Skoro až pohádkový úvod i zakončení, trojice oblíbených hrdinek, naivní, něžné a křehké. Sladké vyprávění s očekávaím hořkého konce. Na můj vkus snad příliš sladké, ale četlo se to samo, i když se tu podobné téma neobjevuje poprvé, povídka nenudila :)
"Eddarde, tys to teda zpackal!" nadávala jsem vehementně v jednu konkrétní chvíli. Ještě že je v Západozemí tolik malých bezelstných kluků. Povídka smutná, jinak to při tématu nejde, ale i tak milá, lehce čitelná, důstojné zakončení příběhu.
Povedené čtení, jen občas se tam objevilo slovíčko, které úplně nesedělo (např. "uzřela hradby"), ale to jsou jen drobné mouchy, vlastně spíš mušky :-)
Dobry napad napsat Robertovu rebelii z zenskeho pohledu. Ne ocima valecnika ci krale, ale manzelky, milenky a sestry. S Eliou jsem velmi sympatizovala, byla napsana moc presvedcive. Naopak do Lyanny jsem se nemohla vcitit. Rikala jsem si "mas, cos chtela" a jako jedine mi ji nebylo v teto praci lito. Obvzlast se mi libila cast s Asharou na kraji srazu. Ps. Co se tyce vet, co uplne nesedi, tak bych chtela vypichnout: "Teď by tu tvář nejraději přetáhla pohrabáčem." Cele odstavce se nesly v takove vzletne tragiromanticke nalade, a tahle prizemne vyjadrena veta pusobila jak pest na oko, zasmala jsem se nad ni :D ale mozna to byl zamer.
Pěkná povídka, dokonce, což je u mě překvapením, mi ani moc nevadily kapitoly s Asharou, kterou nemusím a téměř vždy mi přijde nudná a otravná. Tady tomu tak nebylo, líbilo se mi provedení a styl, jakým je povídka napsaná a četlo se to samo. :-)
Poslední dějství miniságy, finále na která jsem se těšil a nechával si na konec tohoto kola. Konec byl ještě úchvatnější než jsem čekal. Jako v předchozích částech zde kralovala Ašara, nyní v doprovodu smutné, křehké Ellii a živé, divoké Lyanny. Povídka byla mistrně napsaná což autorka dokázala již v předchozích dílech. Příběh čekání žen na muže, které milovaly a kteří se nevrátí. Celý děj je tímto zoufalým smutkem dojemně prostoupen. Bohužel i tragické finále aktérek jež nese jen hořkou bolest a smutek. Ovšem konec lady Ašary mě překvapil i potěšil. Doufám, že následující zítřky jí přinesly více štěstí.
Komentáře
Ps. Co se tyce vet, co uplne nesedi, tak bych chtela vypichnout: "Teď by tu tvář nejraději přetáhla pohrabáčem." Cele odstavce se nesly v takove vzletne tragiromanticke nalade, a tahle prizemne vyjadrena veta pusobila jak pest na oko, zasmala jsem se nad ni :D ale mozna to byl zamer.
Konec byl ještě úchvatnější než jsem čekal. Jako v předchozích částech zde kralovala Ašara, nyní v doprovodu smutné, křehké Ellii a živé, divoké Lyanny. Povídka byla mistrně napsaná což autorka dokázala již v předchozích dílech.
Příběh čekání žen na muže, které milovaly a kteří se nevrátí. Celý děj je tímto zoufalým smutkem dojemně prostoupen. Bohužel i tragické finále aktérek jež nese jen hořkou bolest a smutek.
Ovšem konec lady Ašary mě překvapil i potěšil. Doufám, že následující zítřky jí přinesly více štěstí.
@Dreamer Tak to jsem ráda, že se objevil alespoň jeden člověk, co mu autorství nebylo hned jasné :-D