@flanker.27 Já jsem to nepochopila. To ho seknul tak silně, že mu rozseknul hrudní koš? 8-O To jde? Protože kdyby mu jen přejel po žebrech, tak ho nezabije.
@Jay Já neznám detailně dějiny Japonska, ale viděl jsem třeba ten hraný dokument od BBC Shogun, který je o bitvě u Sekigahary někde kolem roku 1600 a tam už docela masivně použivali děla a muškety a děj filmu 13 zabijáků je přeci jenom o téměř dvěstěpadesát let později. Byl to ve filmu asi záměr, aby tam mušket bylo co nejmíň, ale pořád bych bral že v 200 členný ozbrojený eskortě ( kde většina ozbrojenců už jsou celkem nemehla protože už pravidelně necvičí je tam jeden samuraj bodou mít střelců z mušket víc a někdo dokáže i vystřelit, co jsem četl tak je i v Japonsku vyráběli )
@derfel: Zajímavé, tak jsem se kouknul a našel docela zajímavé informace - 1543 získali DVĚ muškety od Portugalců, které následně okopírovali a do padesáti let jich vyráběli více než jakákoli evropská země... A dokonce kolem 1600 v některých případech byla i čtvrtina armády s mušketama Ale v podstatě až do příjezdu lodí velitele Perryho (1854) šlo pořád o téměř nezměněný typ, zatímco Evropa a Amerika už byla jinde, ačkoli ten pokrok byl jen o pár let dříve (např. 1836 Coltův patent). Obecně myslím, že na to, aby se muškety (i v Evropě) daly efektivně využívat byl potřeba významný výcvik a ten bude snáze u armády, než třeba u nějaké eskorty (pokud to není "elitní garda", což asi nebyla)... ale ten film jsem neviděl, tož jen tak tipuji... Mám pocit, že tady v Evropě byl rychlejší i vývoj děl,... ale to je jen pocit.
S tím vycvikem to je otázka - částečne vycvičený rolník byl schopen se naučit ovládat mušketu, aby dokázal být platný v boji v porovnání s dlouhým japonským lukem, který se těžko ovládal a dokázali ho používat jen dlouhodobě cvičení samurajové, byli muškety použitelnější pro měně vycvičeného rolníka -brance.
@derfel: To je zajímavé tvrzení,... nemám na něj asi vyhraněný názor (tj. nepochybuji, že s mušketou bude mít branec větší přesnost, že s mušketou bude zásah smrtelnější, ale nějak se mi nezdá, že by byl schopen mušketu dostatečně rychle a spolehlivě prakticky ovládat, aby se v případě přepadení vůbec dostal k výstřelu a nebyl nebezpečnější vlastním než nepříteli). Jinými slovy, ani jsem se nesnažil srovnávat to s lukem, spíše jsem ze slov "eskorta" a "stihne vystřelit" odvodil, že se nejednalo o "armádně" cvičené bojovníky, kterým ve střetu na blízko bude praktičtější jiná zbraň než mušketa a luk a při střeleckém přepadu (pokud nechodili s permanentně nabitou mušketou) se z luku vystřelí rychleji... ačkoli v necvičených rukách lze o zásahu úspěšně pochybovat...
@flanker.27: v zásadě ta myšlenka s výcvikem ani nebyla o přesnosti jako o údržbě zbraní (aby vůbec byly schopny vystřelit) a schopnosti zbraň ke střelbě připravit pod tlakem, kterým byla bojová vřava... A na to, aby to používali jako kyj to byla trochu drahá hračka... proto bych viděl rozdíl, jestli šlo o eskortu branci, nebo nějakou elitní gardou (kde bych ty muškety čekal také...)
@Jay To samozřejmě, i když ještě v Napoleonských válkách byl ničivější soustředěný bodákový útok, než palba. Netýká se to jen Rusů (a známého Suvorovova výroku, že kulka je šílená, zato bodák je chlapík), ale i taktiky útoku v kolonách, jak ji praktikoval Napoleon (oproti rozvinování do střeleckých linií). Výcvik byl samozřejmě jednak o automaticaci pohybů při práci se zbraní, za druhé a možná hlavně o boji v útvarech - změny tvarů, linie, kolona, karé, změny směrů dle povelů a podobně. Pokud jde o vývoj palných zbraní, tak v Evropě mezi 16. a 19. stoletím se změnilo dost co se týče konstrukce zámků. V 16. a 17. století byly muškety většinou doutnákové, mušketýr (či dřívější arkebuzír) tedy měli stále zapálený lunt, což mělo spoustu nevýhod (mohl ho zhasit vítr, déšť, nebylo neobvyklé s ním zapálit prach jindy než při výstřelu a podobně). Velká novinka 16. století, kolečkový zámek, byl příliš složitý a drahý na to, aby se vyráběl masově, takže se používal obvykle jen u loveckých zbraní a v armádách pro jezdecké pistole. Po polovině 17. století přišly křesadlové (či kamenné) zámky, což byl obrovský krok kupředu. sice nebyly stoprocentně spolehlivé, ale nebylo už nutno mít stále zapálený lunt a zbraň mohla vystřelit i za deště, pokud prach zůstal suchý. Křesadlové zámky sloužily až do Napoleonských válek. Krátce po nich se objevily perkusní zámky, tedy namísto kamínku a ocílky vznikla jiskra úderem kohoutu do zápalky (obvykle s třaskavou rtutí). S perkusními zbraněmi se asi setkali Japonci v 19. století (i když Američané ještě v občanské válce používali poměrně hodně buď ještě křesadlové muškety, nebo křesadlovky předělané na perkusní). V roce 1859 se objevil první jednotný náboj (tedy nábojka ve dně nábojnice s prachem, do které je vsazena střela), ale je zajímavé, že zatímco dříve se takové změny prováděly dost rychle, chvíli trvalo, než se zbraně na jednotný náboj staly standardní výzbrojí. Vedle nich se objevila slepá větev, tzv. jehlovky, které používali Prusové v roce 1866 (Rakušané měli perkusní pušky Lorenz,, které byly přesnější, měly větší dostřel, ale pomaleji se nabíjely) a v roce 1870 při válce s Francií. Francouzi měli jehlovky také, dokonce lepší než Prusové, ale ani jim to nebylo nic platné. V 70. letech pak konečně nastupují masově pušky na jednotný náboj, většinou však ještě jednoranné, opakovačky se standardní výzbrojí pěšáka stávají až v 80. a 90. letech 19. století.
Já tyhle cizí názvy.. Krom notoricky známých armetů či basinetů ... Hundskugel je druh basinetu tedy..? A ty heauaume ( :D ) jsou kbelcový? Asi nejvíc se mi líbí ty armety... to je taková sofistikovaná práce už :)
@sfik Heaume je z francouzštiny, v době používání těchto přileb anglická šlechta většinou mluvila francouzsky. Každopádně po našem jsou to hrncové a kbelcové přilby (v angličtině to nerozlišují, obojímu říkají great helm) - liší se tím, že hrncová je jen na hlavě, kbelcová je větší a dotýká se ramen, takže celou její váhu nemusí nést krk. Salade je šalíř. Burgonet je zkrácené slovo pro "burgundský šalíř", ale nevím, jestli to má nějaký jednoslovný český název, myslím, že jsem někde viděl psát burgoneta. V německus e tomu taky říkalo sturmhaube, tedy útočná přilba. Morion je i česky morion a barbute je barbuta (i když jsem viděl pstá i barbita).
Komentáře
V tom přehledu soupeřících stran v závěru, kdo to stojí vlevo vedle Starka (z pohledu diváka)?
Obecně myslím, že na to, aby se muškety (i v Evropě) daly efektivně využívat byl potřeba významný výcvik a ten bude snáze u armády, než třeba u nějaké eskorty (pokud to není "elitní garda", což asi nebyla)... ale ten film jsem neviděl, tož jen tak tipuji...
Mám pocit, že tady v Evropě byl rychlejší i vývoj děl,... ale to je jen pocit.
A na to, aby to používali jako kyj to byla trochu drahá hračka... proto bych viděl rozdíl, jestli šlo o eskortu branci, nebo nějakou elitní gardou (kde bych ty muškety čekal také...)
Výcvik byl samozřejmě jednak o automaticaci pohybů při práci se zbraní, za druhé a možná hlavně o boji v útvarech - změny tvarů, linie, kolona, karé, změny směrů dle povelů a podobně.
Pokud jde o vývoj palných zbraní, tak v Evropě mezi 16. a 19. stoletím se změnilo dost co se týče konstrukce zámků. V 16. a 17. století byly muškety většinou doutnákové, mušketýr (či dřívější arkebuzír) tedy měli stále zapálený lunt, což mělo spoustu nevýhod (mohl ho zhasit vítr, déšť, nebylo neobvyklé s ním zapálit prach jindy než při výstřelu a podobně). Velká novinka 16. století, kolečkový zámek, byl příliš složitý a drahý na to, aby se vyráběl masově, takže se používal obvykle jen u loveckých zbraní a v armádách pro jezdecké pistole.
Po polovině 17. století přišly křesadlové (či kamenné) zámky, což byl obrovský krok kupředu. sice nebyly stoprocentně spolehlivé, ale nebylo už nutno mít stále zapálený lunt a zbraň mohla vystřelit i za deště, pokud prach zůstal suchý. Křesadlové zámky sloužily až do Napoleonských válek.
Krátce po nich se objevily perkusní zámky, tedy namísto kamínku a ocílky vznikla jiskra úderem kohoutu do zápalky (obvykle s třaskavou rtutí). S perkusními zbraněmi se asi setkali Japonci v 19. století (i když Američané ještě v občanské válce používali poměrně hodně buď ještě křesadlové muškety, nebo křesadlovky předělané na perkusní).
V roce 1859 se objevil první jednotný náboj (tedy nábojka ve dně nábojnice s prachem, do které je vsazena střela), ale je zajímavé, že zatímco dříve se takové změny prováděly dost rychle, chvíli trvalo, než se zbraně na jednotný náboj staly standardní výzbrojí. Vedle nich se objevila slepá větev, tzv. jehlovky, které používali Prusové v roce 1866 (Rakušané měli perkusní pušky Lorenz,, které byly přesnější, měly větší dostřel, ale pomaleji se nabíjely) a v roce 1870 při válce s Francií. Francouzi měli jehlovky také, dokonce lepší než Prusové, ale ani jim to nebylo nic platné.
V 70. letech pak konečně nastupují masově pušky na jednotný náboj, většinou však ještě jednoranné, opakovačky se standardní výzbrojí pěšáka stávají až v 80. a 90. letech 19. století.
Salade je šalíř.
Burgonet je zkrácené slovo pro "burgundský šalíř", ale nevím, jestli to má nějaký jednoslovný český název, myslím, že jsem někde viděl psát burgoneta. V německus e tomu taky říkalo sturmhaube, tedy útočná přilba.
Morion je i česky morion a barbute je barbuta (i když jsem viděl pstá i barbita).