Krasne vykresleny zivot jednej zeny. Skvele dialogy, spravna atmosfera. Nech hodi kamenom ten, komu sa to nepacilo. Jedine, co ma vyrusuje, je ten osten zavisti :)
Jsem ráda, že můj překlop a výcuc padl na úrodnou půdu. :-)
Na začátku jsem myslela, že to bude spíš nějaký vtípek, ale záhy jsem byla vyvedena z omylu. I když se nemůžu zbavit dojmu, že autor si tu a tam z "legendy" o Shieře lehce vystřeluje :-) (třeba ta koupel v panenské krvi, velmistryně 3. stupně Tajného kruhu atd.)
Jinak dle mého pěkná lyrická povídka. Myslím, že každý z nás se tak trochu bojí, aby nedopadl jako Shiera a aby na sklonku nelitoval toho, jak prožil svůj život. Nebo alespoň já jo. Líbil se mi v jistém smyslu osudový vztah s Bryndenem, takhle nějak si to představuju taky. Jen malá technická poznámka: po bitvě na Rudotrávném poli neměl Bloodraven chladné pronikavé oči, ale chladné pronikavé oko. :-)
Zajímavá forma vyprávění :-k děj je shrnut do několika krátkých výjevů, které přesto dokáží o vývoji postavy prozradit tolik, za to si tahle povídka určitě zaslouží uznání.
Moc pěkné. Ubohá Shiera, pořád obklopená spoustou lidí, ale přesto tak sama. A chudák Brynden - tak blízko a přitom tak daleko. To jejich "setkání" po letech, ach jo.
V poviedke to pôsobí, akoby si vrchnosť len tak z ničoho nič uzmyslela, že Bryndena pošle na Zeď. Možno sa mýlim, ale nedal Maekar Bryndena roky predtým uväzniť a bol väznený až kým ho Aegon na začiatku svojej vlády poslal na Zeď?
Jo, byl zavřený nějakých 12 let. Ale dovedu si představit, že mu Egg před odjezdem dovolil se s ní rozloučit :) A taky ho mohla navštívit ve vězení. Určitě by Maekara dokázala přesvědčit 0:)
... Tak mě napadá. Co když nechal Maekar uvěznit Bloodravena kvůli ní? Třeba na něj žárlil a chtěl ji pro sebe (no, to asi ne, ale...) :))
P.S. to moje "ach jo", znamená, že představa, že kvůli ní dezertoval z Noční hlídky, jen aby ji naposled viděl... ach jo, líbí moc ;)
@Nevada Dezertoval? Hm, já jsem to pochopila jako setkání nějakého mystického druhu, ve snu nebo v jiné dimenzi, jako nějaké kouzlo, vidina před smrtí... Což nic nemění na tom, že mě to taky dojalo :)
Shiera, popsaná tak, že určitě nikoho nenechá chladným. Mně ze začátku byla sympatická, uprostřed bych jí chvílemi nafackovala a ke konci si mě zase získala zpět a přála jsem jí poklidný odchod :-) Povídka jako taková je napsaná opravdu mistrně - má skvělou atmosféru, ve čtenáři vyvolá spoustu pocitů, je "prošpikována" skvělými bonmoty a obraty, lehkým vtipem a hlavně je pojata originálním a strhujícím způsobem... No a ten konec - krása, ze které se vám na chvíli sevře srdce :-)
Musím říct, že tahle ženská mi nikdy nepřišla zvlášť zajímavá, jenom další femme fatale. Ale tohle zachycení jejího života v útržcích je působivé a konečně ji vidím jako člověka z masa a krve. A jak už to bývá, za každou věc, která ji trápí, nemůže nikdo víc než ona sama. Oceňuju, že je to povídka s uzavřeným dějovým obloukem.
Krásný a smutný příběh o ženě, která se svém srdci nenalezla sílu milovat. Svou slabost pak záplatovala desítkama milenců, rozptýlení a vzrušení. Přitom to, co životu dává smysl měla na dosah ruky... Ano, moc pěkná povídka, takové obrazy, náhledy klíčovou dírkou na Sheiru Seastar...
Hezký, smutný příběh ukazující život úžasné ženy. Autorovi se zde zdařile povedlo ukázat jaká byla, proč jí muži milovali i nenáviděli. Bastardi krále Aegona IV. jsou velmi dobrým a zajímavým tématem. Každý z nich je úžasnou osobností a je fajn, že po povídce Bryndena se tu objevila i tato z pohledu krásné, tajemné, chladné a děsivé Shiery. Nápad s napsáním povídky, která je skoro celá psaná v dialogu nebo v myšlenkách je velmi originální. Tím že jsou jednotlivé části poměrně krátké, zde autor ukazuje více situací a pohledů na hlavní hrdinku.
Zajímavé téma, zajímavý způsob, jak se vyhnout dějotvorným otázkám ságy, zajímavý způsob vyprávění... Nevím jak to dobře popsat - povídka je to dobrá, ale ne úplně moje gusto - je to na mě moc lyrické, málo epické. Neuchvátila mě, ale přesto je zajímavá...
- Ale pár momentů mě zarazilo... ať absurdností, představou popsaného, nebo nevědomou chybou... „To se nestydíš, bít menší a mladší, bratříčku?“ smál se Daemon a začal ho pohlavkovat. - Jak příkladné. ...nakopu ti zadek, až ti zmodrají koule. Jasné?... No, moc jasné ne. :o) Rudotrávného pole... v té době (vítěz neznámý) ovšem logicky ještě tento název neneslo... :o)
Tadyhle jsem nestihla komentik. Skoda, radsi komentuju anonymni prace :) autor me prekvapil, nejen proto, ze jsem odhadovala autorku, ale taky kvuli tomu, ze se v diskusich vyjadruje docela bohate a kvetnate a tahle prace se mi zdala spis minimalisticka (tak trochu metoda ledovce haha) obdivuju teda, ze dokaze pracovat na male plose s tak komornimi vyjevy a i tak vyvolat silne emoce. Pro Shieru jsem ale nenasla pochopeni, vsak je krasna, tak zadana, krasna, nekym urcite milovana a krasna a...muze travit tolik casu ctenim knih, co vic chce? :D
Komentáře
Skvele dialogy, spravna atmosfera. Nech hodi kamenom ten, komu sa to nepacilo.
Jedine, co ma vyrusuje, je ten osten zavisti :)
Na začátku jsem myslela, že to bude spíš nějaký vtípek, ale záhy jsem byla vyvedena z omylu. I když se nemůžu zbavit dojmu, že autor si tu a tam z "legendy" o Shieře lehce vystřeluje :-) (třeba ta koupel v panenské krvi, velmistryně 3. stupně Tajného kruhu atd.)
Jinak dle mého pěkná lyrická povídka. Myslím, že každý z nás se tak trochu bojí, aby nedopadl jako Shiera a aby na sklonku nelitoval toho, jak prožil svůj život. Nebo alespoň já jo. Líbil se mi v jistém smyslu osudový vztah s Bryndenem, takhle nějak si to představuju taky. Jen malá technická poznámka: po bitvě na Rudotrávném poli neměl Bloodraven chladné pronikavé oči, ale chladné pronikavé oko. :-)
A taky ho mohla navštívit ve vězení. Určitě by Maekara dokázala přesvědčit 0:)
... Tak mě napadá. Co když nechal Maekar uvěznit Bloodravena kvůli ní? Třeba na něj žárlil a chtěl ji pro sebe (no, to asi ne, ale...) :))
P.S. to moje "ach jo", znamená, že představa, že kvůli ní dezertoval z Noční hlídky, jen aby ji naposled viděl... ach jo, líbí moc ;)
Povídka jako taková je napsaná opravdu mistrně - má skvělou atmosféru, ve čtenáři vyvolá spoustu pocitů, je "prošpikována" skvělými bonmoty a obraty, lehkým vtipem a hlavně je pojata originálním a strhujícím způsobem... No a ten konec - krása, ze které se vám na chvíli sevře srdce :-)
Ano, moc pěkná povídka, takové obrazy, náhledy klíčovou dírkou na Sheiru Seastar...
Bastardi krále Aegona IV. jsou velmi dobrým a zajímavým tématem. Každý z nich je úžasnou osobností a je fajn, že po povídce Bryndena se tu objevila i tato z pohledu krásné, tajemné, chladné a děsivé Shiery.
Nápad s napsáním povídky, která je skoro celá psaná v dialogu nebo v myšlenkách je velmi originální. Tím že jsou jednotlivé části poměrně krátké, zde autor ukazuje více situací a pohledů na hlavní hrdinku.
- Ale pár momentů mě zarazilo... ať absurdností, představou popsaného, nebo nevědomou chybou...
„To se nestydíš, bít menší a mladší, bratříčku?“ smál se Daemon a začal ho pohlavkovat. - Jak příkladné.
...nakopu ti zadek, až ti zmodrají koule. Jasné?... No, moc jasné ne. :o)
Rudotrávného pole... v té době (vítěz neznámý) ovšem logicky ještě tento název neneslo... :o)
Všem to připadá nezvyklé, ale já to tak napsat musel, aby se mi tam všechno vlezlo. =D