House of the Dragon - nový seriál od HBO ze světa Písně ledu a ohně - Ice & Fire
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Vypadá to, že zde ještě nevlastníš účet. Pokud se chceš zapojit do diskuze, klikni na jedno ze dvou tlačítek níže.
Komentáře
Proč Criston Cole změnil strany a s kým to Rhaenyra vlastně spala... Tady si pamatujte, že je uvedené, že Rhaenyra měla pro svého pohledného bodyguarda v celibátu slabost. Jedna verze tvrdí, že o panenství přišla se svým oblíbeným strýčkem a že je ráno našli v posteli - trochu velká náhoda, že jo? Náhoda, kterou taky Daemon mohl zařídit, ale vzhledem k chování Rhaenyry před svatbou s Laenorem by tahle verze nedávala moc smysl. Druhá verze mluví o tom, jak po tom, co bylo rozhodnuté o její svatbě, Cole chtěl, aby s ním Rhaenyra utekla a ona ho odmítla dost urážlivě. Hmmm, mohla sice odmítnout útěk, ale nějak mi nejde dohromady, že by ho nechtěla v té chvíli svést. No a třetí verze, ke které se kloním. Rhaenyra po Coleovi vyjela. Ta Rhaenyra, kterou vídal každý den a znal od malé holky. Nejenom to, ona ještě tu noc skočí do postele s Harwinem Strongem (chvíli potom ji Harwin doprovází na Tříšť) v aktu vzdoru proti otci. To je myslím dost na to, aby se cítil osobně uražený a začal ji vidět jako nehodnou dědičku. S ohledem na seriál - je trochu škoda, že ztráceli čas krátkou romancí s Colem, která neměla narativní význam (mohl být věrný Alicent opravdu jenom proto, že ji platonicky zbožňuje jako to, co manželka, matka a královna má být), když vzhledem k dětem mělo větší smysl ukázat romanci s Harwinem Strongem.
Trochu jsem přemýšlela, jestli budu nějak mudrovat nad smrtí Rhey Royce a jestli ji Daemon mohl zabít. Ale ne, její smrt je tak jasně popsaná, že vzhledem k okolnostem nemohl její nehodu ani zařídit. Já snad tu scénu v seriálu nesnáším víc a víc. Co Daemon opravdu udělal, tak to je, že pragmaticky zabil snoubence Laeny Velaryon, aby dobrým sňatkem přestal padat pořád níž. Nebylo by tohle pro seriál vhodnější jako ukázka toho, že se štítí jenom máločeho? Text taky docela jasně říká, že s Rhaenyrou se znova sblížil, když u utěšovala po smrti Laeny. No a samozřejmě věřím i tomu, že podplatil Laenorova milence, aby mu ho odstranil z cesty. Tady se nedivím, že seriál šel jinou cestou. Daemon a Rhaenyra by působili pomalu jako nějaký Joker a Harley Quinn Západozemí :D
No a poslední věc - požár Harrenova. Tady je těžké rozhodnout se, jestli to nechal udělat Daemon, aby měl jistotu, že Rhaenyru bude mít už jenom pro sebe, nebo Corlys naštvaný na toho, kdo jeho synovi nasazoval parohy. Ta první verze je mnohem pravděpodobnější, protože Corlys skoro určitě o tom, jak to s "vnuky" je, už dávno musel vědět, není žádný hlupák. Co mi přijde vtipné, tak to je, že v seriálu je použitá verze málo pravděpodobně. Lyonel Strong syna na Harrenov původně neměl doprovázet a jestli by se Larys chtěl zbavit obou, tak si nevybral nejlepší příležitost.
No a ještě poznámka pod čarou - jak jsem si oblíbila seriálovou Alicent, tak mě nekonečně frustruje, jak ji viktimizovali kvůli laciným bodům soucitu a jako oběť mužů kolem ní. Neměla by být (aspoň ne v první sérii) politováníhodná, má to být železná lady, která postupně začne praskat, a její kroky ve prospěch dětí by nemělo být třeba pořád ospravedlňovat, ale vzhledem k vylepšenému pojetí Rhaenyry a Daemona holt působí jako snadno ovlivnitelná hysterka.
Eh, pořád úplně nevím, co si o knižním Aemondovi myslet. Jeho charaktistika je de facto taková, že jako spousta Targaryenů má záchvaty vzteku a je bezdůvodně sebevědomý, kromě toho, že je obecně nepříjemný. Asi nejbližší paralela by byl Mordred. Ten v seriálu je lepší možná i o dva levely a to tam byl dohromady tak patnáct minut :D Zatím to prezentují tak, jako by následně schytal propagandistický downgrade ve stylu Richarda III.
Jinak standardně neutěšené a sugestivní. Dýchá z toho pocit upínání se v nehostinném prostředí.
Věřila bych, že Otto a Alicent byli zaskočeni, byť teda nevím zda víc zprávou o svatbě nebo tím, že ji Vis s nikým neprobral předem, než to oznámil. Kristova noho, co čekal? Ale já vím co, ve své dobromyslnosti, že je to prima pro holky, protože si už jsou blízké a přece zde nemuže vzniknoout konflikt že ne. A prioritně ho štvalo, jak mu každý říká, co má udělat, tak si postavil svou bez toho, aby je nechal nějak to komentovat zas přemlouvat k tomu a onomu.
Její činnost po otcově odchodu je její. Její prohodnocení Rhaenyry z přítelkyně na nepřítele se stalo, protože dala na Ottovy výstrahy (Larys zalil semínko, které bylo zasazeno v bráně). Až se dá říct, že do ní zasel paranoiu a že vyvolávala konflikt, protože jí to nabulíkoval (na to je protiargument, že jen realisticky popsal situaci a nejde o zmanipulovanost, ale o prozření). Že ambice a přesvědčení o nevyhnutných věcech není její, protože tohle přebrala slepě.
Co jde opravdu a zcela mimo Otta a je opravdu čistě její iniciativa a ne něčí nabídnutí se (Larys), tak je to, když se ujala Cristona. Nádherně se v tom míchá soucit a vypočítavost a myslím, že by to udělala, i kdyby neočekávala válku o dědictví a pouze byla rozčílená, že Rhae lhala a chovala se nezodpovědně.
Pokud by to napokon stočili směrem přiznání ala WW, tak by to bylo hodně zajímavé a konvo z Rhaenys by vyznělo smysluplněji (takhle jsem z něj měla trochu divný zmatený pocit). Třeba. Ale zatím mi ten obrázek připadá spíš jak to, co říkám výš.
Aegon o tom tehdy řekl matce a zeptal se, jestli by místo něj mohla být králem Rhaenyra. Matka mu dala facku a sykla: „Už nikdy takové věci neříkej."
Bylo to poprvé, co ho uhodila. Tvář jí okamžitě změkla a ruku mu přiložila na tvář. "Musíš být král, Aegone. Rozumíš? Jednou budeš král. Pro nikoho z nás není jiná možnost."
Nechápal.
Ani teď to nechápe.
Aemond s ním praští o tvrdé, sluncem vyhřáté dlažební kostky se zuřivostí, jakou u něj Aegon nikdy předtím neviděl. Aemond není nikdy divoký, ne po té noci. Zaplatil cenu za unáhlenost a místo toho vyrostl do podoby Válečníka, stoického a jakoby z kamene.
Ptát se, jestli je pravda, že otec zemřel – náš otec, který miloval ducha a zapomínal na své děti, náš otec, který si znovu a znovu vybíral jednu dceru a jednu mrtvou manželku – je děsivé a zvláštní.
Byl to ser Criston, kdo ho naučil, jak ovládat meč, jak jezdit na koni, jak se holit. Je to ser Criston, kdo stojí po boku jejich matky, kdo odnesl Helaenu z božího háje do porodního lože a který laskavě přijímá květiny od malé Jaehaery.
Jejich otec je mrtvý. Chtějí, aby byl Aegon král.
Chtějí, aby seděl na té ubohé železné židli, aby se na ní znovu a znovu řezal, dokud se rány nedají napočítat do tisíců, aby mohli vidět, jak Aegonova krev kape z tepny, aby viděli, že tenhle král, tenhle muž, tenhle chlapec je stejně jako jeho otec a jeho sestra krví draka. Hleďte na oheň v té krvi a velebte krále.
"Nehodím se na to!"
Aemond s ním souhlasí. Aemond s ním vždycky souhlasil, kdykoliv Aegon řekl, že nechce být králem, nechce říši, nechce být krví draka.
Aemond je vyšší, Aemond je silnější, Aemond je lepší. Drží jeho tvář, jeho bratr jako oživlý Válečník, se zraněním v bitce o draka v jednom oku a ctižádostí v druhém. Aegon rozhodně žádného ze Sedmi nepřipomíná.
Vezmi si to, tiše prosí. Vezmi si to, je to tvoje. Ať jsme vyrovnaní. Vezmi si to a osvoboď mě.
Aemond zaváhá a Aegon se skoro usměje. Měl by milovat svoji rodinu, svoje království, svoje děti – možná ho má Aemond přece jen rád, tak jako má rád Aegonovy děti, jejich rodinu, Helaenu. Na krátkou chvíli Aegon opravdu věří, že Aemond má rád i jeho.
“Královna čeká.”
Na otcovo mrtvé tělo se ani nepodívá. Nepřeje si dát mu sbohem a nezapálí za něj svíčku. Jeden cizinec se vrací k druhému. Aegonovi to přijde příhodné.
Netrhne sebou, když ho ser Criston osloví „můj králi“ nebo když se mu matka pokloní. Nevšímá si těl visících po Rudé baště, jsou to jenom zrádci, co by zahájili rebélii.
V dětském pokoji sleduje, jak si děti tiše hrají s vyřezávanými dřevěnými draky. Jeho děti jsou zvláštní, malá stvoření, která vypadají stejně jako on, jako jeho bratři, jako jeho sestra. Napadá ho, jestli jeho děti budou stejně beznadějné jako on, nebo divné jako Helaena. Nezná je dobře. Stejně jako se Aegon nehodí na krále, nehodí se ani na otcovství.
Myslí si, že je miluje, jako by člověk měl milovat svoje děti, protože pocházejí od něj. Od něj a jeho sestry, z noci, která byla posilněná vínem a oba zavřeli oči. Nemohl se na ni tu noc dívat, ani tu další, ani během žádné jiné. Je to jeho sestra, jak se na ni může dívat jako muž na ženu, jako na manželku nebo milenku? Je to jeho sestra a hrávali si spolu v božím háji.
Nechá si do své komnaty přinést obří mapu a sluhové ji pověsí na zeď, kde bývala oplzlá tapisérie, která se mu docela líbila, ale matka trvala na tom, že je zahanbující.
Aegon se podívá na své království, v ruce pohár vína, aby zahnal bolest hlavy. Zaujme ho Rovina, kde kdysi býval hrad u moře (ne Rudá bašta) a jeho paní (ne jeho sestra).
Vypije víno do dna, nehodný následník, uchvatitel. Jaké písně o něm asi tak budou zpívat.
A opravdu doufám že Aegona pojmou v seriálu tímhle stylem.