Vzhledem k tomu, že elixír - tedy Rhaegar :-) zatím není, tak alespoň tahle povídka, kterou už jsem měla předtím kromě úvodu skoro dokončenou. I tady jde o nešťastnou romanci, i když ne tak nápadnou. Opět velké díky Ašaře za kontrolu textu s otázkami zkušebního čtenáře, za konzultace teorií a upozornění na nedotaženou část s dopisy ;-) Nevadě děkuji také - za rychlé kontrolní čtení a hlavně za zveřejnění povídky.
Omlouvám se za prodlevu, kromě únavy z výletu se později přidružil covid, takže mi slib zcela vypadl z hlavy... Napravuji tedy:
Předně se divím, že mezitím nepřibyly komentáře od jiných čtenářů, protože čejka patří mezi místní favority, a i když fanouškovské povídky na svoji někdejší slávu asi jen tak nenavážou (určitě ne bez nových podnětů od autora kánonu), je autorkou, která drží laťku hodně vysoko. Hlavně ale pořád přichází s něčím novým, což je v bezčasí po skončení seriálu a v čekání na Vichry vzácnost. Lidi, jestli chceme, aby nám psala dál, musíme ji taky podpořit! ;-)
Myslím, že je nzřejmé, že pro Neda Starka mám velikou slabost. Oakenfist by nyní mohl ocenit, že na rozdíl od předchozího příběhu, tady si Eddard nejenom sáhnul, což já oceňuji rozhodně :D. Jen ten konec už pro mne coby nejmenovanou dámu z Jihu tak veselý není... I když všichni tenhle příběh tak nějak známe nebo tušíme z Písně, osobně mě dojímá tragika postav, které by srdcem jednaly nějak, ale rozdané karty, čest a čím dál komplikovanější situace jim to prostě neumožní, a tak je čtenář našponovaný a ač ví, jak to skončí, přesto pořád doufá.
Styl téhle autorky povídek nejvíce odpovídá Martinovi, moc se mi líbí a doufám, že se o rebelii dozvím ještě víc a víc. Obdivuji velikou propracovanost a přípravu při psaní. Tady se sice zdánlivě ještě nic neděje, vše se chystá, na válku, hemží a rojí, ale pod vyprávěním již cítím smutné proudy, které povedou až k Trojzubci, Robertově nástupu na trůn a... k tomu, co známe z Písně.
Já se taky omlouvám, že jsem zatím nekomentoval. Přijde mi, že s přibývajícími díly "Příběhu o Eddardovi" (GRRM taky tvrdí, že nepíše jeden příběh, ale kolekci příběhů) se kvalita stupňuje. A tenhle díl už šlape originálu výrazně na paty. Se vším, co píše @Ašara výše, se dá souhlasit. Důkladná příprava, propracované postavy, ideální tempo vyprávění. Na nic se nezapomnělo. Líbí se mi to prostě moc a číst to budu, protože mi to překlenuje období, do kterého se sám pouštět moc nechci. Klidně ať pokračuje Ned, Rhaegar není nutný, když nebude chuť nebo inspirace - bylo by fajn vidět Neda u Věže radosti, i když tam ho už GRRM v horečnatém snu v černých celách poslal, v @čejčině podání by to byla určitě paráda.
@Lady Ašara @Oakenfist Děkuju za Vaše komentáře. Vždycky hodně potěší už jen to, když člověk zjistí, že nepíše do černé díry :-) @Oakenfist Rhaegar je rozepsaný a doufám, že ho dokončím tak, aby se sám sobě podobal. Věž jsem chtěla nechat spíš Aviv, když už si ji načala. Mám pak ale krátkou závěrečnou povídku, která se odehrává až po věži a paradoxně jsem ji napsala jako první z téhle minisérie.
Mám teď opět s volným časem velké problémy a nestíhám ani číst, natožpak psát. Dnes jsem se ale ke tvé třetí části o Nedovi konečně dostal a jako obvykle jsem velmi příjemně potěšen.
Víceméně všechno již bylo řečeno výše a tak nemá smysl se nějak obsáhle rozepisovat, ale líbilo se mi to velice, text už se dá téměř i porovnávat s Martinovou tvorbou a pokud by ságu z nějakého důvodu nestihl dopsat (což se bohužel stává čím dál pravděpodobnější možností), vůbec bych se nezdráhal svěřit její dokončení právě tobě :) A to myslím zcela vážně.
Velice se těším na Rhaegara a vůbec nepochybuji, že si ho ve tvém podání maximálně užiju. Ostatně od tebe bych si užil i příběh toho nejposlednějšího žebráka Sedmi království. Jen tak dál :)
Velmi pěkně napsané... Bohužel si nemyslím, že se ještě někdy dozvíme, jak to s Nedem a Ašarou opravdu bylo. Jsem cynik a zastávám názor, že Ned se do Ašary opravdu zamiloval, ale ta se neuváženě spustila s Brandonem. Ale tahle verze je samozřejmě milejší :) Já jsem teda nemilosrdnější a Věž radosti by v mojem podání byla jenom angst a trauma, ale kdokoliv to napíše, tak si to ráda přečtu. Možná mě to inspiruje k nějaké několikastránkové chuťovce ze světa Písně, i když se notoricky vyhýbám postavám, kde bych se musela příliš držet toho, co Martin napsal :D
@Azrael Moc děkuju :-) Myslím ale, že lidí schopných přijít s příběhem z Martinova světa, co by se Ti líbil, tu najdeš mnohem víc ;-) @svoa00 Třeba nás Martin překvapí a něco se přece jen dozvíme ve Vichrech. Ašara a Brandon – to je vážně zajímavá varianta. Nemáš náhodou chuť ji zpracovat? Je totiž opravdu možné, že když Brandon Neda a Ašaru seznamoval, mohlo ho napadnout využít situace místo svého ostýchavějšího bratra. Ned by ale o tom v tom případě asi nesměl vědět. K verzi Ned a Ašara jsem se přiklonila hlavně proto, že přesně takové situaci odpovídá jeho pozdější vztah k manželce. Kromě jiného taky prudká reakce v případě, když se ho Catelyn ptala, jestli byla Ašara Jonovou matkou. Nemuselo to totiž být jen kvůli nebezpečnému rodinnému tajemství. Protože pokud Ned Ašaru opravdu miloval a musel se s ní tímto způsobem rozejít, určitě si to vždycky vyčítal.
@čejka Samozřejmě jsem tu četl více tvůrců, zdaleka ne jen Tebe :) Ale stojím si za tím, že díla od tebe jsou má zdaleka nejoblíbenější.
A tím vůbec nechci urazit jiné tvůrce, jejichž povídky jsem četl. Líbily se mi více či méně téměř všechny, ale styl čejky má pro mě zřejmě nějaký druh... Hm, osobního kouzla? :)
Ach, že tam ta dýka zesnulého bývalého pána a otce zustává.. Puvabný detail. A jak kluk vysvětluje dřív zmíněné -že odmítl Rysvellku kvuli Ashaře. Že jí psal a nezastihl. Že ji chce napsat znova. Jak plánuje co a jak. A pak bum, zpráva od Hostera a jo, teda, politika na úrovni, i pochvalně kývu hlavou, i mám chuť zahromžit pěstí. Je to dokonale pochopitelný postoj a zároveň to Neda fakt hnusně staví do kouta. A jak je teď ta situace na hraně - ano a mají šanci, ne a jsou v čudu. A Tully je politicky výhodnější než Dayne přesně z duvodu, které jsi zde vyčetla. Líbí se mi i to ohánění tradicí, dobrá přísada. Až mi křivilo ústa, když jsem četla Nedovo váhání, vzdalování, Nedovo vzpomínání - přéslib pláště a ni žádných přísah, protože duvěra... Ach, jak trpký dryák. Závěr perfektní. Do toho bloudění po hradu, kde vidíme všechyn ty přípravy, vkuse rušný solár, společníci nedočkaví akce, brácha na zkušené a logistika, všechno moc hezké, moc profi. Je mi trochu líto, že se přeskočilo jednání s lordem Milé sestry, ale buď jak buď, tohle je opravdu moc prima.
Vy tu Věž fakt chcete, co? Nu, asi mi nic jiného nezbývá, než do ní nahlídnout. Ale kdokoli jiný by se toho zhostil, třeba svoa se sým angstem a traumou, tak je vítán.
Komentáře
Opět velké díky Ašaře za kontrolu textu s otázkami zkušebního čtenáře, za konzultace teorií a upozornění na nedotaženou část s dopisy ;-) Nevadě děkuji také - za rychlé kontrolní čtení a hlavně za zveřejnění povídky.
(Právě jsme se vrátili z delšího výletu, slibuji, že zítra napíšu delší komentář přímo k povídce, která si to zaslouží.)
Předně se divím, že mezitím nepřibyly komentáře od jiných čtenářů, protože čejka patří mezi místní favority, a i když fanouškovské povídky na svoji někdejší slávu asi jen tak nenavážou (určitě ne bez nových podnětů od autora kánonu), je autorkou, která drží laťku hodně vysoko. Hlavně ale pořád přichází s něčím novým, což je v bezčasí po skončení seriálu a v čekání na Vichry vzácnost. Lidi, jestli chceme, aby nám psala dál, musíme ji taky podpořit! ;-)
Myslím, že je nzřejmé, že pro Neda Starka mám velikou slabost. Oakenfist by nyní mohl ocenit, že na rozdíl od předchozího příběhu, tady si Eddard nejenom sáhnul, což já oceňuji rozhodně :D. Jen ten konec už pro mne coby nejmenovanou dámu z Jihu tak veselý není... I když všichni tenhle příběh tak nějak známe nebo tušíme z Písně, osobně mě dojímá tragika postav, které by srdcem jednaly nějak, ale rozdané karty, čest a čím dál komplikovanější situace jim to prostě neumožní, a tak je čtenář našponovaný a ač ví, jak to skončí, přesto pořád doufá.
Styl téhle autorky povídek nejvíce odpovídá Martinovi, moc se mi líbí a doufám, že se o rebelii dozvím ještě víc a víc. Obdivuji velikou propracovanost a přípravu při psaní. Tady se sice zdánlivě ještě nic neděje, vše se chystá, na válku, hemží a rojí, ale pod vyprávěním již cítím smutné proudy, které povedou až k Trojzubci, Robertově nástupu na trůn a... k tomu, co známe z Písně.
Těším se na pokračování!
Klidně ať pokračuje Ned, Rhaegar není nutný, když nebude chuť nebo inspirace - bylo by fajn vidět Neda u Věže radosti, i když tam ho už GRRM v horečnatém snu v černých celách poslal, v @čejčině podání by to byla určitě paráda.
Děkuju za Vaše komentáře. Vždycky hodně potěší už jen to, když člověk zjistí, že nepíše do černé díry :-)
@Oakenfist
Rhaegar je rozepsaný a doufám, že ho dokončím tak, aby se sám sobě podobal.
Věž jsem chtěla nechat spíš Aviv, když už si ji načala. Mám pak ale krátkou závěrečnou povídku, která se odehrává až po věži a paradoxně jsem ji napsala jako první z téhle minisérie.
Víceméně všechno již bylo řečeno výše a tak nemá smysl se nějak obsáhle rozepisovat, ale líbilo se mi to velice, text už se dá téměř i porovnávat s Martinovou tvorbou a pokud by ságu z nějakého důvodu nestihl dopsat (což se bohužel stává čím dál pravděpodobnější možností), vůbec bych se nezdráhal svěřit její dokončení právě tobě :) A to myslím zcela vážně.
Velice se těším na Rhaegara a vůbec nepochybuji, že si ho ve tvém podání maximálně užiju. Ostatně od tebe bych si užil i příběh toho nejposlednějšího žebráka Sedmi království. Jen tak dál :)
Moc děkuju :-) Myslím ale, že lidí schopných přijít s příběhem z Martinova světa, co by se Ti líbil, tu najdeš mnohem víc ;-)
@svoa00
Třeba nás Martin překvapí a něco se přece jen dozvíme ve Vichrech.
Ašara a Brandon – to je vážně zajímavá varianta. Nemáš náhodou chuť ji zpracovat? Je totiž opravdu možné, že když Brandon Neda a Ašaru seznamoval, mohlo ho napadnout využít situace místo svého ostýchavějšího bratra. Ned by ale o tom v tom případě asi nesměl vědět.
K verzi Ned a Ašara jsem se přiklonila hlavně proto, že přesně takové situaci odpovídá jeho pozdější vztah k manželce. Kromě jiného taky prudká reakce v případě, když se ho Catelyn ptala, jestli byla Ašara Jonovou matkou. Nemuselo to totiž být jen kvůli nebezpečnému rodinnému tajemství. Protože pokud Ned Ašaru opravdu miloval a musel se s ní tímto způsobem rozejít, určitě si to vždycky vyčítal.
A tím vůbec nechci urazit jiné tvůrce, jejichž povídky jsem četl. Líbily se mi více či méně téměř všechny, ale styl čejky má pro mě zřejmě nějaký druh... Hm, osobního kouzla? :)
A jak kluk vysvětluje dřív zmíněné -že odmítl Rysvellku kvuli Ashaře. Že jí psal a nezastihl. Že ji chce napsat znova. Jak plánuje co a jak. A pak bum, zpráva od Hostera a jo, teda, politika na úrovni, i pochvalně kývu hlavou, i mám chuť zahromžit pěstí. Je to dokonale pochopitelný postoj a zároveň to Neda fakt hnusně staví do kouta. A jak je teď ta situace na hraně - ano a mají šanci, ne a jsou v čudu. A Tully je politicky výhodnější než Dayne přesně z duvodu, které jsi zde vyčetla. Líbí se mi i to ohánění tradicí, dobrá přísada. Až mi křivilo ústa, když jsem četla Nedovo váhání, vzdalování, Nedovo vzpomínání - přéslib pláště a ni žádných přísah, protože duvěra... Ach, jak trpký dryák. Závěr perfektní.
Do toho bloudění po hradu, kde vidíme všechyn ty přípravy, vkuse rušný solár, společníci nedočkaví akce, brácha na zkušené a logistika, všechno moc hezké, moc profi.
Je mi trochu líto, že se přeskočilo jednání s lordem Milé sestry, ale buď jak buď, tohle je opravdu moc prima.