Sestru nemám, žena nejsem, o bratra se s nikým nedělím...nějak se do těch postav nedokážu vžít, ale děj sám o sobě i námět jsou kvalitní a nic se tu zbytečně neprotahuje. Jen mě fascinuje, že mě nikdy nenapadlo že Meraxes a Vhagar jsou dračice :D
Velmi dobře napsaná povídka, děj krásně odsýpá a lze snadno uvěřit, že přesně takhle se to mohlo stát. Chudince Viseynii jsem fandila a cítila s ní, takže za mě i spokojenost s krvavým závěrem :twisted:
Kvalita. Musím říct, že zatím asi nejlepší povídka, kterou jsem četl, ačkoliv jsem se nikdy o Targaryeny moc nezajímal. Co ještě dodat? Že Targaryeni jsou fakt divný rod. Moc divný. :-D
@Nevada Já zase četla (ale těžko říct, už jsem toho četla tolik, že mi to dost splývá :D), že ta "encyklopedie" bude hodně zaměřená na posledních 300 let = vládu Targaryenů + asi nějaký výběr toho nejlepšího z věků minulých. Taky je potvrzený kompletní rodokmen, takže tam by mohly být alespoň data narození/úmrtí. Každopádně je fajn, že vymýšlí další a další sbírky a kompilace, do kterých si jen tak mimochodem píše poznámečky o desetitisících slov... :-?
Žárlivost je sviňa :-) Při čtení jsem si vzpomněla na "souboj" jiných dvou královen, a to našich Elišek (Přemyslovny a Rejčky), ale to je vedlejší :-) Bylo to napsané výborně a autor si vybral opravdu velmi zajímavou zápletku, takovou hodně ze života, protože kdo nikdy nepocítil žárlivost, ať hodí kamenem. Moje sympatie si tedy získala spíš Rhaenys. Samozřejmě bych si přála, aby si to rozmyslely, padly si do náruče a uvědomily si, že chyba vznikla především u Aegona (vzít si dvě ženské a ještě k tomu sestry - ne, to nemohlo nikdy dopadnout dobře :roll: ) :-D Ale chápu, že příběh a historie si žádají tento konec :-)
@Michelle Tak říká se, že bigamie je prohřešek trestaný tím nejhorším trestem - dvěmi tchýněmi. No,... a Aegon se z toho celkem elegantně vyvlíkl... :o)
Nádherná povídka lidských citů, emocí, křivd, trápení a rivality. Příběh je neskutečně silný, krásný a tragický, se stále se prohlubujícím utrpením. Obě hrdinky jsou vyobrazené v celé dojemné kráse i temnotě jejich duše. Autorovi se mistrovsky povedlo mě vtáhnout nejen do zpustošené krajiny, která podtrhává děj, ale i do rozervaných srdcí a životů hlavních hrdinek. Autorovi musím jen gratulovat.
Uff, tak povídku jsem přečetl až nyní a je to nářez - já vím, že i předtím jsem některé povídky tohoto kola až nezvykle chválil, ale tahle povídka je ještě o úrovéň výše. Jako jo, nějaké drobnosti bych mohl zmínit, jako že podle mě mnohem lepší byla Visenya uvažující o samotě a sžírající se vztekem a zlobou, než Visenya mluvící s Rhaenys (celá ta posloupnost rozhovoru mi nepřišla nic moc akční - takové trochu jako "Jsem tvuj otec, Luku"). Jako, ne že bych tomu rozhovoru něco měl možnost vytknout, ale v dokonalosti toho ostatního to na mě působilo jako nejslabší část příběhu. A ano, tahle povídka posadila laťku zas o řádný kus výše... (a navíc historicky věrná - dokonalé)
Jup, moc pěkná povídka. Hned mě vtáhla do děje a odsýpala, měla začátek i konec a dobře vybudovaný dějový oblouk, nic nechybělo. Velice se mi líbilo i zručné vykreslení charakterů hrdinek. Jen bylo trochu nelogické, proč vůbec došlo k souboji, když Visenya mohla jen nechat Rhaenys nasednout na omámeného draka, vystoupat do výšky a pak je nechat spadnout až by lektvar začal působit a Meraxes usnul/a (pro mě je Meraxes navždy samec).
Sourozenecké zúčtování po targaryensku aneb konec temné sestry. :-) Autor zvolil téma, které mě taky vždycky zajímalo - jak to ty společné manželky dělaly, že se vzájemně nepozabíjely? Mně to připadá docela přirozené a tahle teorie vlastně i pěkně zapadá do záhadného úmrtí Rhaenys v Dorne, které nebylo nikdy blíže vysvětleno. Válka v rodině je horší než ta globální. :-) Povídka je výborně napsaná, napínavá a poutavá, přečetl jsem ji jedním dechem. Stejně jako i u jiných povídek bych si dovedl představit, že by pokračovala dál, hlavou mi víří dokonce několik alternativních konců. :-)
Komentáře
At 13 Maegor married one of his half-sisters (a full sister of Aenys) who was around 16 or 17 years old
Bylo to napsané výborně a autor si vybral opravdu velmi zajímavou zápletku, takovou hodně ze života, protože kdo nikdy nepocítil žárlivost, ať hodí kamenem.
Moje sympatie si tedy získala spíš Rhaenys. Samozřejmě bych si přála, aby si to rozmyslely, padly si do náruče a uvědomily si, že chyba vznikla především u Aegona (vzít si dvě ženské a ještě k tomu sestry - ne, to nemohlo nikdy dopadnout dobře :roll: ) :-D Ale chápu, že příběh a historie si žádají tento konec :-)
Autorovi musím jen gratulovat.
Jako jo, nějaké drobnosti bych mohl zmínit, jako že podle mě mnohem lepší byla Visenya uvažující o samotě a sžírající se vztekem a zlobou, než Visenya mluvící s Rhaenys (celá ta posloupnost rozhovoru mi nepřišla nic moc akční - takové trochu jako "Jsem tvuj otec, Luku"). Jako, ne že bych tomu rozhovoru něco měl možnost vytknout, ale v dokonalosti toho ostatního to na mě působilo jako nejslabší část příběhu.
A ano, tahle povídka posadila laťku zas o řádný kus výše... (a navíc historicky věrná - dokonalé)
Jen bylo trochu nelogické, proč vůbec došlo k souboji, když Visenya mohla jen nechat Rhaenys nasednout na omámeného draka, vystoupat do výšky a pak je nechat spadnout až by lektvar začal působit a Meraxes usnul/a (pro mě je Meraxes navždy samec).
Autor zvolil téma, které mě taky vždycky zajímalo - jak to ty společné manželky dělaly, že se vzájemně nepozabíjely? Mně to připadá docela přirozené a tahle teorie vlastně i pěkně zapadá do záhadného úmrtí Rhaenys v Dorne, které nebylo nikdy blíže vysvětleno. Válka v rodině je horší než ta globální. :-)
Povídka je výborně napsaná, napínavá a poutavá, přečetl jsem ji jedním dechem.
Stejně jako i u jiných povídek bych si dovedl představit, že by pokračovala dál, hlavou mi víří dokonce několik alternativních konců. :-)