Povídka č. 7 (16. kolo) - Ice & Fire

upraveno 13. ledna 2019 v Povídky
imagePovídka č. 7 (16. kolo) - Ice & Fire

Muž bez tváre   Dlažobné kocky už pomaly prestáva vnímať, nie sú o nič chladnejšie a vlhkejšie, než šaty nasiaknuté vodou z kaluže a krvou. Jeho telo stráca cit a tak sa javia menej tvrdé. Aj bolesť mizne, čo napriek nepriaznivým implikáciám víta. Rád by … celý článek

Číst celý článek zde


Komentáře

  • Myslím, že kánonicky muži bez tváři nefilozofují o smrti, jsou vlastně náboženská sekta, ale jinak by ostatně nebylo o čem číst. V téhle povídce je dlouhá expozice a chybí "kolize", ale je to koneckonců taková asasínská kronika :D
  • Taková biografie jednoho pobožného zabijáka. :D
    Já myslím, že není vyloučené, aby některý člen měl tendence k filozofování (ikdyž jen v myšlenkách, nic co by napsal a přednášel) o svém bohu - Smrti. Jednotlivé náboženstvá majú svoju "filozofiu". Kde končí dogma a začíná filozofováni, to já tady moc odhadnout neumím.
  • Dobře napsaná rekapitulace života na prahu smrti...a smutné zjištění, že nemá odpověď na otázku, zda to mělo smysl...
  • RiokaiRiokai "Mrtví jsou mrtví."
    Ampulka s jedem hned vedle ampulky s lékem. Hmm. :-k

    Musím říct, že tohle mě baví. V téhle povídce se neděje zhola nic a přesto jsem ji přečetl prakticky jedním dechem bez nutnosti skončit nebo se nějak odtrhnout. Líbí se mi tohle pojetí vnitřního rozkolu člena jednoho z nejtajemnějších řádů celé písně. Konec je až depresivní, jak těžké může být zjištění, že člověk vlastně ani netuší, zda jeho život měl smysl. Děkuji za tohle počtení. :dance:
  • Takhle jsem nad tím nepřemýšlela... Na tom stole prostě byly ruzné věci. Třeba to byla přísada do léčivé směsi, v níž je její toxicita neutralizována, ale sama o sobě ve vysoké koncentraci zabíjí. Rulík zlomocný ku příkladu. :D
    Děkuji.
  • upraveno 23. ledna 2019
    Mě to teda nezarazilo, protože jak píše Aviv, je opravdu řada jedů, které v nízké koncentraci můžou zachránit život ;) U ranhojičů a venických "kořenářek" to byla běžná praxe.
  • Rozhodně velmi zajímavá povídka. Příběh je velmi komorní a osobní zpovědí jednoho muže Mnohotvárného boha. Dětství hlavního hrdiny se mi moc líbilo a čekal jsem, že příběh bude pokračovat dále v klasické linii ve vycvičení v zabijáka a jeho následné oběti. Děj se, ale poté stává spíše zamyšlením o smyslu života, smrti, víře, vraždě a eutanázii. Konec příběhu je prosycen zoufalým uchycením vlastního života a svých rozhodnutí.
  • Vždy, když si přečtu další ze soutěžních povídek a říkám si, že mám svého favorita, přemýšlím, jak rozdělit v hlasování body, pokaždé jsem znovu překvapena a potěšena kvalitním čtivem. Připomnělo mi to trochu snímek Wanted, ale ten jsem kdysi sledovala v šestinedělí a rozuzlení mám doteď trochu v mlze. Na povídce se mi líbí, že hrdina není prostý stroj na vraždy, ale že je schopen nad jejich účelem a smyslem přemýšlet a meditovat... byť se nakonec k uspokojivému závěru nedostane.
  • To je zajímavé přirovnání. Oni tam měli léčivý koupel a tady je jedovatá voda, taky zde nic nelítá po zakřivené dráze slooow motion, ale sektářství, drsný výcvik a ta filozofie typu "jsme vybráni k čistění světa a tkané plátno povídá, kdo je cíl" a jak byla refutovaná "ale prd, po moci bažíte a naše jména tam jsou taky, takže valar morghulis přátelé", to by vlastne malo blízko. :-k
    Vďaka za pekné komentáre.
  • Psychologická sonda do mysli vraha aneb i psychopata může potkat syndrom vyhoření :-D Tyhle intimní věci mě baví, takže za mě spokojenost :-)
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.