Colombo: Nezastávají. Dnes rozhodně ne a křesťané si (s výjimkou špatně christianizovaných zemí) uvědomovali kvalitativní rozdíl mezi Bohem svatým. Svatý byl pouze přímluvce, nikoliv cíl modlitby. Modlitba k Athéně a Sv. Františkovi je něco zcela jiného.
chrochta - Jo, pravá jména mají velkou moc ve spoustě kultur, třeba egyptská Kniha mrtvých obsahuje výpis pravých jmen různých démonů a duchů říše mrtvých, neboť znalost jejich pravých jmen dávala moc nad nimi. Také v Judaismu mají jména velkou moc. Ve fantasy samozřejmě taky, ať už tebou zmiňované Zeměmoří nebo třeba v Malazské knize. Dokonce ani sci-fi se to nevyhnulo, mám namysli Clarkovu povídku Devět miliard božích jmen.
I když Bůh je brán jako nejvyšší "instance", tak ve spoustě krajů se častěji lidé modlí k různým svatým - Panna Marie je jasná, ale jsou zde svatí i jako patroni, takže když se někdo chystá dělat nějako u činnost, tak se modlí k příslušnému patronu. Je to ale trochu jinak, modlící se modlí za to, aby se svatý jako by "přimluvil" za jeho věc u Pána.
Magie je podle mě otázka víry. V Cornwellovi je "magie" (pohledem vypravěče Derfela) považována za pověrčivost. Proto ho nepovažuju za fantasy, ale čistě za historický román. Líbila se mi ta pasáž, kdy druidi před bitvou obcházeli přední řady armády protivníka a proklínali je a spílali jim - "čarovali" - a že po hodině takovéhoto "čarování" se i otrlí válečníci klepali hrůzou. Tomu docela věřím. I vy byste se klepali. I já. Ačkoli na magii normálně nevěřím. A ani Derfel sám, kdy mu Merlin nabídne, že získá ženu svého srdce, když provede jistý nicotný rituál, neodolá, a ačkoli na kouzla nevěří, jde a provede ho (i když se pak samozřejmě dozví, že to, že Ceinwyna si vybrala jeho, na to nemělo žádný vliv, protože ji přesvědčila Nimue, o čemž Merlin pochopitelně dobře věděl a jen si z Derfela tropil legraci.)
Tak nevím jestli si to pamatuju dobře, ale v Cornwellově kronice válečníka v některých pasážích naznak magie je, proto bych to asi za čistě historický román neoznačil. Není tam nějaký rituál že si Derfel usekne ruku, aby se jeho žena uzdravila ? (už si to moc nepamatuju,ale myslím že tam magie byla). Jinak se mě na kronice válečníka líbí to, že na rozdíl od jiných zpracování artušovských legend tu nesoupeří jen křesťanství se starou vírou, ale jsou tu i bohové zavlečení Římany.
Když už tu probíráte pohanský Bohy a jejich vliv na křesťanstvý, tak přemejšleli jste někdy o tom, že i spousta pohanských politeistických náboženstvý bylo spíš monoteistický? To že se křesťani ve svých modlitbách skrze Svatý obracejí přímo na Boha probíhalo i u třeba severských pohanů stejně. Tím že třeba ženy prosili Freyu o plodnost tak tím vlastně prosili nejvyššího boha Odina. Protože Odin je vším a vše je Odin. A nepochybuju, že tak to maj i ostatní náboženstvý.
Argo: vzhledem k tomu, že mi to potvrdilo i několik lidí, kteří se v téhle problematice orientují mnohem víc jak já (a kteří jsou věřící), asi to taková blbost nebude.
Colombo: Je pravda, že je to sporný a v tomhle to Protestanti mají exaktnější ( v itálii dělali výzkum, ke komu se lidé nejčastěji modlí... Ježíš byl na 7. místě..Bůh potom na 4. místě )... Představa je taková, že ten svatý je takový přímluvce u Boha... ale tenhle prostředník je u Protestantů zbytečný, když se člověk může modlit k Bohu přímo :-)... Ale jen tak pro zajímavost - Marie je opentlená velmi spornými dogmaty... např. že byla pannou celoživotně (ačkoliv se v bibli píše, že Ježíš měl min. 6 sourozenců) Marek 6,1
Komentáře