtu :)
(Omlouvám se, jdu se schovat za roh)
Jo, inspirace byla tentokrát od Tebe ;-) a nakonec mi do příběhu ten kousek hezky zapadl, jinak bych ho nenapsala. Hodil se mi navíc i kvůli zmínce o Ašaře. V Útržcích by se samozřejmě dalo pokračovat donekonečna, ale myslím, že dvanáct povídek (s POV tří mužů a tří žen) úplně stačí. Dál už bych si musela hodně vymýšlet. Dunk, který tuhle sérii doplňuje, mě nakonec hnal dopředu sám a nutně jsem ho tehdy potřebovala dotáhnout. To, čím bych chtěla pokračovat, je ale dost pracné. Kromě času, který pořád jaksi chybí, si taky nejsem jistá, jestli to dokážu dotáhnout do slušného výsledku. Takže proto zatím nic moc dalšího nemám :-).
@Azrael
Promiň, tohle téma už je na mě trochu moc. @svoa00 Ti to naštěstí vystihla přesně
Oberyn jen celý "ať žije rebelie!!!" a zajímala by mě jeho reakce při zjištění, že jeho sestra si ta slova vyložila tak, že máš svést Rhaegara. Ať už to schvaluje, nebo si klepe na čele, myslím, že by to byl záživný pohled.
Ale zpátky k Elii. Krásně si pronikla k její tiché skomné a o to víc zrazené osobnosti, k tomu, jak jsou vnitřní pochody spíš skryté, opatrné, je tam ta tichá voda myjící břehy, málo viditelné ostny, snaha o ústřetovost, vzácnost respektu, rozpolcení mezi kulturami, ale mezi vlastní osobností a domácí kulturou, otázky, co přesně vlastně značilo to, čo ce stalo a proč.
Korunním klenotem je ta scéna, kdy Rhae hraje na harfu a usmívá se tak, jak na ni nikdy a jí dojde, že v něm Lya zažehla speciální cit a to Elliu strhne do víru, ve kterm si ani nevšimne, že už začala nová píseň a pak dumá, jestli i ta navazuje na předešlou, protože téhle se jí taky nikdy nedostalo. Tón jako ptýk byl krásný obrat.
Hezky to pak otevřelo vrata pro jednání. Jo, je rozrušená a jde jednat, je rozrušená a chce zkusit ho přitáhnout. Je rozrušená, ale skrývá to za přívětivost. A podívejme, je v ní něco Dorňanky, respektive, je lidská žena a smyslnost nemá vypreparovanou. Ach, jen kdyby z toho bylo víc než krátké zahřání a plod, jež neměl šanci dozrát.
Palec nahoru i za Asharu. Lehce dumám, zda je pobledlá jen tak, nebo kvuli vlastnímu romániku s nekterým z vlku.