Tak nějak jsem ze čtení získala dojem, že autorovi / autorce učaroval Tywin Lannister. Takhle charakterně a příjemně vylíčeného jsem si ho z originálu neodnesla. A stejně tak Pycelle zde na mě působil velmi svěžím dojmem, z knih ho mám zafixovaného jako bezpáteřního patolízala Lannisterů.
SPOILER ALERT! Pro někoho, kdo je znalý předlohy, a kdo si položil otázku, byl-li pán Casterlyovy skály opravdu otcem všech svých dětí, je to plné skrytých narážek.
Obdivuji, jak se z pár úryvků dá postavit plnohodnotná povídka, která je sice více méně uzavřená, ale přesto ponechává dost nezodpovězených otázek. Všechny palce dávám nahoru za dodržení dopisové formy a osobně si velice cením propracovanosti, preciznosti a jistě hluboké přípravě (jména osob, rodů, narážky na události či jejich chronologie). Tohle je podle mého gusta.
Musím autora moc pochválit za volbu formátu, když už jsem si to bláhově vymyslel, epistolární povídka není nic jednoduchého. Je to moc pěkně napsané, uměřené, klidné, postupně odkrývající možné (i nemožné) souvislosti. Tywin Lannister je bezesporu velká postava, možná non-POV s největším potenciálem, a je to jenom dobře, protože kouzlo tkví mimo jiné v tom, že nikdo neví, co si skutečně myslí. Možná to věděla lady Joanna.
Smekám. Krásný přehled událostí z vícera perspektiv (ještě i oznámení o smrti krále, palec nahoru) a jak je to v dopisech, tak je to perspektiva obarvena tím, co píšoucí chce, aby si adresát myslel. Citace vložené do listu dobrý nápad. Přemýšlím jak moc je to vnímání Tywina jako obdivuhodného a jak moc jde o to, že Pycelle Lannistrum přeci jen nadržuije a tak situaci okolí předestírá v jejich prospěch. Joanna jej miluje, Kevan je věrný, Gerold byl věcný, v psaníčku pro Kevana nebyly kontroverzní témata... Ale ano, je zde duraz na kvality. A není to špatné. Všechno je to prodchnuto dvorností, která k tomu moc pasuje. Na úrovni. Joanniny listy i s jistou hřejivostí navíc, jak píše svým duvěrnikum. A jak se tam řeší to s Joannou a Aerysem, hezky rozebíráno. Návštěva vědmy hodně provokuje k zamyšlení. Pořád ještě pokukuju po té urážce Joanniny krásy, mám pocit, že mi tam něco uniká. Gerolduv list se mi asi líbí nejvíc.
Na toto téma povídek jsem byl hodně zvědavý. Psaní ve formě dopisů, podle mě není vůbec jednoduché. Vypovězení příběhu jen formou vzpomínky zbavenou okamžiku akce i prožitých emocí. V tomto příběhu to nebylo ani potřeba. Povídka tímto stylem úžasně funguje a čtenáři pozvolna rozkrývá plynoucí události. Aerys a Tywin podáni z pohledu ostatních postav. Přátelství vznikající mezi výjimečnými chlapci a potupně stravováno jejich egy. Navíc okořeněné svárem o ženu a tajemstvím... Jednotlivý pisatelé byli dobře vystiženi. Věcný Gerold, milující Joanna, věrný Kevan a Pycelly jako lobbista Lannisterů ;-)
No nedivím se, že povídka ve formě dopisů přiletěla jenom jedna, sama bych se tomu vyhnula jako čert kříži :D Nicméně autor se s tím popral se ctí a dokonce pro mě zdůraznil, že tahle forma může mít i svoje výhody. Palec nahoru dávám za kondenzované informace.
Aha, takže "ověřování". Král nekrál, to si docela říká o něčí ověřování ostrosti meče... Počkat, vlastně jo, její syn udělal přesně to o pár let později, byť z jiných duvodu.
@Aviv To Jaimeho víceméně rehabilituje, ne? Kdyby věděl, určitě by žádnou přísahu bílých plášťů neskládal. Pro Tywina to tehdy bylo překvapení, takže mu zřejmě nestačil nic vysvětlit. Teď si představ ještě příští setkání Jaimeho a Tyriona: "Zabil jsi našeho otce!" "Ne, zabil jsem tvého. Jsme si kvit."
@Ser Jamie Walker Děkuji - to jsem ráda a velice si toho vážím. Navíc to bylo překvapení, protože jsem nečekala, že někdo bude ještě číst povídku z minulého kola
Komentáře
SPOILER ALERT!
Pro někoho, kdo je znalý předlohy, a kdo si položil otázku, byl-li pán Casterlyovy skály opravdu otcem všech svých dětí, je to plné skrytých narážek.
Obdivuji, jak se z pár úryvků dá postavit plnohodnotná povídka, která je sice více méně uzavřená, ale přesto ponechává dost nezodpovězených otázek. Všechny palce dávám nahoru za dodržení dopisové formy a osobně si velice cením propracovanosti, preciznosti a jistě hluboké přípravě (jména osob, rodů, narážky na události či jejich chronologie). Tohle je podle mého gusta.
Dost dobře si dokážu představit i pokračování.
V tomto příběhu to nebylo ani potřeba. Povídka tímto stylem úžasně funguje a čtenáři pozvolna rozkrývá plynoucí události.
Aerys a Tywin podáni z pohledu ostatních postav. Přátelství vznikající mezi výjimečnými chlapci a potupně stravováno jejich egy. Navíc okořeněné svárem o ženu a tajemstvím...
Jednotlivý pisatelé byli dobře vystiženi. Věcný Gerold, milující Joanna, věrný Kevan a Pycelly jako lobbista Lannisterů ;-)
Teď si představ ještě příští setkání Jaimeho a Tyriona:
"Zabil jsi našeho otce!"
"Ne, zabil jsem tvého. Jsme si kvit."
Děkuji - to jsem ráda a velice si toho vážím. Navíc to bylo překvapení, protože jsem nečekala, že někdo bude ještě číst povídku z minulého kola