Tahle povídka určitě nevznikla za jeden večer. Je to vidět na jejím pečlivém propracování – zvlášť co se týče popisu světa pod mořskou hladinou. Je očividně psaná zkušenou rukou. Příběh začíná pozvolna a působil na mě trochu jako začátek knihy. Je vyvážený na hraně mezi parametry Martinova světa a volnou interpretací, takže sice ladí s tím, co už známe, ale přitom je úplně svůj. Měničství přenesené ze severu a nové / zatím neznámé přírodní božstvo, které je silnější než všechno, co si dokázal přivlastnit Euron – to je přesně ten nečekaný prvek, který Martin občas používá. Mimochodem – musela jsem ji číst dvakrát stejně jako povídku o nekromantovi od Aviv z minulého kola. Poprvé vás zajímá konec a teprve napodruhé si vychutnáte všechny detaily ;-)
Tak toto byla naprostá nádhera! Nejprve jsem se snažila vztáhnout místa a postavy k tomu, co si ještě z Písně pamatuji, abych rozklíčovala, nakolik je to inspirováno "reálnými" postavami a událostmi. S dalším čtením jsem se už jen nechávala nést proudy textu a užívala si jazyk, obraty, přirovnání, střípky údajů, tak trochu jiné pojetí měničů. Ač mi železní moc k srdci nepřirostli, stejně jsem se o nich ráda dozvěděla něco nového a upřímně, až na ten závěr se smrtí draka bych klidně i věřila, že to jen někdo přeložil od Martina (tomu nevěřím, že by fandil velrybám). Tleskám, za mě je to jeden z vrcholů soutěže.
Jednoduše nádhera. Úplne som cítila tú spriaznenosť s morom, rozdielne pocity z jednotlivých zvierat, kým momenty nad hladinou mali istú atmosféru pochmúrnosti. Odkazy na moreplavcov ako Elissa, Shireeninho šaška a Valýriu boli výborné, pozadie v podobe Euronovho víťazstva zaujímavé a znepokojivé. Vnorenia do Reedov Železných ostrovov - outsideri na nehostinnom vlhkom prúžku zeme spájaní s príšerami a to ako riešia celkom iné veci, než hentamtie pletichy + istá forma pravoverstva, bolo to veľmi príjemne vykreslené. A do toho mýtická tajuplnosť - o stvorení, o súperení, o zasľúbenej zemi... Súboj bol skvelý. Ale záver s cenou za prístup, splynutie s druhou entitou a nevzrušené odosobnené úvahy o šialenstve vedľa zachvenia pri zvláštnom pocite, to bolo na tajenie dychu. Tanec ako jazyk skvelý. Próza lahodná, krásne učesané a vyšperkované, profesionálne, tlieskam. Mám podozrenie, že je to ten istý autor, čo písal o tom, ako pestúnka jednému Železnému hovorila príbeh o dievčati unesenom Hlbokými. To bolo tiež na vysokej úrovni, hoci trochu o inom, ale akoby som vnímala nejaké povedomé prvky. Samozrejme, môžem byť úplne mimo, možno ide o niekoho iného.
@Aviv To bylo soutěžní téma Vyprávění staré chůvy, že? To si vybavuji, bylo to o měchozubcích (nebo jak se ty potvory jmenují) a taky to bylo moc pěkné :).
Tohle je krása. Snad nejvíc mě dostal popis - tohle napsal někdo, kdo rozhodně má se psaním bohaté zkušenosti a je radost to číst. Jak už tu padlo, tahle povídka bez problémů zapadá do Martinova světa i stylu. Autor má dost sebevědomí i představivosti, aby vzal určité kánonické body, ale jinak nechal fantazii volně pracovat. To je typ fanfikcí, které mám nejradši. Jestli můžu mít nějakou konstruktivní kritiku, tak jenom to, že hlavní hrdina je takový... určitě ne nudný, ale na měniče snad až moc normální :D
Pravděpodobně nebude muset - zjistíme to při vyhlašování výsledků, protože někde na prvních příčkách se tahle povídka prostě umístit musí :-) Vzhledem k rozsahu a propracovanosti bych ji dala nejvýš.
Jsem ráda, že se autor odkryl a mohu mu takto ještě veřejně poděkovat za nádherný příběh. Nesmírně oceňuji, když za dobrým nápadem (který jak sama vím, mnohdy nestačí) stojí i důkladná práce, inspirace od jiných autorů, zjišťování informací a promýšlení každičkého detailu. V celku to přitom vůbec nepůsobí rušivě, naopak vše do sebe nádherně zapadá a hladí jak mořská voda. Tohle je výtvor někoho, kdo Martinův svět opravdu miluje, ale současně do něj umí vložit i něco svého a ze sebe.
Komentáře
Mám podozrenie, že je to ten istý autor, čo písal o tom, ako pestúnka jednému Železnému hovorila príbeh o dievčati unesenom Hlbokými. To bolo tiež na vysokej úrovni, hoci trochu o inom, ale akoby som vnímala nejaké povedomé prvky. Samozrejme, môžem byť úplne mimo, možno ide o niekoho iného.