Tohle by chtělo nějaké ocenění. Je to Jaimeho finální kapitola? Protože pokud jo, tak ej to zatraceně parádní finále. Přituhovalo už minule, ale teď už opravdu dorazila zima a třeskoucí mráz a cynické komentáře pronášeny v duchu se jen tak sypou a jsou trefné. Ano, to Jaime umí, ještě není v takové formĚ jako v dobĚ Písně, ale rozhodně ho v tom jde poznat. Rozloučkový dialog jsi trochu zjemnila myslím, že mu to v rámci povídky prospělo a je to klidnĚ možné, protože vzpomínky se časem zkreslují. Takže ano, ono to takhle probĚhnout mohlo. A oproti té krátké vzpomínce jsi krásnĚ rozvedla, jak ani zbytek rytířstav není Aerysem nadšen a princ je takovou slabou útěchou ve službě. Je to hezky popsané uvĚdomění No a musím pochválit taky popis pravomocí a příprav. Co Jaime muže a nemuže, kde být nemusí, ale vlastně tam jde, protože tohle zvěřit jinému není dobrý nápad a tak dále... Hezky to zduvodňuje, proč nemohl nic udělat s přípravami ve mĚstě, dodává na frustraci a kontrastuje s tím, když převezme velení nad Rudou baštou (ach, ten moment než zazní svolení). No a taky dobrý nápad s pŘedvoláním kvuli Rossartovi právě když dorazí zpráva a tím pádem jsme při tom, když se kuje železo a on do toho muže přispĚt dobrými připomínkami. Hodnocení připravenosti a nakolik adekvátní jsou Aerysovi výhrady - pěkné. Princeznin útĚk sto bodu - jako nápad i co to obnášelo a proč selhalo (později zmizelý Varys je dobrý nápad, protože možná právĚ vyměňuje dĚcka a možná ne a záhada je nadále zachována). A když pak Jaime upřímnĚ čeká, že Tywin bude chtít rukojmé a dá si záležet, aby je zajal, vše do sebe hezky zapadá. Ale jak si vzpomenu, že mu Rhae uložil hlídat je... Opravdu pvedené, opravdu. No a pak se Tywin dramaticky vynoří z mlhy, Pycelle argumentuje co muže, Varys je zatracenĚ opatrný a ano, ano, ta slova o rukojmím. Že byl přijat jako urážka otce vĚdĚl, ale že je rukajmí... TeĎ mu to docvaklo a je to horká pilule - Rhaegarova slova, čekání v sálu jako poslušný pes a lovecká trofej, ironie, že musí bránit hrad proti vlastnímu otci a nakonec poslední kapka - věrnost dokáže jen přinesením Tywinovi hlavy, přitom realita nutnosti vyjednávat je zcela opomíjená. Úplně vidím jak je z toho kluk v koncích. Deset bodu za ten moment, kdy mládĚ uprostřed virvaru, kterému velí, se zamyslí, co by asi udělali jeho starší kolegové. Tak trocha hledaje usměrnĚní, tak trocha s obavou, zda by zustali puslušni. A ten závĚr, kdy se rozhodne vzít vĚci do vlastních rukou, pořeší Rossarta (a že ho teda pořešil, cítít z toho trhání z řetězu, vycěnnĚné zuby a jedovatost) a cestou k trunu přemítá nad krví na meči a kováním meče a rozhodne se, že nebude rukojmím a cnost poslušnosti nechá být v prospĚch toho, v čem spíš vidí smysl. Tak trocha sup, který se pŘipojil k trhání kořisti, tak trocha vězeň trhající řetězy a kluk vstupující do dospělosti a tak trocha i ten rytíř, ano, i to. Jde čelit věcem a jde do toho rozhodně. KromĚ toho, že nenchá tisíce lidí zemřít v ohni. Bylo to napínavé, protože ikdyž víme, jak to dopadne, tak jsem trnula o toho hledání Rossarta a Varyse a jak je ne a ne vyčenichat a pak Rossarta jen náhodou. Jak ještĚ zbívají dva a proto musí jednat rychle. Ten spěch tomu přidává na dramatickosti. ScénĚ i jeho rozhodování, co udělat a jak se vnímat.
Prostě když se umí, tak se umí. Možná ještě později zmíním nĚjakou drobnost, co se mi líbila.
@Aviv Děkuju Ti za krásný a podrobný komentář. Jsi úžasná, že si všímáš každého detailu a ještě si dáš práci s tím ho rozebrat a ukázat v souvislostech. Je to třetí a a opravdu asi i poslední povídka o Jaimem. Eliin útěk jsem přidala, protože si mi zdál logický. Každá žena by přece chtěla zachránit aspoň svoje děti. No a Varys, který díky ptáčkům věděl skoro o všem, se tvářil, že hraje pro krále, ale ve skutečnosti už určitě plánoval, jak se zařídí v případě jeho pádu. Ať je Connigtonův Aegon VI. pravý nebo falešný, byla to tehdy pro Varyse krásná příležitost dostat do rukou budoucího krále. Samozřejmě pokud k výměně dětí došlo, Elia nebo aspoň chůva to musely poznat. Ale v takové situaci by Elia asi dala svoje dítě každému, kdo by ho mohl zachránit - dokonce i pochybnému Varysovi. No a jen tak mimochodem - mám pocit, že při psaní prvního dílu ještě Martin nad touhle částí zápletky neuvažoval a dalšího uchazeče o trůn si doplnil kvůli příběhu až v Tanci. Pokud jde o popis Jaimeho povahy, zvlášť ze začátku jsem se snažila vycházet z jeho vlastní vzpomínky, kdy se porovnával s Lorasem. Jaime navíc nepatří k čistě dokonalým hrdinům, jinak by nikdy nemohl lehkomyslně shodit z věže Brana. (O to je zajímavější.) A tady mi přišlo zvlášť důležité jeho závěrečné rozhodnutí. Nenechal Horu nebo někoho jiného z lannisterských vojáků zabít krále - udělal to sám. Vzal na sebe tu odpovědnost v časové tísni, kdy tím králi zabránil dát rozkaz ostatním pyromancerům, a ve stylu svého rodu zároveň vyřešil dluh. Na druhou stranu je to ovšem zásadní porušení přísahy, která měla být součástí jeho samotného. Opravdu už měl pak gardu opustit, i když svou roli v ní určitě bude ještě mít. Ještě bych chtěla i tady upřesnit detail s pobočníkovým řetězem, který jsme s Aviv řešily mimo fórum. Za Roberta a později byl ten řetěz z ručiček, jak si možná vzpomínáte, zlatý. Tady jsem nahodila stříbro a po delším váhání jsem ho tam nakonec nechala. Aerys měl totiž rád, když mohl ukázat svou nadřazenost a to se mohlo projevit i ve výběru materiálu pro odznak jeho zástupce.
Navštívila som wiki a tam písalo, že pobočníci si môžu navrhnúť vlastné. Boli už spony, reťaze aj brošne, železo, striebro aj zlato, konkrétne pri tej spone striebro.
Pěkně rozebraná událost a jak ji Jaime prožíval. Oceňuju všechny ty detaily ohledně dalších postav. Jak už tu zaznělo, Jaimeho sarkastické komentáře se už začínají projevovat :D Trochu mě mrzí, že neuvidíme tu asasínskou chvíli, ale chápu, proč bylo vhodné to ukončit právě před ní. Další kapitola bude Ned a jak vidí Jaimeho na trůnu?
Delší dobu jsem tu teď nebyl a když jsem si dnes konečně našel čas... Ach, jak mé srdce nadšeně zaplesalo, když jsem uviděl novou povídku od tebe, Čejko :)
Třetí část našeho milého Lannistera je opravdu úchvatná povídka. Jaime je i v Písni jedna z mých nejoblíbenějších POV postav a zde je krásně zachycen jeho charakter, ačkoliv samozřejmě ještě není zdaleka tak cynický jako jeho starší verze. Líbí se mi jeho přemýšlení a náhled na věc a musím říct, že v kontextu všech událostí chápu, proč nakonec udělal to, co udělal. Chápal jsem to tedy i dříve, ale tvá povídka krásně doplnila drobné detaily a jeho jednání je ještě více akceptovatelné. Mám rád i tvé popisování Aeryse, byť je mi z něho vždy mírně na zvracení.
Nevím, co bych řekl víc, kolegové výše už se vyjádřili dle mě zcela dostatečně. Děkuji, že jsi mi zase rozzářila den a budu se moc těšit na nějakou tvou další povídku :)
@Azrael Taky moc děkuju :-) No a sarkasmus – Martinovi jde samozřejmě líp ;-). Navíc, Jaimemu bylo v Písni už skoro dvakrát tolik a měl za sebou čerstvě leccos, co jeho poznámky určitě přiostřilo (vězení, ruku a změnu v chování Cersei).
Komentáře
Rozloučkový dialog jsi trochu zjemnila myslím, že mu to v rámci povídky prospělo a je to klidnĚ možné, protože vzpomínky se časem zkreslují. Takže ano, ono to takhle probĚhnout mohlo. A oproti té krátké vzpomínce jsi krásnĚ rozvedla, jak ani zbytek rytířstav není Aerysem nadšen a princ je takovou slabou útěchou ve službě. Je to hezky popsané uvĚdomění
No a musím pochválit taky popis pravomocí a příprav. Co Jaime muže a nemuže, kde být nemusí, ale vlastně tam jde, protože tohle zvěřit jinému není dobrý nápad a tak dále... Hezky to zduvodňuje, proč nemohl nic udělat s přípravami ve mĚstě, dodává na frustraci a kontrastuje s tím, když převezme velení nad Rudou baštou (ach, ten moment než zazní svolení). No a taky dobrý nápad s pŘedvoláním kvuli Rossartovi právě když dorazí zpráva a tím pádem jsme při tom, když se kuje železo a on do toho muže přispĚt dobrými připomínkami. Hodnocení připravenosti a nakolik adekvátní jsou Aerysovi výhrady - pěkné.
Princeznin útĚk sto bodu - jako nápad i co to obnášelo a proč selhalo (později zmizelý Varys je dobrý nápad, protože možná právĚ vyměňuje dĚcka a možná ne a záhada je nadále zachována). A když pak Jaime upřímnĚ čeká, že Tywin bude chtít rukojmé a dá si záležet, aby je zajal, vše do sebe hezky zapadá. Ale jak si vzpomenu, že mu Rhae uložil hlídat je... Opravdu pvedené, opravdu.
No a pak se Tywin dramaticky vynoří z mlhy, Pycelle argumentuje co muže, Varys je zatracenĚ opatrný a ano, ano, ta slova o rukojmím. Že byl přijat jako urážka otce vĚdĚl, ale že je rukajmí... TeĎ mu to docvaklo a je to horká pilule - Rhaegarova slova, čekání v sálu jako poslušný pes a lovecká trofej, ironie, že musí bránit hrad proti vlastnímu otci a nakonec poslední kapka - věrnost dokáže jen přinesením Tywinovi hlavy, přitom realita nutnosti vyjednávat je zcela opomíjená. Úplně vidím jak je z toho kluk v koncích.
Deset bodu za ten moment, kdy mládĚ uprostřed virvaru, kterému velí, se zamyslí, co by asi udělali jeho starší kolegové. Tak trocha hledaje usměrnĚní, tak trocha s obavou, zda by zustali puslušni.
A ten závĚr, kdy se rozhodne vzít vĚci do vlastních rukou, pořeší Rossarta (a že ho teda pořešil, cítít z toho trhání z řetězu, vycěnnĚné zuby a jedovatost) a cestou k trunu přemítá nad krví na meči a kováním meče a rozhodne se, že nebude rukojmím a cnost poslušnosti nechá být v prospĚch toho, v čem spíš vidí smysl. Tak trocha sup, který se pŘipojil k trhání kořisti, tak trocha vězeň trhající řetězy a kluk vstupující do dospělosti a tak trocha i ten rytíř, ano, i to. Jde čelit věcem a jde do toho rozhodně. KromĚ toho, že nenchá tisíce lidí zemřít v ohni.
Bylo to napínavé, protože ikdyž víme, jak to dopadne, tak jsem trnula o toho hledání Rossarta a Varyse a jak je ne a ne vyčenichat a pak Rossarta jen náhodou. Jak ještĚ zbívají dva a proto musí jednat rychle. Ten spěch tomu přidává na dramatickosti. ScénĚ i jeho rozhodování, co udělat a jak se vnímat.
Prostě když se umí, tak se umí. Možná ještě později zmíním nĚjakou drobnost, co se mi líbila.
Děkuju Ti za krásný a podrobný komentář. Jsi úžasná, že si všímáš každého detailu a ještě si dáš práci s tím ho rozebrat a ukázat v souvislostech.
Je to třetí a a opravdu asi i poslední povídka o Jaimem. Eliin útěk jsem přidala, protože si mi zdál logický. Každá žena by přece chtěla zachránit aspoň svoje děti. No a Varys, který díky ptáčkům věděl skoro o všem, se tvářil, že hraje pro krále, ale ve skutečnosti už určitě plánoval, jak se zařídí v případě jeho pádu. Ať je Connigtonův Aegon VI. pravý nebo falešný, byla to tehdy pro Varyse krásná příležitost dostat do rukou budoucího krále. Samozřejmě pokud k výměně dětí došlo, Elia nebo aspoň chůva to musely poznat. Ale v takové situaci by Elia asi dala svoje dítě každému, kdo by ho mohl zachránit - dokonce i pochybnému Varysovi. No a jen tak mimochodem - mám pocit, že při psaní prvního dílu ještě Martin nad touhle částí zápletky neuvažoval a dalšího uchazeče o trůn si doplnil kvůli příběhu až v Tanci.
Pokud jde o popis Jaimeho povahy, zvlášť ze začátku jsem se snažila vycházet z jeho vlastní vzpomínky, kdy se porovnával s Lorasem. Jaime navíc nepatří k čistě dokonalým hrdinům, jinak by nikdy nemohl lehkomyslně shodit z věže Brana. (O to je zajímavější.) A tady mi přišlo zvlášť důležité jeho závěrečné rozhodnutí. Nenechal Horu nebo někoho jiného z lannisterských vojáků zabít krále - udělal to sám. Vzal na sebe tu odpovědnost v časové tísni, kdy tím králi zabránil dát rozkaz ostatním pyromancerům, a ve stylu svého rodu zároveň vyřešil dluh. Na druhou stranu je to ovšem zásadní porušení přísahy, která měla být součástí jeho samotného. Opravdu už měl pak gardu opustit, i když svou roli v ní určitě bude ještě mít.
Ještě bych chtěla i tady upřesnit detail s pobočníkovým řetězem, který jsme s Aviv řešily mimo fórum. Za Roberta a později byl ten řetěz z ručiček, jak si možná vzpomínáte, zlatý. Tady jsem nahodila stříbro a po delším váhání jsem ho tam nakonec nechala. Aerys měl totiž rád, když mohl ukázat svou nadřazenost a to se mohlo projevit i ve výběru materiálu pro odznak jeho zástupce.
Třetí část našeho milého Lannistera je opravdu úchvatná povídka. Jaime je i v Písni jedna z mých nejoblíbenějších POV postav a zde je krásně zachycen jeho charakter, ačkoliv samozřejmě ještě není zdaleka tak cynický jako jeho starší verze. Líbí se mi jeho přemýšlení a náhled na věc a musím říct, že v kontextu všech událostí chápu, proč nakonec udělal to, co udělal. Chápal jsem to tedy i dříve, ale tvá povídka krásně doplnila drobné detaily a jeho jednání je ještě více akceptovatelné. Mám rád i tvé popisování Aeryse, byť je mi z něho vždy mírně na zvracení.
Nevím, co bych řekl víc, kolegové výše už se vyjádřili dle mě zcela dostatečně. Děkuji, že jsi mi zase rozzářila den a budu se moc těšit na nějakou tvou další povídku :)
Taky moc děkuju :-)
No a sarkasmus – Martinovi jde samozřejmě líp ;-). Navíc, Jaimemu bylo v Písni už skoro dvakrát tolik a měl za sebou čerstvě leccos, co jeho poznámky určitě přiostřilo (vězení, ruku a změnu v chování Cersei).