Povídka č. 6 (8.kolo) - Ice & Fire
Povídka č. 6 (8.kolo) - Ice & Fire
Celou síní se nesl rachot a křik, tak příznačný divoké pitce. Poháry a rohy třeskaly o sebe v nekonečném sledu přípitků a opilecký zpěv přehlušil i bouři zuřící vně vyhřátých kamenných zdí. Nebylo pochyb, že tak jsou schopni hodovat pouze … celý článek
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
Na zacatku jsem mela problem se zacist, ale pak se to rozjelo a vety jsem doslova hltala. Autor hbite skakal z jedne postavy na druhou (a ze jich bylo, za to velke + ), zavadel nas co chvili na jine na misto, neunavne nas zasoboval skvele vylicenou akci, takze nebyla sance, ze by se ctenar nudil. Jen v tom rozsahlem poctu postav je skoda, ze ne kazdy dostal tolik prostoru (uz zmineny Stannis s Davosem, nechala bych si libit i zaber na mladeho Jaimeho, vic Neda s Robertem, ale to chci uz opravdu priiilis) jo a chvalim pekne nastinene charaktery postav.
Zaver slozeny z kratickych scenek na prezivsi to dramaticky ukoncil.
A to močení by mi asi stačilo jen jednou :-D
Je zde úžasný smysl pro detail, např. v bitevních scénách, vykreslení postav a dějů se netopí v křečovitých stokrát omletých větných spojeních a celé to má švih a spád. Trochu mne rušily ty vypravěčské přechody, ale možná je to tím, že je G. Martin nepoužívá:)
Je to přesně to co jsem si představoval v tématu Balonovi rebelie. Možná, že to i překonalo mé představy. Každá část je tak detailně a logicky podaná a navíc se svižně čte. Postavy i dějová posloupnost přesně zapadají. Skoro jsem i přál Greyjoyům, aby to vyhráli...
Autorovi děkuji za úžasný dnešní čtení, a navíc musím obdivovat jeho úsilí, píli a čas, který věnoval této dokonalé kronice o Vzpouře na Železných ostrovech.
Autor má cit pro působivé zachycení okamžiku (A ametystové oči orla hleděly na něj, když naposledy vydechl), pro výstižnou zkratku (závěr), bravurně zvládá bujarou pitku a opilecké závody v čurání, stejně jako námořní bitvu, „heads-up“ dialogy i dohadování pašeráků.
Jadrná mluva je ve vypjatých chvílích žádoucí a budiž ke cti autorově, že se jich nebojí použít, snad jen místo univerzálního „kurva“ bych raději zvolil něco víc západozemštějšího. Jak klejí Krakatice?
Ambiciózní povídka, dlouhá, rozmáchlá a výborná, která své ambice potvrdila beze zbytku.
P. S. Stannis zaskřípe zuby dokonce 2x! :-)